Britská premiérka Theresa Mayová se dosud mohla doposud odvolávat na to, že většina veřejnosti stojí za brexitem. Potřebovala teď už jen potvrzení od voličů, aby se postavila případným potížím v parlamentu. To ale začíná dostávat trhliny. Mínění lidí se možná začíná měnit, jak ukazuje poslední průzkum veřejného mínění na téma brexitu. Píše o tom britský list The Independent.

Podle Independentu bylo tvrzení Mayové „vždy zjevně směšné“. Zajistila si většinu ve sněmovně pro odhlasování článku 50 tak nedemokratickým způsobem, jaký země už dlouho neviděla.

Sněmovna lordů symbolicky protestovala. Soudy, vzdor jedovatým útokům na příslušné soudce ze strany populárního tisku, jen trvaly na tom, že je třeba respektovat britské ústavní zásady a právní stát.

Pak jsou tu ještě lidé a jejich názory. Průzkumy veřejného mínění stále ukazují, že značná menšina se i nadále staví proti vládnímu projektu jakožto šílenství. Nyní ale podle průzkumu YouGov/Times první velká většina soudí, že brexit je špatný nápad. Pouze 43 procent respondentů uvedlo, že zpětně stále věří, že Británie má hlasovat pro opuštění EU. Přibližně 45 procent si ale myslí opak.

Nebyl to nějaký průzkum na objednávku s politickými cíli. Byl proveden renomovanou organizací pro renomované noviny, jejichž majitel podpořil brexit. Jednalo se o vzorek 1590 dospělých, kteří byli dotazováni ve dnech 25. a 26. dubna.

Autor James Moore nepopírá, že v nejlepším případě mohou průzkumy veřejného mínění udělat jen trochu víc než poskytnout obrázek názorů veřejnosti v jednom okamžiku. Tímto způsobem jsou stejně chybné jako referenda. Lidé mohou změnit svůj názor. Pokud jde o něco tak důležitého jako vztah Spojeného království s Evropskou unií, což je otázka ústavního a historického významu, by měl tento hlas dostat příležitost být slyšen.

Tento průzkum může být důležitý, protože Mayová a její lidé se až dosud vždy mohli spoléhat na většinu. Využívali ji jako klacku, aby porazili své soupeře. Prostě pravidlo většiny! Brexitoví trollové, říká autor, budou teď tvrdit, že je to jen jeden průzkum a že průzkumy se mohou být špatné. Ty se také často mýlí.

Britské průzkumy veřejného mínění nemají dobrou pověst a musí se s nimi zacházet stejně opatrně jako s ostatními. Některé detaily také nejsou příznivé pro stoupence setrvání v Unii. Jako pozorování proměnlivých nálad ale mají hodnotu. To je důvod, proč o ně politické strany mají takový zájem a nechávají si je pro svou potřebu pořizovat. Podstatné je, zda další průzkumy začnou ukazovat totéž. Tím se také ukazuje problém voleb, které Mayová překvapivě vyhlásila. Ty mohou ukázat, že voliči stojí za ní jako premiérkou, ale nebylo by od ní rozumné si to vykládat tak, že stojí za jejím plánem brexitu. Pro mnohé bude prostě tou nejméně špatnou možností.

Ti, kdo se proti jejímu projektu chtějí postavit, mohou z těchto výsledků vycházet. Jasně ukazují, že všechno ještě neskončilo. Nadlouho ne.

„Opozice premiérky může být zatím slabá a rozdělená, ale to nebude trvat navždy. Jakýkoli mandát, který si zajistí, bude podmíněn tím, že dokáže, že brexit uspěje. Jinými slovy, spoléhá se na pohádku.“

Tolik mínění z Británie. Nevidíme celkem nic nového. Referenda, která mnohdy vedou k těsným výsledkům, jsou dost pochybná záležitost. Změna prosazená většinou tří procent si samozřejmě lásku poražené menšiny, a to „velké menšiny“, nezískají. Za několik týdnů může být všechno jinak a možnost něco opravit, jak se to někdy dá provést u voleb jednou za čtyři roky, tu už prostě není. Rozhodnutí padlo na jednu generaci a důsledky ponesou i lidé, kteří dnes za sebou ještě tahají kačera na provázku a vyslovit se nemohli. V případě brexistu se hlavní hlasatelé, jako třeba Nigel Farage, najednou někam vypařili. Dne 4. července 2016, těsně po britském referendu ohlásil svůj odchod z předsednické funkce strany UKIP. Řekl: „Mým cílem bylo dostat Británii z Evropské unie. Svou misi jsem splnil. Je čas, abych odešel z čela strany.“

To je skutečně pozoruhodné. Trosky ať teď nějak dají dohromady ti druzí. Jemu v Europarlamentu za europeníze zle nikdy nebylo. Jak by se asi chovali jeho stoupenci, kdyby řekl předem, že odejde? Tady tedy volič skutečně nemohl být informovaným voličem, byť by se přetrhl samou snahou. Ale co, proč si společně neužít krásy přímé demokracie. Každý po svém.