Pohled z Kremlu, ohniska ruské moci, na centrum Moskvy FOTO: FB
FOTO: FB
KOMENTÁŘ / 21. května se na kremelském portálu náhle objevil návrh jednostranné změny námořní hranice v Baltském moři ve prospěch Ruské federace. Po okamžitých důrazných reakcích sousedních zemí byl projekt další den tiše smazán. Okolnosti drzé provokace nicméně stojí za podrobnější zkoumání.
Na kauzu nejprve upozornil článek v ruské mutaci internetového listu The Moscow Times. Doslova pár hodin poté se už nově „spornými“ vodami kolem finských ostrovů proháněly rychlé čluny finských sil zvláštního určení.
Finská ministryně zahraničí Elina Valtonenová dále přednesla návrh na uzavření ruské stínové flotily pašující ropu v Baltském moři. Opatření by přispělo ke snížení příjmů ruského státního rozpočtu, který je nejméně ze třetiny využíván k financování války, zbrojení a vnitřní represe.
Švédsko reagovalo oznámením o posílení obrany strategického ostrova Gotland a odhodlání toto své území bránit.
Návrh nařízení ruské vlády o revizi zeměpisných souřadnic státní hranice, zveřejněný v úterý 21. května, zmizel z portálu ve středu. Na oficiální stránce webu regulation.gov.ru je uvedeno, že „projekt byl smazán“. Důvody rozhodnutí nejsou vysvětleny.
Jaká hra se tu hraje?
Šéf zahraničního výboru estonského parlamentu Marko Mihkelson v reakci na incident řekl, že je čas, aby se NATO „probudilo“ a prokázalo schopnost adekvátně reagovat na hrozby, zejména po náznacích Moskvy ohledně plánů na překreslení hranic v Baltském moři.
„Takovými kroky Rusko testuje připravenost NATO se bránit. Až dosud dostával (Putin) signál, že NATO se neodvažuje vyvolávat spory s Ruskem v otázkách, jako je ‚polovičatá‘ pomoc Ukrajině a omezení používání západních zbraní, ‚zavírání očí‘ před lety ruských raket a dronů, rozsáhlé rušení signálu GPS, vytváření problémů pro životně důležitou infrastrukturu. Ani velvyslanci zemí NATO si netroufají na společnou návštěvu Kyjeva, aby to nevypadalo, že NATO je ve válce s Ruskem,“ varoval Mihkelson.
Podle něj Moskva vnímá tažení na Ukrajině jako součást boje za zničení Západem definovaného světového řádu a součástí tohoto strategického cíle je snaha podkopat důvěryhodnost NATO. K tomu směřují i pokusy připravit členské země aliance o území, a to způsoby, které by se vyhnuly aktivaci článku 5 Charty NATO.
„Je načase, aby se spojenci NATO probudili a rozhodli, jaké symetrické nebo asymetrické kroky podniknout, aby reagovali na Rusko. V opačném případě uvidíme nové provokace ze strany Ruska, které mohou nakonec vést k přímému ozbrojenému konfliktu,“ varoval Mihkelson.
Varování před dalšími provokacemi se naplnilo hned ve čtvrtek 23. května, když estonské úřady oznámily, že ruští pohraničníci začali odstraňovat bóje označující mezistátní hranici z řeky Narvy.
Mihkelson má plnou pravdu. Moskva vnímá současnou situaci na ukrajinské frontě i na vnitropolitické scéně západních zemí jako svůj úspěch, který jí umožňuje stupňovat probíhající konflikt. Bláhová představa klíčových poradců Joea Bidena, že k úspěchu ve válce lze dospět hrou na „řízení eskalace“, ztroskotává na naprostém nepochopení gangsterské psychologie panující v Kremlu. Český vládní koordinátor strategické komunikace plukovník Otakar Foltýn si sice nebere servítky, v tomto aspektu má však plnou pravdu.
Jestliže si Západ ve svých vyjádřeních stanovuje nejrůznější červené čáry, Kreml to vyhodnocuje tak, že jeho zastrašování jadernými zbraněmi funguje a v západních hlavních městech se politikům sevřely půlky. Místo toho, aby takové kroky situaci „stabilizovaly“, jak tvrdí všelijací sullivanové, vedou naopak spolehlivě k vystupňování ruské drzosti a dalším územním nárokům.
Jestliže Ukrajinci nesmějí nasazovat americké zbraně proti ruskému území a jestliže německý kancléř Scholz zuby nehty drží postoj „nedodat střely Taurus ani za nic“, pro Rusy je to signál k útoku na dalších frontách.
Ukazuje se, že ani ve třetím roce války na Ukrajině se někteří západní představitelé v zásadě nic nenaučili a stále se snaží postupovat podle zásadně chybných, ke katastrofě směřujících myšlenkových modelů.
Mission impossible Borise Pistoria
Na příkladu ambiciózního německého ministra obrany lze ukázat, jak nemožné jsou okolnosti, za nichž se politici, kteří berou situaci vážně, snaží o posílení bezpečnosti svých zemí.
Pistoriova argumentace, že Německo musí začít hrát v evropském bezpečnostním systému mnohem aktivnější roli a že k tomu má jen několik málo let, naráží na impozantní sadu překážek.
V prvé řadě jde o stav samotného Bundeswehru, který byl tak dlouho finančně škrcen, že obnova bojeschopnosti bude vyžadovat mnoho let soustředěného úsilí rozpočtových a akvizičních specialistů, stejně jako náborářů.
Za druhé je tu institucionální setrvačnost německých úřadů. Ty stále fungují v mírovém módu – a ti, kdo určují jejich reakce na požadavky politiků, trpí představou, že na všechno je spousta času. Jenže není. A až tohle dojde dokonce i německým úředníkům, bude, obávám se, definitivně pozdě.
Liberální koaliční strana FDP kontrolující finance prosazuje přístup, podle nějž jedinou hrozbou mají být údajně nepříznivé finanční ukazatele. Proto ani v mimořádné, bezprecedentní mezinárodní situaci nejsou němečtí Svobodní ochotni otevřít peněženku a štědře financovat obranné projekty.
A konečně je tu sám šéf vlády trpící fantastickou představou, že pokud se pokusí vzít ultrapravicové opozici mírovou symboliku a představí se veřejnosti coby „mírový kancléř“, mohl by mít šanci dosáhnout na víc než 15 % voličských preferencí, na něž jeho SPD od začátku roku 2022 postupně sešplhala.
Boris Pistorius tak nakonec připomíná závodního koně, který musí běžet těžký závod s nejméně čtyřnásobným handicapem. Přitom každý klacek, který mu házejí pod nohy, zvyšuje šanci, že se válka v Evropě v důsledku rozšíření ruských ambicí brzy přeleje i mimo území Ukrajiny.
