Naděžda Tolokonnikovová. FOTO: commons.wikimedia.org/Ruslan Krivobok/CC BY-SA 3.0
FOTO: commons.wikimedia.org/Ruslan Krivobok/CC BY-SA 3.0
Naděžda Tolokonnikovová, členka ruské punkové skupiny Pussy Riot, se do povědomí světové veřejnosti dostala v souvislosti se svým trestním stíháním za punkovou modlitbu „Panno Maria, zažeň Putina“. Skupina toto vystoupení provedla 21. února 2012 v moskevském chrámu Krista Spasitele. Za účast na této akci byla odsouzena na dva roky ztráty svobody. Zlobí ale dál.
Teď svým svérázným jazykem protestovala proti tomu, že byla zařazena na seznam „zahraničních agentů“. „Zahraniční agent“ (innostrannyj agent) je v podstatě nálepka, která má kompromitovat v očích ruské veřejnosti některé organizace a osoby a komplikovat jim život. V roce 2012 Státní duma přijala změny zákona „O nekomerčních organizacích“. Podle zákona se „zahraniční agenti“ musí registrovat u ministerstva spravedlnosti a uvádět svůj status ve všech publikacích v médiích a na internetu. Dne 25. listopadu 2017 byl přijat zákon, který zavádí pojem „média zahraničního agenta“. Ministerstvo spravedlnosti může uznat za zahraničního agenta každé zahraniční médium, které získává finanční prostředky nebo majetek od zahraničních subjektů nebo občanů přímo nebo prostřednictvím ruských právnických osob.
Registr uznaných zahraničních mediálních agentů vede ministerstvo spravedlnosti; od února 2021 je v něm 17 médií, většinou podřízených projektu RFE/RL (Rádio Svoboda, různé portály Realia) a také Hlas Ameriky. V roce 2018 Státní duma přijala pozměňovací návrhy, podle kterých by měl být jednotlivec uznán za zahraničního agenta, pokud distribuuje materiály neomezenému počtu osob a přijímá finanční prostředky ze zahraničí. Pozměňovací návrhy ve druhém čtení umožnily, aby do této kategorie byly zařazeny osoby, které šíří mediální zprávy a materiály „zahraničních agentů“, nebo se podílejí na tvorbě těchto materiálů a získávají přitom finanční prostředky ze zahraničí. Za „zahraniční agenty“ by tak mohli být uznáni například novináři, kteří pracují pro média, která jsou již v Rusku za takové uznána.
Tři zvláštní zpravodajové OSN (pro právo na pokojné shromažďování, pro situaci obránců lidských práv a pro ochranu práva na svobodu projevu) zákon kritizovali již ve fázi jeho přípravy. Označení „zahraniční agent“ podle nich prozrazuje „jasný záměr stigmatizovat jakoukoli činnost občanské společnosti, která získává podporu ze zahraničí“. Upozorňuje se také na to, že pokuty uložené zákonem jsou nepřiměřené a přenášejí důkazní břemeno na neziskové organizace, které se zabývají legitimní činností v oblasti lidských práv.
Kreml se hájí tím, že ve Spojených státech mají také v zákoně pojem „zahraniční agent“. Zákon byl ale přijat v roce 1938 kvůli propagandistickým aktivitám pronacistických organizací v předvečer druhé světové války. Po přijetí zákona o lobbingu v roce 1995 byl zákon zúžen a nyní se vztahuje na lobbisty hájící politické zájmy zahraničních vlád, zatímco ekonomičtí lobbisté jsou registrováni podle zákona o lobbingu. Před Muellerovým vyšetřováním ruského zasahování do amerických prezidentských voleb bylo uplatňování zákona vzácné: v letech 1939-1992 bylo za porušení zákona stíháno 85 případů. V Rusku je „zahraničním agentem“ kdokoli, na koho úřady ukáží, a výsledkem je, že se v samotném Rusku bude mnoho lidí bát na činnost takto stigmatizované organizace přispět. Také anglické slovo „agent“ má jiný význam, než když se použije v ruštině, protože tam budí asociace se slovem špion. Důsledky jsou jasné.
A teď se tedy zahraničním agentem stala i Naděžda Tolokonnikovová. Reagovala na to na twitteru po svém:
Jsem na seznamu „zahraničních agentů“ lol.
OFICIÁLNÍ STANOVISKO:
Lol
Nebudu nic označovat plackou cizího agenta, ať si označí vlastní zadek.
Napadnu to u soudu.
Rusko bude svobodné.
Šťastný nový rok, milí voliči.
A pokračuje: „Podle zákona teď musím takto označovat každý příspěvek, tweet, píseň, klip a vůbec všechny emoji:
TATO ZPRÁVA (MATERIÁL) BYLA VYTVOŘENA A/NEBO ŠÍŘENA ZAHRANIČNÍM SDĚLOVACÍM PROSTŘEDKEM, KTERÝ PLNÍ FUNKCI ZAHRANIČNÍHO AGENTA A/NEBO…
Označovat nebudu. Ale tato pozice nevyhovuje každému a lidé opravdu musí tento pekelný text napsat, jako naše Mediazone (ruské nezávislé médium, které založily Naděžda Tolokonnikovová, Marija Aljochinová, pozn. red.), stejně jako jiné organizace, jinak budou jednoduše zavřeny, pokud tento nešťastný a omezující zákon nebudou dodržovat.“
Je to samozřejmě zcela legitimní reakce. Tím, kdo není legitimní, je takzvaný ruský stát, ve skutečnosti spolčení zločineckých band zastřešených tajnou policií, která má zemi zcela pod kontrolou. Na úrovni politického vedení se navíc vůdci Ruska už začínají chovat jako šílenci, kteří vypadají, že by klidně Evropu uvrhli do války. Rouhá se Putin, když v Chrámu spasitele líbá ikony, které mu přidržuje agent KGB vystupující pod jménem patriarcha Kirill; ne Pussy Riot, když tam proti němu protestují.
„Zahraničního agenta“ lze udělat z kde koho. Ostatně carevna Kateřina Veliká byla v podstatě taky zahraniční agent. Vladimir Iljič Lenin, neblahé paměti, taky. Všude samý agent. Tajná policie a úředníci si mohou přijít na své, kam se podívají.
V nejbližší době nečeká nikoho, kdo se v Rusku proti zdrcující kremelské moci postaví, nic dobrého. Zavřou ho, vyženou, nebo ho zastřelí na ulici, vypadne náhodou z okna, popřípadě takzvaně spáchá sebevraždu.
Kreml vyhlásil válku těm občanům, kteří se chtějí vyjadřovat svobodně. Nelze se divit, že příslušníci ruské opozice někdy působí jako někdejší jurodiví světci, kteří provozovali různé kousky. Tím se nechce říct, že Naděžda Tolokonnikovová je světice, tomu by se sama vysmála. Jurodivá je ovšem dost a je to tváří v tvář šílencům pochopitelný postoj. Křičet, že car je nahý, je jistě dost šílené, pokud se to dělá veřejně.
Co tam ale lidem zbývá? Být jako Naděžda, nebo mlčet.
