Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj FOTO: Kancelář ukrajinského prezidenta / se souhlasem
FOTO: Kancelář ukrajinského prezidenta / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Jednat o míru na Ukrajině vyrazil podle vlastních slov maďarský premiér Viktor Orbán, který v úterý přijel do Kyjeva, aby se setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Jak ale popisují komentátoři a pozorovatelé, ukrajinská společnost, a zejména armáda, je v otázkách mírových jednání bez vojenského vítězství minimálně rozštěpená. Mnozí představu míru, který považují za zmrazení konfliktu, rezolutně odmítají.
Za první kroky k míru označil svou návštěvu na Ukrajině premiér Maďarska, které nyní předsedá Radě Evropské unie. Jak uvedl, dříve nebo později se Rusko a Spojené státy americké dohodnou na jeho možných podmínkách, a otázka, jaké stanovisko v takovém případě zaujme Evropská unie, nabývá na naléhavosti. Nezmínil se přitom o Ukrajině, jejíž postoj bude v otázkách míru klíčový. Ukrajinský tisk si ale povšiml, že stanovisko ukrajinské veřejnosti a její armády může politikům do jejich dohod lidově řečeno „hodit vidle“.
Z Ukrajiny znějí první nesmělé hlasy o tom, že jednání s Ruskem bude dříve či později nevyhnutelné. Ukrajinský prezident Zelenskyj se již nechal slyšet, že jeho země nebude s Kremlem hovořit přímo, mohla by ale s Ruskem jednat pomocí prostředníků z třetích zemí, jako tomu bylo v případě uzavření obilné dohody, od které Rusové posléze odstoupili, která však poměrně dlouho umožňovala export ukrajinského obilí bezpečným koridorem v Černém moři.
V případě zrní šlo sice o důležitou dohodu, rozhodně však nedosahovala důležitosti mírového uspořádání v regionu, který Rusko pokládá za součást svého bezpečnostního perimetru, ne-li přímo za součást vlastního území. Jak navíc upozorňuje ukrajinský list Fokus, politická rozhodnutí Kyjeva a jeho vyjednávací pozice budou pod drobnohledem silných osobností z prostředí ukrajinské armády i ukrajinské civilní veřejnosti. V obou táborech existuje nezanedbatelná opozice, která mj. například důrazně odmítá veškeré případné územní ústupky Rusku, a to s argumenty, které jsou mnohdy naprosto pochopitelné a oprávněné.
Vojáci odmítají územní ústupky
Velmi silně v tomto kontextu v ukrajinské veřejné debatě zaznívá v poslední době hlas legendárního náčelníka štábu brigády „Azov“ Bohdana Krotevyče. Ten v poslední době mimo jiné veřejně a velice silně kritizoval dnes již odvolaného velitele ukrajinských spojených ozbrojených sil generálporučíka Jurije Sodola kvůli enormním ztrátám ukrajinských vojáků během operací, k nimž pod jeho velením mělo dojít. Podal na něj i stížnost, kterou nyní šetří ukrajinské úřady.
Ukázka nebývale veřejné kritiky ukrajinského vojenského velení z úst ukrajinských důstojníků ale není to jediné, čím Krotevyč v poslední době přispěl do veřejné diskuze. Okomentoval také možná východiska jednání o míru na Ukrajině a není pochyb o tom, že v tomto ohledu hovoří za řadu dalších důstojníků a obránců z řad ukrajinské armády.
„Žádný mír bez vítězství. Vítězství je jen jedno – žádný ruský voják na území Ukrajiny. Tuto válku nenecháme našim potomkům, a ani vy ne, protože pokud se o to pokusíte, bude to špatné. Pro vás i pro ně. Pokud jde o provokaci, ani o tom neuvažujte. A to píšu mírně,“ prohlásil Krotevyč na adresu ukrajinských politiků během víkendu na sociální síti X.
Komentoval tím nenápadné signály, které vysílá ukrajinské vedení a jejich interpreti, či komentátoři ohledně toho, že část území Ukrajiny možná nepůjde v bezprostřední budoucnosti vojensky osvobodit a s Ruskem bude nutné uzavřít dohodu respektující ve větší či menší míře frontovou situaci.
Krev nelze vygumovat
Obnovení teritoria Ukrajiny v původních hranicích je přitom jeden z klíčových a kategorických požadavků Zelenského mírové formule, který hluboce přijala i jeho válečnou agresí stižená země. Nejde jen o zmíněný argument, že „zmrazení války“ de facto povede k jejímu předání dalším generacím Ukrajinců, ale i o další argument, který zaznívá velmi silně nejen z řad ukrajinské armády, ale i z řad ukrajinské veřejnosti.
Jde o oběti těch, kteří šli proti ruské agresi takřka okamžitě bojovat s přesvědčením, že se jedná o jejich občanskou povinnost, a s ohledem na životy svých spolubojovníků často umírali na pozicích, které za žádnou cenu nechtěli přenechat ruské přesile. Tento heroismus spolubojovníků mnohé ukrajinské vojáky podle jejich hlubokého přesvědčení zavazuje, aby v jejich boji pokračovali a dotáhli ho do konce, kam ho jejich padlí bratři již dovést nemohli, tedy k vítězství nad ruskou agresí.
Představa, že by pozice, kde umírali jejich spolubojovníci, přenechali nepříteli, je proto pro ně zcela nepřijatelná. To samozřejmě neznamená, že v řadách armády neslouží řada mužů, kteří v konec války doufají, a to takřka za jakýchkoli podmínek, a chtějí se po letech služby vrátit ke svým rodinám. Ani oni ale patrně nebudou hlasitě podporovat kompromis s Ruskem.
Spravedlivý mír jako podmínka
Podobný postoj jako vojáci sdílí také značná část ukrajinské veřejnosti, především ti, kteří během války ztratili své nejbližší, a těch je mnoho. Mnozí z nich tyto nejvyšší oběti snášejí s vědomím, že se je jejich blízcí do posledního dechu snažili chránit, a smířit se s polovičatým kompromisním řešením, jež politická jednání bezpochyby budou obnášet, bude čelit jejich kritickým hlasům. Ty se, jak už to je na Ukrajině zvykem, velice snadno mohou přelít do ulic.
Prezident Zelenskyj a veškerá politická reprezentace tak čelí složité situaci. Na jedné straně si jsou bezpochyby vědomi faktu, že každý den na Ukrajině umírají manželé, tátové, synové a bratři jejich spoluobčanů a že válka na Ukrajině vynucená ruskou agresí jednoho dne musí skončit.
Ohromná mobilizace morálních sil veřejnosti a jejího hlubokého odporu proti ruské brutální agresi sice umožňuje jejich zemi vzdorovat, zároveň ale může narušovat případné snahy o diplomatické uspořádání smrtonosného konfliktu.
Není pochyb o tom, že mír na Ukrajině bude běh na dlouhou trať. Není to ostatně tak dávno, co jsem na stránkách ukrajinského tisku četl, že bez ohledu na právě probíhající mírovou konferenci ve Švýcarsku nadále zůstávají naprosto nejdůležitější součástí její diplomacie Ozbrojené síly Ukrajiny a jejich aktivita na bojišti.
