Oáza uprostřed Vinohrad. I tak lze popsat kavárnu, která obsadila prostory prvorepublikové stavby. Vila 63 je sesterským podnikem vršovického Café Jen, oblíbeným místem nejen obyvatel této čtvrti. I když má otevřeno teprve druhé léto, stala se jedním z vyhlášených pražských lokalit, kam si na snídani rádi zajedou i turisté. Kromě vzdušných prostor má velkou zahrádku, na niž její návštěvníci nedají dopustit. Možná jste sami zaznamenali rozruch na sociálních sítích, co poklidné sezení ve městě vyvolalo.
Dominika Blažević před jedenácti lety založila ve Vršovicích kavárnu Café Jen. Malinký sklepní prostor se za tu dobu stal věhlasným. Jeden ze stálých zákazníků před dvěma lety přišel za Dominikou s nápadem na otevření nové pobočky na Vinohradech. „Investuje do nemovitostí, proto mi nabídl tuto příležitost. I když jsme si ze začátku vlastně nebyli jistí, jak to celé dopadne, šli jsme do toho,“ vzpomíná Dominika. Minulé léto byla otevřená jen zahrádka. Dnes sedíme ve zrekonstruovaných vnitřních prostorech, jež jsou v provozu teprve od půlky června.
Vizi rekonstrukce měla Dominika jasnou. Na spolupráci si pozvala architektonické studio Edit!, s jehož pomocí zrekonstruovala zázemí vily v minulém roce. „Začali jsme až v lednu. I když se to odehrálo rychle, moje představa se od výsledné podoby téměř neliší,“ říká majitelka. Prostor kavárny tvoří dvě části. Po příchodu se ocitnete v zakulacené místnosti, kde se dá sedět přímo pod okny s výhledem do zahrady. Když projdete dál, jako první si všimnete ostře velkého oranžového baru, který je středobodem podniku. Stolky a židle jsou dřevěné. Francouzská okna po obvodu místnosti nejenže dodávají podniku prvorepublikového ducha, ale také poskytují spoustu denního světla.
Dominika nechtěla z vily udělat ultramoderní místo. Jejím záměrem bylo zachovat určité prvky, ale opravit je tak, aby byly funkční a seděly do interiérů dnešní doby. „Například dřevěná podlaha se do gastronomie moc nehodí, nicméně jsme ji i přesto zvolili. Dodává totiž pocit, že sedíte v obývacím pokoji, a to je přesně to, co jsme chtěli,“ usmívá se. I když se nad tím možná v roli zákazníka nezamýšlíte, rozmístění stolečků je taktické. „Chtěla jsem poskytnout útočiště pro každou náladu uvnitř i venku,“ objasňuje Dominika.
Nejhezčí zahrada v Praze
Mezi největší přednosti Vily 63 bezesporu patří její zahrada. „Ten boom na sociálních sítích okolo ní byl docela šílený a námi neživený. Zákazníci chodili ve velkém počtu a občas to bylo dost náročné,“ přiznává Dominika. Přeci jen mít podnik s označením nejhezčí zahrady v Praze s sebou nese určitý tlak. Díky velkému zájmu musela například zakázat vlastní deky na trávě. „Začalo to tu vypadat jako v Chorvatsku na pláži. Nebylo to udržitelné ani provozně, a navíc nám to nevyhovovalo esteticky,““ popisuje. V zimě, když napadl sníh, ozdobila na zahradě stromeček a spolu s punčem a kávou zde pořádala adventní program. „Připadá mi, že po pandemii se trochu změnily naše návyky a lidem nevadí dát si kafe na stojáka třeba i v zimě.“
Zkušenosti z provozu Café Jen se Dominice ve Vile hodily. Kvůli malému prostoru však v Jenu nelze pořádat mnoho akcí, což si majitelka nyní může kompenzovat. „Kromě ranní máme i odpolední a večerní nabídku, včetně vín a drinků. Mojí oblíbenou položkou na menu jsou určitě vejce V63, což je taková variace na turecká vajíčka,“ říká. Nabídku obměňují sezónně podle toho, co zrovna roste. Dominika hodnotí Čechy jako vybíravé zákazníky. „Je to dobře. Ty časy, kdy jsme jezdili za dobrou kávou do Berlína, jsou pryč,“ směje se. Z výběrových zrn se stal standard.
Co se týče budoucích plánů, ty nejbližší jsou jasné. „Tady ve Vile nás čeká sekáč, cupping a změna menu na podzimní. Následně začneme chystat advent. Přeci jen popíjet kakao a koukat u toho z okna na padající sníh je krásná představa,“ říká. Vila má ještě dvě neopravená patra, která by chtěla Dominika také zprovoznit, ale to by obnášelo zavření kavárny na delší dobu, tudíž s tím bude muset ještě počkat.