Špatné zprávy prodávají více než ty dobré. Šokující informace mají větší čtenost než reportáže psané s klidnou hlavou. Násilí přitahuje pozornost víc než poklidné protesty. Tak to funguje všude na světě a Cimrmanovými slovy s tím můžeme nesouhlasit, ale to je tak to jediné, co s tím můžeme dělat. Lze ale přinejmenším poukazovat i na druhou stranu mince, která možná nevypadá tak senzačně, ale lidé by o ní měli také vědět. 

Protesty a násilí

Nelze popřít, že při násilnostech, k nimž došlo v reakci na smrt George Floyda při zatýkání, došlo k velkým materiálním škodám. Podle místního listu Star Tribune padlo minimálně 66 budov za oběť ohni a nejméně 360 obchodů, restaurací a dalších provozoven bylo nějakým způsobem poškozeno či vykradeno. Někde šlo „jen“ o vytlučená okna, jinde byly škody vážnější.

Jde ale o to, že zatímco pochodů, blokád a dalších nenásilných forem protestu se každý den účastnily tisíce i desítky tisíc lidí v Minneapolisu a přilehlém St. Paul, násilnosti a rabování prováděly většinou menší skupinky řádově desítek a stovek lidí. Záběry, na nichž se demonstrující snaží zabránit rabování a útokům na obchody, ovšem tolik mediální pozornosti nedostaly.

Policie a (de)eskalace

Policie navíc v mnoha ohledech a na mnoha místech postupovala zbytečně tvrdě i při protestech, které byly sice početné, ale nedocházelo při nich k násilí. Vrcholem bylo video, na němž dva zasahující policisté na zem skopli starého muže o holi, který zjevně žádnou hrozbou nebyl. Sociální sítě také obletěly záběry policistů, kteří používají násilí proti lidem, kteří je nijak neohrožují.

Naopak klidněji probíhaly pochody a protesty tam, kde se policie snažila alespoň symbolicky demonstrantům dát najevo, že je na jejich straně. Videa, jak například v Houstonu policisté pochodují s protestujícími, se pozornosti dočkala také, ale už méně se mluví o tom, jak takové chování přispívá ke zklidnění situace. Obdobné scény se odehrály v New Yorku, Seattlu a ve městě Fayetville v Severní Karolíně.

Zloději využívající chaosu

Také se významně mění povaha násilností, k nimž dochází. První den po smrti George Floyda, kdy došlo k napadení policejní stanice ve třetím okrsku v Minneapolisu, bylo násilí zjevně výrazem frustrace. Po obžalobě Dereka Chauvina, který Floydovi klečel na krku bezmála 9 minut, a to i v době, kdy jeho kolega policista hlásil, že nemůže nahmatat pulz, se situace částečně zklidnila.

Na mnoha místech však podle policie nastoupily organizované gangy zlodějů, kteří se prostě a jednoduše snaží využít toho, že má policie plné ruce práce jinde. V San Francisku došlo dokonce k vykradení prodejny aut. Auta přitom nepatří mezi zboží, které by bylo obvykle cílem rabování. Policie jej může snadno odhalit i měsíce poté, kdy bylo ukradeno. Je potřeba mít promyšlený systém, jak auta legalizovat a prodat.

Proti rabování se stavějí všichni

Někteří politici i méně významní státní úředníci v naší zemi se snaží vzbudit dojem, že snad některé politické síly nebo média ve Spojených státech násilnosti podporují. To je ale opravdu jen manipulace založená na často zkreslených či z kontextu vytržených vyjádřeních. V nich mnozí vyjadřují pochopení pro motivy demonstrací, ale obratem odsuzují násilí.

I například Ilhan Omarová, levicová kongresmanka z Minnesoty zvolená za demokratickou stranu, násilí odsoudila. Neexistuje snad jediný relevantní politik a komentátor, který by rabování schvaloval. Naopak drtivá většina, a to i pravicových politiků a komentátorů, vyjadřuje pochopení pro příčiny demonstrací. I silně pravicový Rush Limbaugh v tomto konkrétním případě mluví o chladnokrevné vraždě ze strany policie.

V čem se Američané (ne)shodnou

Málo se mluví o tom, že zřejmě i v důsledku případu George Floyda momentálně podle průzkumů YouGov a Yahoo News podporují dvě třetiny všech Američanů zákaz použití škrcení při zatýkání a čtyři pětiny pak jsou pro, aby obvinění policistů prověřoval jiný policejní sbor než ten, k němuž obviněný policista přísluší.

Pravdou je, že systém, v němž o vině a nevině rozhodují kolegové ze stejného sboru, příliš důvěry v nezávislé prověření nebudí. Téměř devět z deseti pak souhlasí s tím, aby měli všichni policisté kamery a prošli školením deeskalace situací. Reformy policejního systému jsou obecně velice populární.

Jenže právě i díky obrázkům v médiích panuje značný rozdíl ve vnímání současné vlny protestů. Za převážně násilné je považují tři čtvrtiny republikánů, ale jen třetina demokratických voličů. Spojené státy nejsou a nikdy nebyly ideální zemí. Rasismus a s ním spojená diskriminace je bolavým místem amerických dějin i současnosti. Síla Ameriky ale byla vždy v tom, že se dokázala změnit k lepšímu. Snad to zvládne i teď.