Prezident v pátek předstoupil před zástupce médií a ohlásil konec tzv. shutdownu. Zavřené vládní úřady mají začít opět  fungovat a to nejméně do 15. února. Dohoda mezi exekutivou a oběma komorami legislativy je totožná s tím, co demokraty ovládaná Sněmovna předložila ke schválení Senátu ve čtvrtek. Peníze na zeď v dohodě chybí. Z jeho tónu by člověk těžko poznal, že právě zažívá jednu z nejtěžších porážek své politické kariéry. Může to být nesporně klasický Trumpův přístup, kdy je všechno vydáváno za ohromný úspěch tak dlouho, až tomu dost lidí uvěří. Také to ovšem může značit, že prezident se svého plánu ještě nevzdal a vzhledem k tomu, že k nový shutdown může začít už za 20 dní, je jeho ústupek spíše taktický. 

Bílý dům již ohlásil, že zeď na jižní hranici nadále vnímá jako nezbytnost a v případě nedohody s opozicí dojde buď k dalšímu omezení financování, nebo prezident vyhlásí stav nouze a pokusí se Kongres obejít. Bez ohledu na to, jaká je další strategie administrativy, schválení demokratického plánu se dá těžko nazvat jinak než kapitulací, která bude zastánce stavby hraniční bariéry bolet o to víc, protože přišla naprosto z čistého nebe. Senát den před prezidentovou tiskovou konferencí projednával dva návrhy zákonů, které by shutdown ukončily. Ten demokratický byl již schválený Sněmovnou, ale odmítal jej prezident. Ten republikánský naopak podporoval prezident, ale ve Sněmovně by pravděpodobně narazil na demokratickou většinu. Ten první ale získal více hlasů i v Senátu, který mají v rukou i nadále Republikáni a Bílému domu tak zřejmě došlo, že v této situaci nemá cenu se dále bránit. 

Teď je největší otázka, jak zareaguje veřejnost. Politici na obou stranách pečlivě sledují, koho občané za uzavření části vládních úřadů viní. Tomu podřizují i svoji strategii. Nadpoloviční většina podle dostupných průzkumů vinila právě prezidenta a ústup tak vypadá logicky. Trump ale jistě bude chtít čas do příštího možného shutdownu využít k tomu, aby Američany přesvědčil, že na vině jsou Demokraté. Momentální ústup tak může být jen manévrem, který má lid přesvědčit, že Trump není tou tvrdohlavou žábou na prameni. Jestli se mu to povede, bude záležet především na dvou faktorech. 

Tím prvním je, zda se mu podaří národ přesvědčit o nezbytnosti stavby zdi. Tvrdé jádro jeho voličů ji bezesporu tak vnímá, ale současný střet ukázal, že takových lidí je menšina. Ostatní buď zeď nechtějí, nebo nejsou ochotni kvůli ní přestát uzavření vládní úřadů. Kdyby tomu bylo obráceně, byla by čísla v průzkumech obráceně. Ten, kdo věří, že  zeď je nutné postavit, bude jako obstruující nepochybně vnímat Demokraty. Pokud tedy prezident svůj předvolební slib chce prosadit, musí o něm přesvědčit i ty, kteří jej nevolili, nebo volili kvůli jiným prioritám. 

Druhým faktorem pak je přístup Demokratů. Pokud k jednání přistoupí stylem „bez nás si ani ruce neumyje,“ který v našich končinách dobře známe, pak se může snadno stát, že se vrtkavá přízeň veřejnosti obrátí proti nim. Demokratická strana už ale ve Sněmovně přišla ze zákonem, který na ostrahu hranic alokuje prezidentem požadovaných 5,7 miliardy dolarů. Tyto peníze mají jít do dronů, posílení imigračních soudů a dalších opatření, která mohou Američany přesvědčit o tom, že to i opozice s ochranou hranice myslí vážně. Trump se, zatím neúspěšně, snažil Američany přesvědčit o opaku. 

Ozývají se hlasy, že shutdown je důkazem, že americký systém nefunguje. Pravý opak je pravdu. Mechanismy navržené tvůrci Ústavy fungují přesně tak, jak mají. Ani jedna součást státní moci nemá sílu převálcovat ostatní dvě. Pokud prezident skutečně přistoupí k vyhlášení stavu nouze, dostane se ke slovu i moc soudní. Pokud ne, bude to souboj mezi legislativou a exekutivou, kterých Spojené státy za své dějiny zažily již mnoho. Konec konců, Ronald Reagan neměl obě komory Kongresu na své straně za osm let své administrativy ani jednou, Bill Clinton pouhé první dva roky. Hlavním účelem amerického systému brzd a protivah totiž není zaručit efektivní fungování vlády – to je zodpovědnost zvolených zástupců a jakýkoliv shutdown je tedy jejich selháním – ale bránit tomu, aby měl kdokoliv takovou moc, že by mohl demokracii proměnit v tyranii.