Jevgenij Prigožin FOTO: ČTK / AP
FOTO: ČTK / AP
NÁZOR / Největší hrozbou pro Rusko z pohledu Kremlu není jen potenciální vojenská katastrofa, ale zjevná možnost, že v případě velké krize bude vládní mašinérie apatická a počká si, kdo nakonec vyhraje. Netýká se to ale jen střední vrstvy činovníků a úředníků. Pasivní je i takzvaný „lid“, protože je tak vychován. Teď ovšem jeho nadšení dokázal probudit zločinec Jevgenij Prigožin a to nevěstí pro Rusko ani svět nic dobrého. Ruský opoziční novinář Arkadij Babčenko je z toho zhnusen. Právem.
V sobotu se Prigožinovi wagnerovští bojovníci rozhodli zrušit svůj „pochod spravedlnosti“ směrem k Moskvě. Prigožin slíbil, že zatočí s vysoce postavenými členy ruské vlády, jako je ministr obrany Sergej Šojgu, náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov a četní oligarchové a generálové. Wagnerovci se dostali do vzdálenosti 200 kilometrů od Moskvy. Nikde se však neobjevila ruská armáda, která by je zadržela, aby museli změnit kurs. Než souhlasili s návratem, bez jakéhokoli odporu ovládli Rostov na Donu, město, kde sídlí velitelství ruského Jižního vojenského okruhu. Jak postupovali na sever, zmocnili se také Voroněže, klíčového města.
Zdá se, že Putinův „vnitřní kruh“ se stáhl z očí veřejnosti, dokud se bezprostřední hrozba nerozplynula. Prominentní propagátoři kremelské propagandy, jako Margarita Simonjanová a Vladimir Solovjov, se buď rozhodli mlčet, nebo činili záhadná prohlášení.
„Pokud nakonec dojde, což je možné, k masakru wagnerovců ve stylu Kronštadtu (potlačení kronštadské vzpoury většiny Baltské flotily proti vládě bolševiků v březnu 1921, pozn.red.), zanechá potlačení bolestivou ránu, protože Prigožin a jeho muži se těší podpoře mnoha Rusů. Pro ně je Prigožin hrdinou, nikoli zrádcem, protože je jednou z mála veřejných osobností, které se odvažují mluvit pravdu o nekompetentním vedení války ze strany Kremlu. A také v něm vidí otcovského velitele, který se zastává vojáků, jejichž životy jsou zbytečně zmařeny Putinovými nešikovnými a zkorumpovanými generály. Takto smýšlející lidé mohou tvořit velkou část ruské společnosti. Ať už bude Prigožin nakonec uvězněn, popraven, nebo zvítězí, zůstane pro ně ikonou,“ napsal pro Project Syndicate polský novinář Wacław Radziwinowicz.
Právě to ale děsí ty Rusy, kterým nestačí pád Putina, ale měli by o budoucnosti své země lepší představy. Novinář Arkadij Babčenko se dokáže velmi nevybíravě vyjadřovat o Rusech a s posměchem o dnešních ruských liberálech. Když při leteckém neštěstí zahynul skoro celý vojenský hudební soubor Alexandrovců, Babčenko prohlásil, že necítí žádný soucit ani lítost. Pak zase prohlásil, že bude tančit na Putinově hrobě, projede centrem Moskvy v americkém tanku pod vlajkou NATO a dožije se šestadevadesáti let. Značnou část současné opozice podezírá, že se nezbavila primitivního ruského imperiálního vlastenectví.
Tentokrát nešetřil zástupy, které se dojemně loučily v Rostově s Jevgenijem Prigožinem.
„Rusové se slzami v očích s radostí vyprovázejí wagnerovce z Rostova. Jak jsou ti ruští liberálové všichni stejní, naprosto odtržení od reality, růžoví kreténi. A opět budou přesvědčovat Ameriku, aby sem přivezla šunky, zachránila tohle stádo před hladem a zase sponzorovala experiment, který má vybudovat krásné Rusko budoucnosti s tak úžasnými ruskými lidmi, kterým stále věříme a kteří za nic nemohou. Nepoučitelní,“ píše Babčenko.
Pokud v Rusku byly nějaké stopy občanské společnosti, tak jen někde a nebyla tak silná, aby se dokázala ubránit. Jakmile se vydal šéf žoldáků na Moskvu, nikdo mu nestál v cestě. Když to odvolal, loučili se s ním lidé v slzách. Venkov je naštvaný na Moskvu, ve volbách to nedá najevo, ale když se tam rozjede silný muž, líbí se mu to. Jednou tam nějaký možná dojede a taky se jim to bude chvíli líbit, než zjistí, že je to stejné, nebo horší.
Různí putinovští mloci teď pookřáli a smějí se každému, kdo problémy Putinova režimu s wagnerovci zlomyslně komentoval. Ty prosté hlavičky nepochopily, že to není projev fanouškovství vůči krvavému bojovníkovi, ale potěšení z oslabení Ruska, které válčí na Ukrajině. Je to stejné potěšení, jako sledovat, když se u nás do sebe pouštějí bossové takzvaných vlasteneckých stran.
Podcenit touhu po vůdci, který „všechno dá do pořádku“, bychom ale neměli. Putin měl skoro fotogenický začátek a dopadlo to hodně zle. Prigožin neměl nikdy ani ten. Pokud ale Putina odstaví nějaký elegantněji vyhlížející generál a třeba stáhne nějaké vojáky z Ukrajiny, nebylo by namístě se druhý den ptát, jestli už se zase může obchodovat a napumpovat do Ruska miliardy jako do černé díry. Ta společnost není v pořádku a Babčenko zjevný fakt jen vyjadřuje radikálněji, než si troufnou jiní. Bezpečné, stabilní a demokratické Rusko hned tak nenastane. Západ by neměl ve výdajích na obranu polevit a v ostražitosti už vůbec ne.
