Kudy chodíme, slyšíme, že boj s koronavirovou pandemií je svého druhu válkou. Od Aischylových dob víme, že „první obětí každé války je pravda“. Zrovna odešla na věčnost naše představa o tom, že existuje nějaká všemi sdílená a nezpochybnitelná definitivní vědecká pravda, přinejmenším v tak důležitém oboru, jakým je medicína. Rovněž vzalo za své přesvědčení, že dosavadní zkušenost jednotlivých zemí dává jasnou odpověď na dilema, zda volit cestu plošné restrikce, nebo se snažit o maximální kolektivní imunitu. Celková zkušenost je zatím hrubě nedostatečná a časový úsek příliš krátký.

Že ve Švédsku je úmrtnost na koronavirovou nákazu větší než v sousedním Norsku a Dánsku? Ale vždyť i promořenost je u Švédů o řád vyšší než u okolních Evropanů. Přijde-li druhá či třetí vlna, jak mnozí předpovídají, nezpochybní pak její mírnější průběh zpětně všechna omezující opatření, co jich jen bylo? Znovu zavést tvrdé restrikce už nebude politicky proveditelné, tudíž bude nutné vrátit se pokorně k hledání kolektivní promořenosti. Čím se pak – z hlediska vyššího principu mravního – budou lišit mrtví z první vlny pandemie od nebožtíků z druhé vlny? Ale nebyl snad v mezidobí získán čas na vynalezení léků či dokonce očkovací látky a nebyly tím zachráněny tisíce životů? Avšak ominózní Světová zdravotnická organizace (WHO) varuje před spoléháním se na léky a vakcinaci, ježto koronavirus mutuje náramně rychle, možná až v týdenních intervalech. A to znamená, že ani očkovací látky před nákazou spolehlivě nechrání. Jsme holt ve stadiu, kdy na každé expertní tvrzení je dlouhá řada všemožných „ale“.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Vlády většinou opírají svá politická rozhodnutí o rady uznávaných odborníků. Jenže odborníci se dělí na vědce a experty, a to není totéž. Vědec schopný revolučních objevů vždy tak trochu pochybuje o stavu svého oboru, proto se snaží o novátorskou změnu. Naproti tomu expert scholasticky prosazuje soubor školských vědomostí, je spíše našprtaným popularizátorem odborných poznatků. V minulosti bývali novátoři odsuzováni koncilem expertů k upálení na hranici, dnes k umlčení postačí jejich vědecká ostrakizace.

Takovým uznávaným expertem je Brit Neil Ferguson. V posledních dnech sice vypadl z poradního sboru britské vlády, ovšem nikoli kvůli své vědecké nedostačivosti, alebrž z mnohem závažnějšího důvodu – dopustil se sexuálního harašení. Než se tak stalo, stačil 16. března předložit vládě Borise Johnsona dvacetistránkový referát své školy Imperial College, v němž prezentoval vědecký závěr zarážející svou pochmurnou přesností: ve Velké Británii, nedojde-li ke změně politiky, zemře na pandemii 510 tisíc nešťastníků, ve Spojených státech pak dva miliony. Johnsonova vláda, která předtím vyznávala zásadu kolektivní imunity, prudce otočila a zavedla jeden z nejpřísnějších „lockdownů“ na světě, kdy pomocí dronů kontroluje i pohyb pejskařů venčících v prázdných parcích své domácí mazlíčky. Nedá se říct, že by počty nakažených a zemřelých podstatněji klesly, jsou nejvyšší v Evropě, leč nikdo nemůže říct, že by vláda nenaslouchala radám na slovo vzatých expertů.

Publikace Business Insider z 25. dubna letošního roku k profilu slovutného virologa poznamenává: „V roce 2009 Ferguson na základě svých propočtů předpověděl 65 tisíc mrtvých Britů v důsledku propuknutí prasečího moru – závěrečné číslo bylo ve skutečnosti pod pěti stovkami.

Michael Thrusfield, profesor veterinární epidemiologie na Edinburské univerzitě, měl pocit déjà vu, když dostal do rukou poslední zprávu z Imperial College. Měl totiž v živé paměti Fergusonovu odpovědnost za hromadné vybíjení hovězího dobytka v roce 2001, když propukla nemoc šílených krav. Tentýž Ferguson tehdy varoval vládu, že počet lidských obětí může dosáhnout 150 tisíc. Na základě jeho doporučení bylo vyhubeno celkem 6 milionů zvířat, farmáři přišli o miliardy liber. Ve výsledku zemřelo 200 lidí. V době propuknutí ptačí chřipky v roce 2005 neúnavný Ferguson spočítal celosvětovou úmrtnost v důsledku přenosu nákazy na lidi na rovných 200 milionů obětí. Závěrečná bilance tehdy nepřekročila jeden tisíc mrtvých.“

Stejně zavádějící jako minuciózní predikce expertů může být spolehnutí se na statistické údaje. The Daily Mail přišel nedávno s děsivým zjištěním: „Koronavirus může způsobit mnohem více úmrtí, než si myslíme. Virus může nakonec zabít osmkrát více pacientů, než tvrdí oficiální statistiky.“ Je to vůbec možné, pomyslí si laik? Oficiální úmrtnost nakažených v Itálii činí přes 13 procent, v Británii přes 15 procent. Ve většině zemí západní Evropy je to hodně přes 10 procent. Znamená to snad, že přes 100 procent infikované populace západních Evropanů už jsou na pravdě boží nebo tam zrovna směřují?

Jeden si mimoděk vzpomene na slavný výjev z Orwellovy antiutopie 1984. Smutný hrdina románu Winston Smith pozoruje z okna demonstraci vděčnosti Velkému bratrovi za to, že zvýšil týdenní příděl čokolády až na 20 gramů. „Vždyť teprve včera oznámili, že příděl se snižuje na 20 gramů,“ pomyslel si Winston sklesle. „Copak je možné během jednoho dne uvěřit v pravý opak – že to je dobrodiní, za které je třeba děkovat?“

Jen klid, příteli. Ukazuje se, že výzkumníci z kalifornské univerzity v Berkeley, jak se dočítáme v The Daily Mail, dospěli k závěru, že skutečná mortalita je „mnohem vyšší než těch 0,1–0,2 procenta úmrtnosti, kterou předpovídala většina modelů“.

Jakých, u všech čertů, modelů? Vždyť dokonce i oficiální odhad mortality slavnostně vyhlášený WHO činil 3,4 procenta (miluji tu expertní preciznost, s jakou dospívají k těmto desetinným místům). Věc je vcelku jednoduchá. Poté, co takřka celý svět na vědecké doporučení upadl do katatonické strnulosti, začalo se s testováním na přítomnost protilátek. Ukázalo se, že lidí, kteří měli asymptomatický průběh koronavirového onemocnění, je mnohem víc, než se původně myslelo. Mortalitu bylo třeba vypočítávat z jiného počtu nakažených.

Výzkumníci z Berkeley přepočítali údaj na základě nové skutečnosti, nikoli na základě modelů. Rozptyl byl značný – něco mezi 0,1 % v Kalifornii a 0,8 % ve městě New York, kde ovšem celá čtvrtina obyvatelstva je už zdárně promořena. V tom okamžiku nás The Daily Mail obšťastnil varovným zjištěním: úmrtnost z nákazy může být osmkrát vyšší! Tedy nikoli 3,4 procenta, jak uvádí WHO, nýbrž celých 0,5 procenta. Také máte pocit, že vám někdo otevřel lebku a velkou vařečkou kvrdlá mozek?

Záhada je to jen zdánlivá. Ze stejného důvodu moskevské úřady uznaly, že koronavirovou nemoc bez symptomů prodělalo nikoli 50, ale možná až 300 tisíc Moskvanů. Také hausnumero, leč mnohem příznivější – z větší množiny stejný počet nebožtíků dává nesrovnatelně nižší procento úmrtnosti. Někteří domácí odborníci dnes tvrdí, že i v Čechách skutečný podíl bezproblémových nakažených činí nejspíš 1,4 milionu lidí – a heleďme se, jak se nám úmrtnost utěšeně snižuje.

Nejen z chytrých statistik, ale také ze zasvěcených výroků odborníků si každý vybírá to, co tak nějak koresponduje s jeho vlastním postojem. A protože i pandemie už je dávno spíše politikum než čistá medicína, politická je i selekce metod jejího potírání. 19. března americký prezident Donald Trump vyslovil domněnku, že by nebylo od věci zkusit pro potlačení koronaviru nějaký medikament osvědčený coby prostředek pro léčbu jiných nemocí s podobnou symptomatikou a průběhem. Tak jako v jiných notoricky známých případech nic nenařizoval, jen se tázal na možnost využití. Konkrétně uvedl známý levný a osvědčený prostředek proti malárii chlorochin. Co kdyby se dal použít také v boji proti nemoci COVID-19?

Trump neobjevil žádnou Ameriku: na účinek chlorochinu spoléhali mnozí. Elon Musk tvrdil, že se jím sám chrání před koronavirem. V praxi ho vyzkoušel slavný francouzský odborník na infekční choroby Didier Raoult, zakladatel a ředitel specializované fakultní nemocnice. Ve svém ústavu dosahoval údajně vynikajících výsledků. Právě jeho publikace zavdaly důvod pro Trumpův optimismus. Leč stačilo, aby lék pochválil Trump a v mžiku oka byl chlorochin prohlášen za nejenže naprosto nevhodný, nýbrž za smrtelně nebezpečný prostředek, v podstatě silný jed. Guvernér Nevady, politickou příslušností demokrat, Steve Sisolak neprodleně zakázal zvláštním výnosem použití chlorochinu a demokratická guvernérka státu Michigan Gretchen Whitmerová pohrozila lékařům předepisujícím ho proti koronaviru trestním stíháním. Liberální tisk odpověděl salvou zničujících titulků ve smyslu: „Chlorochin zabíjí!“

Zjednodušení vážného problému

Tady vůbec nejde o učený spor odborníků či o vědeckou poctivost jednoho badatele, v němž stejně byl obratem odhalen – jak jinak – sexuální predátor. Jde o módní způsob zjednodušení vážného problému jeho redukcí na politické nebo osobnostní charakteristiky oponentů. Může snad úředník, byť volený, nařizovat lékařům, jak a čím mají léčit pacienty? To samozřejmě netvrdí ani američtí guvernéři. Jejich argument spočívá na zdánlivě čistě odborném základě: Raoultův výzkum prý nebyl vědecky průkazný, neboť nepodrobil chlorochin dvojitým slepým randomizovaným pokusům. Za podmínek celosvětové pandemie je tento argument vrcholně klamavý. Dovedete si představit lékaře, který u jedné pokusné skupiny nakažených aplikuje lék a druhé srovnatelné množině pacientů žádný lék nepodává, což znamená, že je vědomě odsuzuje k jisté smrti?

Jsem příliš velký laik na to, abych něco doporučoval. Jedna okolnost však zaráží. 80 let bylo toto antimalarikum levným a dostupným prostředkem, který dobře sloužil několika generacím lidí. Stačilo však, aby někdo navrhl vyzkoušet tento lék, jehož cena činí čtyři centy za balení, proti koronaviru a okamžitě se na hlavu navrhovatelů sesypaly zákazy, varování a temné narážky na to, že skrytým smyslem návrhu je masové hubení lidí.

Příběh chlorochinu vůbec není ojedinělý. Stejný osud potkal nápad vyzkoušet remdesivir, lék zavedený původně proti ebole, v boji proti pandemii. V době, kdy se lék zkoušel i u nás, přičemž reálné dilema bylo mezi jistou smrtí pacienta a použitím této medikace zkusmo, 23. dubna se na internetové stránce WHO objevila zpráva o tom, že remdesivir je nejenže nevhodný, ale vysloveně nebezpečný prostředek, jehož použití se silně nedoporučuje. Po úspěšné aplikaci léku u nás a jinde odkazy na negativní studijní výsledky dosažené – kde jinde než v Číně – ze stránky WHO zmizely.

Epidemie fakticky odstranila veškeré zábrany a snížila požadavky na kvalitu informace. V profesionálních publikacích se začaly objevovat články a přetisky, které se jenom zdánlivě vědeckým žargonem liší od facebookových postů zabedněnců přesvědčených, že zázvor a česnek dobře pomáhají proti nákaze a že virus je výplodem amerických laboratoří financovaných Billem Gatesem. V angličtině se tomu říká „educated lie“ (poučená lež). Máme co dělat s hlavou 22. Každá pozitivní zpráva se nepočítá, neboť se nezakládá na výsledku dvojitého slepého randomizovaného výzkumu. Každý záporný fake se šíří rychlostí internetového spojení.

Se stejnou umanutou přísností hodnotila WHO nápad skupiny vědců v čele s Robertem Gallo, věhlasným americkým virologem a spoluobjevitelem HIV, vyzkoušet pro potlačení koronavirové infekce živou očkovací látku běžně používanou proti dětské obrně. Byla tak účinná, že takřka všude na zeměkouli toto onemocnění prakticky vymýtila. Měla také jeden vedlejší efekt – razantně bránila chřipkovému onemocnění. Cena vakcíny – 10 centů. Aplikuje se jednoduše, kapkou do úst. Mohla by se stát tím, čemu se říká „ game changer“ (zlomová událost schopná změnit celý průběh epidemie). Hádejte, můžete třikrát, jaká byla reakce WHO na samotnou možnost použít vakcínu, která již existuje, může teoreticky snížit koronavirovou nemocnost, přitom nemá žádné nepříznivé vedlejší účinky? Uhodli jste: hlavní světová medicínská autorita vystoupila proti použití léku s odůvodněním, že živá vakcína nenapomáhá generování protilátek proti koronaviru.

Tváří v tvář takovému neumětelství a úporné snaze nepochopit, o co vlastně jde, Robert Gallo vysvětlil v deníku USA Today smysl svého počinu: „Musím znovu zdůraznit, že v žádném případě nejde o „pravou“ vakcínu ani o tvrzení, že by živá vakcína proti dětské obrně pomáhala organismu generovat specializované protilátky. Smysl aplikace je zcela jiný: každá živá očkovací látka (tzn. vyrobená z oslabeného, nikoli zabitého viru) posiluje v organismu nespecifickou imunitu – jinými slovy spouští celou kaskádu reakcí zacílenou na vymýcení jakéhokoli vetřelce, nejen koronaviru.“

Stejný areopág medicínských koryfejů vystoupil nyní proti rozvolňování přísné karantény na základě geniální úvahy o tom, že nejsou důkazy vzniku stabilní imunity po vyléčení z koronaviru. WHO varuje: úroveň protilátek u bývalých nemocných je krajně nízká, tudíž opakované testování může dát falešně pozitivní výsledek. Proto ani ti vyléčení by neměli opouštět karanténu. Vzniká otázka: K čemu potom je hledání očkovací látky? Jestliže, dle názoru intelektuálních titánů z WHO, ani prodělaná nemoc nedává záruku, že po ní v organismu zůstávají protilátky, pak přece nebudou vznikat ani po očkování.

Toto „humanistické“ doporučení nelze chápat jinak než takto: Léky proti této nemoci nejsou a ještě dlouho nebudou. Použití jiných posilujících medikamentů se velice nedoporučuje. Očkování proti ní je z definice vyloučeno. Úmrtnost je v děsivém rozpětí 0,18 až možná i 0,5 procenta. Zůstaňte raději doma. Pokud chcete pracovat, abyste nezemřeli hlady, budete nejspíš fašista a možná i stoupenec Trumpa. Důležité je, aby nemocný důchodce nezemřel už v první vlně pandemie. O to, aby nezemřel na rakovinu nebo zbídačení, se mohou zajímat jenom tmáři a zpátečníci.

Koronavirus je skutečně vážná věc. Když nic jiného, byl to zátěžový test zdravotnických systémů, v němž kupříkladu neobstály Francie a Itálie, které v žebříčku WHO jsou na prvním a druhém místě, a v němž naopak celkem obstál zdravotnický systém Spojených států, které zaujímají ve stejném žebříčku 37. místo – byl sice napnut k prasknutí, leč nikdy nepraskl. A jestliže neprůhlední a zkorumpovaní byrokrati z WHO, kteří nám lhali po celou dobu pandemie, prosazují nyní pro lidstvo zavedení digitálního koncentráku, pak to není žádný pokus vyřešit reálně existující problém. Ba naopak, je to snaha učinit problém navždy neřešitelným a kontrolu a moc byrokratů nevratnými.