NÁZOR / Byl to rok, co se prezident Petra Pavel ujal svého postu. Musím říci, že jeho prezidentování hodnotím velmi dobře a oceňuji na něm především jeho jasnou prozápadní orientaci včetně zásadní podpory členství České republiky v Evropské Unii a NATO. Týká se to hlavně války na Ukrajině, které on jako voják dobře rozumí. Především excelentní i z hlediska PR naší země je jeho a premiérova aktivita „munice pro Ukrajinu“, ke které se připojila řada zemí a naposled ji velice chválil i francouzský prezident Emmanuel Macron. Tohle nám ve světě udělalo velmi dobré jméno.
Pan prezident dobře pochopil, že Ukrajina především potřebuje kvalitní zbraně a dostatek munice, protože jen tak má šanci proti ruský agresorům zvítězit. Je si také dobře vědom toho, že kdyby Rusko v konfliktu zvítězilo, tak by se nezastavilo na ukrajinských hranicích, ale pokračovalo dále. Stejně, jako bylo nutné se dříve postavit na odpor hitlerovskému Německu, tak se nyní musíme postavit na odpor putinovskému Rusku.
Je také dobře, že prezident Pavel podpořil vládu Petra Fialy v jejím úmyslu přerušit kontakty se slovenskou vládou Roberta Fica kvůli jejím vstřícným postojům vůči Kremlu.
Vidím v působení současné hlavy státu velký pozitivní posun proti jejímu předchůdci. Zatímco Petr Pavel hájí naše národní zájmy, Miloš Zeman se po většinu doby pobytu na Pražském Hradě choval jako stoupenec nepřátelského Ruska. To se projevilo i v tzv. vrbětické kauze, kde v rozporu se skutečností, zpochybnil zprávu vlastní tajné služby s verzí o ruské vině na teroristickém útoku – vyhození muničního skladu do povětří a vraždě dvou lidí. V podstatě se jednalo o velezradu.
Zásluha Petra Pavla je také zklidnění emocí na domácí politické scéně. On vystupuje rozumně, uváženě, a na rozdíl od Miloše Zemana nerozděluje společnost. Pochvalu zaslouží i jeho podpora Izraele.
Konečně tedy můžeme být po dlouhé době zase hrdi na prezidenta naší země.
Autor je středočeský krajský zastupitel za ODS a spolumajitel klubu Rock café.