Trumpovo první pololetí v domácí politice bylo ve znamení energetiky a boje proti „ekologickým“ aktivistům.

Donald Trump přišel s vizí, že se Spojené státy opět stanou „velkými“. Můžeme kritizovat přílišný a zbytečný patos, s jakým tuto vizi představoval, ale nemůžeme tvrdit, že jeho slova byla bez obsahu. Trump zkrátka už v prvním pololetí svého čtyřletého funkčního období napravuje, co jeho předchůdce Barack Obama (Demokrat) nezvládl, nebo evidentně zkazil.

Mediálně byly první Trumpovy kroky pochopitelně zastíněny vyšetřováním jeho vazeb na současnou ruskou administrativu. Tak silný zájem médií i veřejnosti o vyšetření vyplývá z toho, že americké tajné služby i někteří významní politici potvrdili, že se ruská strana pokoušela zasáhnout do amerických prezidentských voleb. Pojďme tedy osvětlit mediálně zastíněné Trumpovy první kroky v americké domácí politice.

Jeho plán je vlastně prostý a mezi republikány tradiční. Alespoň právě v domácích tématech. Spojené státy se podle Trumpa stanou velkými, pokud ekonomice nebudou překážet vysoké daně a vysoké deficity v hospodaření, přílišné upřednostňování přírody před lidmi či nespravedlivě vyjednané mezinárodní dohody.

Jedním z prvních Trumpových kroků proto bylo obnovení výstavby obrovského ropovodu Keystone XL, který má spojovat naleziště v Kanadě s rafineriemi v Texasu. Ačkoli již zhruba dvacet let není ropný průmysl největším odvětvím americké ekonomiky (protože jej předběhly nejprve supermarkety a klasický maloobchod a posléze zdravotnictví), Ameriku udělá znovu velkou právě velký ropovod. Obama jeho výstavbu celou dobu blokoval.

Stejně tak bývalý prezident značně poškodil energetiku, když po ropné havárii na vrtu společnosti BP (dříve British Petroleum) zakázal všem energetickým koncernům těžbu ropy v Mexickém zálivu. Proč? To nevysvětlil. Odkazoval se na uvedenou havárii. Jeho zákaz poškodil rozsáhlý region, který přitom zrovna prošel tragédií.

Trump ukázal, že za jeho vlády se nic takového nestane. Vydal nařízení, které těžbu ropy a zemního plynu výrazně rozšiřuje, a to i na americké vody. Slibuje rovněž těžbu v divočině na Aljašce. Podaří se mu po ekonomické stránce vrátit Aljašce její velikost z dob zlaté horečky na řece Klondike?

Na rozdíl od Obamy a zejména pak na rozdíl od plánů své protikandidátky Hillary Clintonové Trump nechce válčit proti uhlí, jak sám říká. Proto již dva měsíce po svém nástupu zrušil Obamovy ekologické regulace. Obama tvrdil, že chce blokováním ropovodu Keystone XL i zastavováním těžby uhlí pomáhat zejména lidem z inkriminovaných regionů. Ti však podle průzkumů s Obamovou energetickou politikou převážně nesouhlasili. Jedná se ostatně téměř výhradně o obyvatele tradičně pravicových (republikánských) států.

Obama značným omezováním těžby uhlí prodražil podle rozsáhlé studie elektřinu do roku 2030 odhadem o 20 %. Navíc se pokusil přinutit tepelné elektrárny k rapidnímu snížení emisí do roku 2030 (o celou třetinu oproti roku 2005). Opatření však vzhledem k žalobám nevstoupilo v účinnost a Trump teď postupně Obamův plán ruší.

Rovněž rozhodl o odstoupení od pařížské dohody o snižování produkce skleníkových plynů. Společně s řadou svých spolustraníků vychází z názoru, že jedině rychle rostoucí ekonomika dokáže nabídnout dostatek nástrojů k vyrovnávání se s klimatickými změnami, a to aniž bychom se museli vracet na nižší ekonomickou úroveň. Tak extrémním zdražováním elektřiny a omezováním elektráren přece nebylo možné udělat Ameriku velkou.

Kromě uvedených kroků a nápadů Trump pokračuje v Obamově otevřené politice vůči břidlicovému plynu. Mezivládní kartelová dohoda OPEC už mimo jiné i kvůli tomu nemá tak zásadní ekonomický vliv, jaký mívala, a před Trumpovým nástupem ohlášené snižování produkce ropy ze strany této organizace nakonec nemělo potenciál způsobit ropný šok a už vůbec ne v takovém rozsahu jako v 70. letech.

Trumpova obnova velikosti (a zdraví) ekonomiky Spojených států však zdaleka nespočívá jen v energetice. Klíčové je připravované radikální snížení daní. Trumpova vláda už oficiálně navrhla mimo jiné snížení sazby daně z podnikových zisků z 35 % na 15 %. S obdobnými kroky přišli i George W. Bush či Ronald Reagan.

Obrovským problémem však zůstávají vysoké federální výdaje. Obamova reforma zdravotního pojištění jednak omezuje soukromé zdravotní pojišťovny, jednak vede k neudržitelným nákladům. Trump už nařídil náklady minimalizovat a nyní se snaží nahradit „Obamacare“ systémem novým. Jak se však v posledních dnech ukázalo, nemá k tomu dostatečnou podporu parlamentu. Buď tedy připraví kompromisní náhradu, nebo nechá Obamův systém ještě běžet a čas ukáže, zda mají pravdu Trumpovy finanční modely, které ukazují, že je tento systém dlouhodobě neufinancovatelný.

Podaří se tedy Trumpovi zmíněnými opatřeními rapidně snížit deficity v porovnání s těmi, jaké každoročně sekal jeho předchůdce? Podaří se udržet současné hospodářské oživení?