Přes lyžařská střediska v Krkonoších dnes projede symbolická rakev plná smutných příběhů podnikatelů, kteří tvrdě doplatili na vládní omezení a nedosáhli na státní pomoc. Rakev vypravují na cestu boudaři z horských chat. Ti jsou totiž v koncích. Vleky se dnes po několika dnech provozu opět zastavily. Boudaři nesmějí ubytovávat hosty. V chatách musejí ale zůstat a topit, starat se o objekty. Marně a bez vidiny změny jen čekají a počítají ztráty. Mnozí už si nemají ani kde půjčit. Na to vše má dnešní smuteční cesta upozornit, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Karel Chotek, iniciátor akce a spolumajitel Lysečinské boudy.

Dnes symbolicky povezete rakev po horských střediscích. Co je cílem happeningu?

Cílem je, aby si vláda všimla a nepřehlížela situaci v horských střediscích. Roleb v Praze si také vláda všimla, tak doufáme, že i rakev plná hřebíčků a osobních dopisů od provozovatelů nebude přehlídnuta jako běžně napsaný dopis v podatelně úřadu. Na horách většina provozovatelů penzionů žije v ubytovacích zařízeních a starají se o nemovitost a hosty 24 hodin denně 365 dnů v roce. Spousta lidí je v nájmu, jiní platí hypotéku, někdo je ve svém. Všichni mají jedno společné, a to, že musí topit i přesto, že nikoho nemohou ubytovat. Na vládní kompenzace spousta provozovatelů nedosáhla, a to z toho důvodu, že provozují penziony jako rodinné podniky, a na ty se kompenzace ve spoustě případů nevztahovaly.

Jaká je tedy současná situace boudařů? Ubytování je zakázané. Vleky musí dnes zastavit jen po pár dnech provozu…

Aktuální situace je naprosto likvidační. Nikdo neví, odkdy se bude moci ubytovávat a jestli se vleky vůbec ještě tuto zimu rozjedou. Vlekaři mají nasmlouvané odběry elektřiny, za které budou muset uhradit peníze dodavatelům, od nichž energii ani neodeberou a nespotřebují ji, což je jedna z věcí, kterou by si vláda měla uvědomit a provoz vleků neprodleně obnovit. Jakmile provozovatelé vleků uzavřou své provozy, uzavřou se i naděje na to, že lidé do horských středisek budou vůbec jezdit.

A pomáhá vám nějakým způsobem stát? Má vládou vyhlášená pomoc smysl? Získali jste reálně nějaké peníze, které by pomohly zachránit náročný provoz horských chat?

Vyhlášené vládní programy pomáhají hlavně velkým firmám a provozovatelům. Živnostníkům a malým společnostem s. r. o., které mají pár zaměstnanců, se moc pomoci nedostalo. Například když má společnost s. r. o. na objekt, který provozuje, úvěr či hypotéku, žádná podpora, kromě odložení splátek, které proběhlo po první vlně covidu, nebyla možná. Velkou smůlu mají také lidé, kteří nově začali ubytovávat a předtím několik let třeba dávali ubytovací zařízení dohromady, aby bylo opravené a připravené pro hosty po rekonstrukci.

Co by vám teď skutečně pomohlo?

Teď by nám všem pomohlo, kdyby nám vláda nebránila svými opatřeními a zákazy provozovat naše zařízení a služby, které poskytujeme. To je jediná cesta, která je smysluplná. Vládní kompenzace nikdy nedosáhnou takové výše, abychom všichni uhradili, co musíme. Navíc si spousta lidí už nabrala úvěry na přežití a doufali, že budou moci začít fungovat a splácet nasekané dluhy. Bohužel teď dluží, kam se podívají, a pomoci se nedočkají.

Předpokládám, že nemůžete jen zamknout chatu a odejít. Naznačil jste to už v první odpovědi. V zimním období stále topíte, staráte se o chaty. Jak velké ztráty evidujete u vaší Lysečinské boudy?

Určitě nemůžeme Lysečinskou boudu zamknout a odejít, protože bychom se vrátili několik let zpátky a bouda by byla ve stavu, v jakém jsme ji před pár lety koupili. Koupili jsme ji ve stavu, kdy nebyla několik let obývána a byla prázdná, zatuchlá, měla rozbitá okna a poškozené rozvody elektřiny, vody a topení. Toto jsme dávali několik let dohromady a nyní jsme se těšili, že začneme zimní sezónou konečně běžný provoz tak, jak by měl být, a opět přišlo do cesty něco, co nám brání objekt provozovat.

Vynahradily vám alespoň letní měsíce ztrátu z jara a tehdejších vládních omezení?

Vzhledem k tomu, že se na jaře několikrát měnila vládní nařízení, tak lidé furt kupovali a rušili pobyty, až nakonec jsme v létě měli obsazených pár pokojů a museli jsme brát i ubytování na jednu noc, což není naprosto rentabilní. Spousta  zájemců nás tlačila s cenou velmi dolů, protože se cena ubytování po republice pohybovala na velmi nízké úrovni oproti běžným cenám.