Když nevíte kudy kam, většinou se má za to, že se máte jít poradit s někým starším a zkušenějším. U komunistů je to trochu problém, protože jejich vedení je až na výjimky natolik staré, že těch starších a zkušenějších mnoho není. Přesto pár takových stařešinů existuje. Co na současný propad preferencí Komunistické strany Čech a Moravy říká bývalá poslankyně za KSČM Zuzka Bebarová Rujbrová? Její partaj a spolustraníci od ní dostávají docela čočku.

Někdejší místopředsedkyně komunistické strany Zuzka Bebarová Rujbrová zasedala v poslanecké sněmovně od roku 1996 do 2017. Byla tedy do dolní komory parlamentu zvolena celkem šestkrát. Jistě, existují ještě starší a zkušenější komunističtí matadoři působící v politice, ale ubývá jich. Těch, kteří by měli stejně dlouhou sněmovní zkušenost jako Bebarová Rujbrová, už mnoho není. Navíc ta byla v letech 1999 až 2004 i místopředsedkyní partaje.

Konkurovat by jí mohl snad jedině bývalý šéf KSČM Miroslav Grebeníček, který nejenom že se stal členem poslanecké sněmovny rovněž v roce 1996 a je jím dokonce dodnes, ovšem kromě toho od roku 1990 do roku 1992 byl i poslancem Federálního shromáždění a členem Komunistické strany Českolovenska se stal již v roce 1975.

V rozhovoru pro Haló noviny Bebarová Rujbrová svoji dlouholetou zkušenost sama vyzdvihuje neotřelým přirovnáním: „Dá se říct, že pamatuji Šemíka, když byl hříbě. V poslanecké sněmovně jsem strávila neuvěřitelných 21 let a prošla postupně výbory ústavně-právním, pro veřejnou správu a životní prostředí, pro bezpečnost, a zejména výborem petičním, který jsem po tři volební období vedla. Pracovala jsem i v řadě podvýborů a komisí, v parlamentních skupinách přátel – skupiny přátel Mongolska a Běloruska jsem i vedla.“

Zběhlá komunistická politička, která si pamatuje Šemíka, když byl hříbě, by rozhodně měla mít po ruce nějakou tu diagnózu, co její partaj, které hrozí, že tento rok opustí sněmovní lavice, dělá špatně a co by mohla dělat lépe. Zkrátka dobrá rada drahá a Bebarová Rujbrová by nějakou mít mohla a taky že má, byť svým spolustraníkům asi moc velkou radost neudělala. Haló noviny s ní tohle téma podrobně rozebraly.

Komunisté sedící na rozviklaných židlích

Předně Zuzka Bebarová Rujbrová zdůrazňuje, že komunisté musí být vidět, což údajně moc nejsou. Sama se také nezapomene pochválit, že když prý byla ve stranickém vedení, dělali to lépe.

Dále čtěte

Trapné odcházení: Komunisté se chovají jako zestárlý seladon, který si nechce přiznat, že o něj už nikdo nestojí

Málokteré odcházení je jednoduché, zvlášť když jste propadli mylnému dojmu, že jste nepostradatelní a druzí se bez vás neobejdou. Platí…

„Ne že by nás více pouštěli do televize. Ale funkcionáři i poslanci jezdili po celé republice a místní organizace to vítaly a zvaly nás. Dnes naše akceschopnost upadla nejen v důsledku stárnutí. Nadáváme na vedení, ale sami sedíme na rozviklaných židlích okresních výborů a divíme se, že za námi nikdo nechodí,“ říká současná stínová ministryně pro průřezový resort legislativy ve stínové vládě KSČM.

Komunistka se tak strefuje do vlastních řad: „Ustrnuli jsme. Vlivem vnějších okolností a chybami těch druhých to stále nějak fungovalo. Ono to stále ještě, byť formálně, funguje. Ke všemu přijímáme usnesení, jen je nemá kdo plnit. Zaměstnáváme se tedy navzájem. Naše odborné zázemí je s ohledem na věkovou skladbu odtržené od života. Máme zbytečně velký funkcionářský aktiv, a protože jsme demokraté, všichni do všeho mluvíme. Když se diskutovalo o neslučitelnosti funkcí, řešili jsme poslance místo regionálních funkcionářů, kteří ovládli ústřední výbor, kde rozhodují sami o sobě. Nebudu pokračovat, vyznělo by to příliš pesimisticky,“ vysvětluje Bebarová Rujbrová.

Zprostředkovává tak pozoruhodný vhled do útrob komunistické strany. Pamětníkům to možná leccos připomene. KSČM je dnes neefektivním a nefunkčním molochem plným funkcionářů. Straníci rozdělují úkoly, ale už není nikdo, kdo by je byl ochotný plnit. Je to zkrátka byrokratické monstrum, které požírá samo sebe, a jeho významné části nemají žádný kontakt s realitou. Za tento popis můžeme někdejší místopředsedkyni komunistů poděkovat, je cenný.

Zápas o poslední prebendy

V kritice své partaje však Bebarová Rujbrová ještě dále pokračuje: „Do současné doby nevíme, kdo z nečlenů KSČM nás volí a proč. Koho máme oslovovat a s jakými tématy? Stále ještě minimálně využíváme sociální sítě. Orientujeme se na známé voliče-členy, a ne na získávání nových. Neumíme využívat ani nepolitických témat. Podívejme se, kam patří svými politickými názory, svým programem Andrej Babiš. Doprava? Doleva? Tuneluje sympatizanty napříč politickým spektrem. Řídí se doporučením mediálních poradců a výzkumy veřejného mínění. Nechci říct, že bychom měli být jako on. Ale všímat si přání veřejnosti musíme,“ nešetří své spolustraníky bývalá poslankyně.

Je zjevné, že při pohledu zevnitř je na tom komunistická strana ještě mnohem hůře než při pohledu zvenčí, a to je co říci. I s ohledem na to, co uvádí Zuzka Bebarová Rujbrová, se nezdá být příliš pravděpodobné, že by komunisté mohli v nadcházejících volbách uspět, překročit pět procent hlasů a znovu zasednout v poslanecké sněmovně.

A to ani v případě, že by se drželi receptu své bývalé funkcionářky na opětovné získání ztracených voličů, který zní následovně: „Začněme u sebe. Nehledejme viníky u konkurence, nehledejme vnitřního nepřítele. Neperme se o těch pár posledních prebend. Neuvažujme »já to už nějak doklepu«. Ptejme se lidí, co by chtěli změnit, a sami sebe, co pro to můžeme udělat. S kolika nečleny jsme hovořili v posledním roce o politice KSČM? Nebojme se tvrdě utáhnout opasky – KSČM, ale i sobě – a využijme prostředky i energii k tomu, abychom dokázali vystoupit z bubliny, v níž se dobrovolně uzavíráme.“ Pěkná rada, ale vykládejte komunistům o utahování si opasků.