HISTORIE / Motory jsou zažehnuty, francouzská raketa Véronique právě startuje z alžírského kosmodromu Hammaguir do vesmírných výšin. V kapsli ovšem nese pasažérku, jakou vesmír ještě nikdy před tím neviděl – černobílou kočku. Je 18. říjen roku 1963 a historie dobývání kosmu právě píše svou další kapitolu. 

Francouzské vesmírné výpravy na začátku 60. let 20. století probíhaly tak trochu ve stínu těch amerických a sovětských. Přesto i tato země si zapsala v dějinách kosmonautiky nejeden úspěch. A když Američané a Sověti vysílali v 50. letech zvířata do vesmíru, aby zjistili, jak moc jsou tamější podmínky nebezpečné pro živé organismy a jaký vliv na ně mají, francouzští vědci nezůstali pozadu.

Sověti jako své pokusné „králíky“ upřednostňovali psy, američtí konkurenti zase raději sahali po opicích. Francie si jako svého prvního vesmírného turistu zvolila v roce 1961 krysu Hectora a po něm ještě další dva hlodavce. Stala se tak třetí zemí na světě, která za hranice zemské atmosféry poslala zvíře.

Francouzům ale krysy nestačily. Pro účely výzkumu mozkové aktivity potřebovali většího savce, na jehož mozek by šlo snadno připojit měřící elektrody. Jako ideálního kandidáta na post dalšího zvířecího astronauta proto vybrali zvíře, kterého v té době pařížské ulice byly plné – kočku. Na přelomu let 1962 a 1963 jich vybrali přesně čtrnáct, z nichž jen jedna měla po pečlivém testování vyhrát vesmírnou letenku do dějin.

Přísný trénink 

Být astronautem ale není jen tak, a to platí i pro zvířata. Všechny chlupaté kandidátky se na kosmické dobrodružství musely proto po celé měsíce řádně připravovat. Vědci je na hodinu až dvě zavírali do krabice v kabině, která simulovala hluk raketových motorů. Posazovali je také do speciálních centrifug, aby si na vlastní srst vyzkoušely přetížení. A to všechno musely absolvovat s elektrodami, které jim chirurgicky natrvalo voperovali do lebky.

Legenda vypráví, že kocour, který všechny požadavky splňoval nejlépe, nejspíše o vesmírné dobrodružství neměl zájem a krátce před jeho startem utekl. Ať už tomu tak bylo či nikoliv, na hvězdné místo nastoupila kočička s označením C 341. Žádné z trénovaných zvířátek totiž nedostalo skutečné jméno, aby si k nim vědci nevytvořili příliš vřelý vztah. A tahle klidná, černobílá kočka najednou místo toulání se špinavými ulicemi měla dostát národní povinnosti francouzského vesmírného programu. 

Dále čtěte

Ve světě plném hrozeb potřebujeme silná média. Podpořte FORUM 24

Deník FORUM 24 vznikl jako Svobodné fórum v únoru 2015, aby se přidal mezi ty, kteří chtěli Českou republiku bránit…

V kapsli rakety byla vynesena do vesmírných výšin 18. října roku 1963. Vystoupala až do výšky 152 kilometrů, musela překonat přetížení 9,5 g a na chvilku se ocitla ve stavu beztíže. Prostřednictvím elektrod a senzorů v její hlavě i na packách a hrudi vědci zatím monitorovali mozkovou, srdeční i dechovou aktivitu. Z výšky si rodnou planetu Zemi mohla kočičí kosmonautka prohlížet zhruba třináct minut. 

V závěru letu se kapsle odpojila od rakety a pomalu se snesla k zemi za pomoci padáků. Když z kapse vyšlo živé zvíře, s důstojností kočkám vlastní, vědci začali jásat. A kočka se stala hrdinkou svého národa. O jejím úspěšném letu psaly noviny napříč celou Francií a sami novináři ji překřtili na Felixe – podle stejnojmenného kresleného kočičího hrdiny z kreslených filmů a komiksů, které byly populární zejména v období němého filmu. Vědci pak její jméno oficiálně změnili na Félicette.

Vesmír přežila. Výzkum už nikoli

Sama Félicette si však pozemské slávy neužila příliš dlouho. Dva měsíce po návratu na Zemi ji vědci ze Vzdělávacího centra leteckého a lékařského výzkumu (CERMA) utratili, aby mohli prozkoumat změny, které vesmírný výlet zanechal na jejím mozku. Nechali se slyšet, že data získaná z letu byla mimořádně kvalitní a velmi cenná pro pochopení vlivu přetížení a beztíže na živé organismy. Odvážná Félicette se podle nich stala „cenným přínosem pro výzkum“.

Dále čtěte

Kostka cukru: Za nejsladším českým vynálezem stála rozhněvaná manželka

HISTORIE / Velká homole cukru v jedné ruce, sekáček v druhé. Juliana Radová vede bohatý společenský život a cukr k…

Nabuzeni úspěchem, Francouzi vyslali o necelý týden později do vesmíru další kočičí astronautku. Ta už ale bohužel takové štěstí neměla. Při startu došlo k závadě, raketa se zřítila a zvíře zahynulo. Po nehodě se Francouzi raději přeorientovali na primáty a Félicette se tak stala se jedinou kočkou v dějinách, která úspěšně splnila svou vesmírnou misi.

Ze zvířecí říše se přitom do vesmíru v dějinách kosmonautiky podívaly desítky živočichů – jako vůbec první už v roce 1947 octomilky. Kromě psů a opic tam zavítaly i myši, pavouci, včely, mravenci, želvy, žáby, šneci, ptáci a mnoho dalších. 

Vystavěli jí sochu

Vzpomínka na neobyčejnou výpravu jedné obyčejné kočky ale naštěstí neupadla úplně v zapomnění. V bývalých francouzských koloniích byla vydána poštovní známka s obrázkem kočky – astronautky. Studentský astronomický klub při univerzitě v Toulouse po ní pojmenoval svou observatoř. A v prosinci roku 2019 jí byla na půdě Mezinárodní vesmírné univerzity ve Štrasburku vystavěna bronzová socha – zobrazuje Félicette, jak sedí na planetě Zemi a hledí kamsi do vesmírných dálek…