V pondělí proběhla další bilanční schůzka premiéra Bohuslava Sobotky, tentokrát se stranickým kolegou a ministrem zahraničních věcí Lubomírem Zaorálkem. Na brífinku se oba politici pochválili za čitelnou a srozumitelnou politiku, která má díky stabilitě vlády dobré výsledky.

Vzhledem k tomu, že se blíží volby do poslanecké sněmovny, se dá vzájemné pochvalování stranických kolegů pochopit. Ve skutečnosti je však česká zahraniční politika ještě nečitelnější, než byla za předchozích vlád. Může za to především snaha Miloše Zemana nastolit „východní kurz“, což není v zájmu České republiky ani v souladu s tím, o co se snaží ministr Zaorálek a premiér Sobotka. Bez ohledu na to, že je za zahraniční politiku odpovědná vláda si prezident dělá, co chce. A vláda pouze přihlíží a bojí se použít páky, které na Hrad má.

Dlouhodobě byla Česká republika vnímána jako země, která není ochotná vyměnit ekonomickou diplomacii za lidská práva. Právě akcent na dodržování lidských práv dělal z relativně malé země, jako je Česká republika, váženého hráče v mezinárodní diplomacii.

Miloš Zeman, za tiché podpory Sobotky a Zaorálka, tento artikl pohřbil při přílivu čínského kapitálu do České republiky, kterému předcházela potupná návštěva čínského prezidenta v Praze. Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, které reagovalo na přijetí Jeho Svatosti dalajlamy na ministerstvu kultury, potom z naší země udělalo provincii Číny. Tak potupným způsobem se před komunistickým režimem sebevědomá a stabilní demokratická republika hrbit nikdy nesmí.

Autorem celého prohlášení, které sklidilo velký odpor nejen z řad opozice, ale i občanské společnosti, byl ministr Zaorálek. Pod prohlášení se kromě prezidenta, premiéra a předsedy sněmovny podepsal také předseda senátu Štěch.

Stejný předseda senátu dlouhodobě kritizuje sankce, které jako reakci na anexi Krymu uvalila na Rusko Evropská unie. V tom ho také podporuje Miloš Zeman. Před čtyřmi dny předal německé kancléřce Merkelové Štěch dokument, ve které ji vyzývá ke zrušení zmíněných sankcí. Za jejich platnost se naopak staví jak premiér Sobotka, tak ministr Zaorálek. Tak přesvědčivá a stabilní zahraniční politika rozhodně nevypadá.

Nečitelnost české diplomacie dokonale vystihuje postoj k samotnému Rusku, které je kritizováno za umlčování opozice a novinářů. Na straně jedné se Miloš Zeman pravidelně schází s ruskou hlavou státu Vladimirem Putinem, na druhé straně česká vláda souhlasí s protiruskými sankcemi a ministr Zaorálek správně poukazuje na snahu ruského prezidenta ovlivnit dění v Evropské unii prostřednictvím tajných služeb. Opět si však dělá prezident Zeman, co chce, a jednoznačně nás v očích spojenců poškozuje.

Kontroverzní je také přítomnost české ambasády v Sýrii, která v této zemi zmítané občanskou válkou působí jako jediná ze zemí Evropské unie. Tím legalizuje česká vláda syrský režim, který vyhnal z domovů statisíce svých vlastních obyvatel. Do střetu se tak dostává postoj Evropské unie a České republiky směrem k režimu Bašára Asada.

V tak důležitých a vážných situacích je důležité, aby se unijní země snažily postupovat společně. Česká republika však prosazuje vlastní postup, který není správný. Tvrdě protestuje proti zavedení povinných uprchlických kvót, přičemž podporuje režim, který je za vznik uprchlické krize odpovědný.

Podtrženo sečteno, česká zahraniční politika není v dobré kondici. Dělí se na dva hlavní proudy – východní prosazuje prezident republiky, západní česká vláda. V očích spojenců jsme nečitelní. V rámci Evropské unie jsme kvůli postoji k uprchlické krizi a zdrženlivosti k otázce přijetí eura na okraji, což není dobré strategické postavení pro vyjednávání o budoucí podobě reformované Evropské unie.

Bezesporu to nemá ministr zahraničí kvůli drzosti Miloše Zemana a lavírování předsedy senátu Štěcha jednoduché, ale je společně s vládou odpovědný za to, jak se Česká republika prezentuje.