Ilustrační foto FOTO: Pixabay/lorilorilo
FOTO: Pixabay/lorilorilo
NÁZOR / Co si Rusové skutečně myslí? Je to tak zlé, jak by (z našeho pohledu) napovídaly průzkumy o podpoře vůdce Vladimira Putina? Nebo nemůžeme v situaci nesvobody taková zkoumání brát vážně a je to lepší?
Těch několik posledních sociologů, co se pokoušejí ještě v Rusku něco doopravdy zjistit, ví o spoluobčanech své; a pokoušejí se dospět k rozumným výsledkům nějakou oklikou, nebo využijí své zkušenosti při interpretaci suchých čísel.
Kromě toho je tu ještě možnost se podívat na výsledky průzkumů, které se neptají přímo na přítomnost, ale nějaké smýšlení a názory na hodnoty z nich poznáme. Třeba jaká je popularita známých postav ruské historie. Jeden takový na webu Echo zmiňuje novinář Anton Orech.
Takže k jakým postavám ve své historii se Rusové staví kladně?
Petr I. – 82 procent.
Kateřina II. – 71 procent.
Stalin – 65 procent.
Brežněv – 61 procent.
Mikuláš II. – 52 procent.
Lenin – 52 procent.
Pak směrem dolů pár carů a potom tam najdeme Nikitu Chruščova (35 procent), Michaila Gorbačova (19) a Borise Jelcina (17).
Anton Orech k tomu poznamenává, že „obecně platí, že čím dále do historie, tím krásnější carové a imperátoři“.
„Pravda, existují výjimky. Něco se nám nelíbilo u Ivana III. Možná si ho pleteme s Ivanem Hrozným, který je na seznamu také. Brežněv je milován. Protože za něj byl život, kdy se nic nedělo. Zdá se, že takový model je pro naši veřejnost ideální,“ dodává.
Pokud by někoho zajímalo, jak dopadl Putin, tak to se právě nedozvíme, protože v tomto průzkumu nebyl v nabídce. To je trochu nespravedlnost, protože v posledních učebnicích už se vyskytuje a nepíše se tam o něm nic špatného. Sice masakruje Ukrajince i občany vlastní země, ale tam se tomu říká „speciální vojenská operace“, to působí lépe.
Průzkum nezávislého Levada Centra dává ohledně Stalina podobné výsledky. S úctou se na něj dívá 47 procent lidí, se sympatiemi devět procent, s obdivem sedm procent.
Na vrcholu žebříčku jsou v podstatě mytologické postavy, byť jde o historické osobnosti. Za zmínku stojí, že Kateřina II. zvaná Veliká byla původem Němka, ale třeba jí přiznat, že se asimilovala dokonale. Pak ale následují (s výjimkou cara Mikuláše a Lenina) lidé, které si ještě někdo může osobně pamatovat. Šéf zločineckého režimu Josif Stalin, jehož jméno nese celá krvavá epocha, a komunistický vůdce Leonid Brežněv. Za kladné postavy je považuje víc než polovina Rusů.
Stačí se zastavit u Stalina. Počet obětí jeho režimu se odhaduje velmi široce mezi třemi až devíti miliony lidí. Jsou v tom oběti vln hladomorů a Velké čistky na konci 30. let a také průběžné ztráty na životech popravami a v lágrech. Hladomory se režimu přičítají kvůli tomu, že je režim buď organizoval (kvůli likvidaci rolnické vrstvy obyvatel), nebo neudělal to, co udělat mohl – z neschopnosti nebo kvůli obrovským výdajům na zbrojení. Pak je tu ještě asi 30 milionů mrtvých za druhé světové války, kdy Stalinovi maršálové a generálové vedli boje diletantským a bezohledným způsobem a také ignorováním civilního obyvatelstva. (Evakuování bývali především straničtí funkcionáři.)
Stalin ale zůstal symbolem vítězství ve „Velké vlastenecké válce“. Dnes se vyzdvihují jeho údajné zásluhy z této doby a k tomu ještě pofiderní úspěchy při industrializaci SSSR. Životní úroveň přitom byla bídná po celou dobu jeho vlády, protože peníze šly především na zbrojení a na luxusní životní styl nové rudé šlechty. Stalin byl paranoik a sadista, který pronásledoval nejen své odpůrce, ale dokonce i stoupence. Je to nejtemnější postava posledních sta let ruské historie hned po Leninovi. V Rusku a dalších zemích, které patřily do SSSR, se sotva najde rodina, kterou by represe nějak nepostihly.
Popularita Stalina přitom během doby Putinova panování roste, takže je to zjevně výsledek oficiální propagandy. Podle zmíněného zkoumání Levada Centra úcta ke Stalinovi vzrostla z 27 procent v roce 2001 na současných 47 procent.
„Pokud v učebnicích financovaných v 90. letech Sorosovou nadací a dalších to byl tyran, bestie, velitel bez talentu, který vršil na nepřítele mrtvoly, obecně ‚zločinný stalinský režim‘ – takto se táhla červená nit mnoha učebnicemi – tak dnes je v naší jednotné učebnici samozřejmě role Stalina vytyčena správně, tedy objektivně,“ tvrdí vědecký ředitel Ruské vojenské historické společnosti Michail Mjagkov.
Tím se to vysvětluje. Za mizernou Stalinovu pověst vlastně může Soros, jak jinak.
Ještě před lety Vladimir Putin sám mluvil o zločinech stalinismu, což ho už poněkud přešlo. Důvod je jasný, sám nastolil autoritářský režim, byť bez inscenovaných procesů (odsouzení se nemusí přiznávat) a bez masových vražd a zavřených hranic (zatím). Obnova imperia a provozování kultu osobnosti je ale jasně nastoleným kursem.
Pokud se říká, že Rusové se obdivují vládě silné ruky a imponuje jim, když je panovník „groznyj“, není to s ohledem na výsledek zkoumání popularity historických postav zřejmě daleko od pravdy. Těch 80 procent lidí, kteří schvalují postupy Vladimira Putina, se do statistik nedostalo jen proto, že se lidé bojí, ale zřejmě jim přinejmenším nějak ztělesňuje celou zemi. Kromě zvláštní skupinové psychologie je dnešní stav také výsledkem fatální neznalosti historie. Pokud polovina lidí považuje Lenina za kladnou postavu, tak o něm zjevně vůbec nic nevědí.
Jestli se Rusové nevypořádají se svou minulostí, bude jejich přítomnost i budoucnost pořád dost temná. Bohužel to zasahuje i jejich okolí.
