Epidemiolog Roman Prymula dostává s rostoucími statistikami případů koronaviru stále větší prostor v médiích. Kritizuje, co bylo uděláno špatně a kdo může za nepříznivý vývoj. Je však sám příliš zainteresován, aby mohl vyjmout i svoji spoluodpovědnost a zásadní podíl premiéra Babiše.
Prymula, vládní zmocněnec pro vědu a výzkum ve zdravotnictví a bývalý plukovník ve výslužbě, dnes působí jako generál po bitvě. Komentuje dynamický vývoj epidemie a zaplňuje mediální prostor jako na jaře, kdy byl v nouzovém stavu vnímán jako klíčová postava boje s COVID-19. Snaží se působit tak, jako by tu v posledních několika měsících nebyl a neměl na nic vliv.
COVID krize je za námi
Prymula měl hlavní slovo v počátcích epidemie. Na jaře nikdo nevěděl, jak se šíření nového typu konoronaviru importovaného z Číny vyvine, a proto veřejnost většinou akceptovala jedny z nejpřísnějších restrikcí v Evropě. Hermeticky uzavřené hranice, plošné povinné nošení roušek uvnitř i venku a vypnutou ekonomiku, hlavně ve sféře obchodu a služeb.
Příznivá čísla tehdy sváděla premiéra Andreje Babiše a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha k oslavným pajánům o premiantství České republiky, od které se učí celý svět. Výsledky počtu nakažených a úmrtí byly u nás v porovnání s ostatními zeměmi skutečně nadprůměrné, což se odráželo v sebevědomí vlády.
„Podařilo se nám bez problému naše zdravotnictví provést touto krizí. COVID krize je za námi,“ prohlásil koncem května ministr Vojtěch v době, kdy probíhalo rozvolňování vládních restrikcí, které u nás bylo s patřičným humbukem zahájeno mezi prvními v Evropě.
Chvalozpěvy jsou minulostí
Dnes je situace diametrálně odlišná. Počet infikovaných roste strměji než na jaře, kdy bylo 400 nových případů denně považováno za kritický stav. Dnes jejich přírůstky přesahují tisícovku. Máme dvojnásobně vyšší počet aktivních případů nákazy, i když je pozitivní, že většina z nich je bezpříznakových nebo s lehkými příznaky. Proti jaru výrazně poklesl počet hospitalizovaných a úmrtí.
Česká republika je nyní tempem nárůstu infikovaných vzhledem k počtu obyvatel čtvrtá nejhorší ze všech evropských zemí. To nekoresponduje s Babišovou oslňující propagandou, ve vší smůle před blížícími se krajskými a senátními volbami.
Volební heslo hnutí ANO „Ukázaná platí“ ukazuje selhání vlády, která nevyužila času získaného v nouzovém stavu tvrdými nařízeními k nastavení rychlého a efektivního trasování kontaktů s nakaženými. Ani heslo ČSSD „V krizi vás ochráníme“ nepůsobí zrovna přesvědčivě a Jan Hamáček se patrně přecenil.
Mnohem lepší situace je v tomto porovnání i v těch v zemích, které měly na jaře podstatně horší průběh epidemie, včetně těžce zkoušené Itálie a nejliberálnějšího Švédska. Denní přírůstky jsou u nás nejvyšší ze všech okolních zemí.
Ještě před dvěma týdny premiér Babiš chlácholil veřejnost, že je vývoj nákazy pod kontrolou, plošná opatření se nebudou vracet a hygienici se budou řídit podle semaforu, mapujícího rizika infekce podle okresů. Dnes je všechno jinak a na světla ramp se vrací Zemanův chráněnec Roman Prymula.
Může za to hlavně chování lidí
Premiér Babiš se Prymuly ujal poté, kdy po neshodách s ministrem Vojtěchem opustil post jeho náměstka. Vytvořil mu novou trafiku vládního zmocněnce při Úřadu vlády, kde stále uplatňoval neformální vliv.
Prymula poskytl rozhovor portálu Novinky, kde reagoval na otázku, zda nemá na současný rekordní nárůst případů vliv i Babišova radikální srpnová revize Vojtěchových opatření. Premiéra přikryl.
„Ne, tohle je dlouhodobější záležitost. Je to tím procesem uvolňování opatření a také epidemie se nějakým způsobem chová, zvláště pokud ta změna byla takto rozsáhlá. Podle mě v tom rozhodující roli hrají jednotliví lidé tím, jak se k tomu staví,“ míní.
Prymulovy argumenty jsou neúplné a neférové, pokud odpovědnost přehazuje na občany. Část z nich se sice chová nezodpovědně, ale vláda uvolnila pravidla už v květnu a červnu. Drtivá většina veřejnosti se řídila tím, co v té době platilo. Stejně podpásově vyzněl v červenci výpad ministra Vojtěcha proti havířům v dolech OKD vlastněných státem, který několik týdnů nezastavil těžbu ani v době šíření infekce.
Také ovšem platí, že nemalá část veřejnosti je už znechucena z neprofesionální komunikace vlády, nesplněných slibů a neustále se měnících nařízení. Lidé dnes čekají na testy až pět dní. Další tisíce jsou posílány do karantény, zatímco premiér Babiš dostává papalášskou výjimku a do karantény nejde, ačkoli seděl v místnosti s infikovanou hlavní hygieničkou Jarmilou Rážovou.
Plošná opatření už nikdy nebudou
Nápadnou slabinou Prymulových vývodů je úplné vynechání premiérova podílu na současném dynamickém vývoji kolem koronaviru. Babiš ještě počátkem června odrážel v poslanecké sněmovně námitky opozice, jak je vláda připravena na případnou druhou vlnu epidemie koronaviru.
„Neměli bychom se nechat strašit,“ prohlásil. Není podle něj nutné vytvářet speciální plán, jak žádala opozice. „Nechápu, co od nás opozice chce, už to nebude nikdy plošné opatření,“ dodal. Situaci v lokálních ohniscích podle něj sleduje chytrá karanténa, se kterou prý Česko zabodovalo na mezinárodním poli.
V polovině srpna premiér Babiš osobně zasáhl a donutil ministra Vojtěcha výrazně zmírnit pravidla pro opětovně povinné plošné nošení roušek. Odpadla povinnost nosit roušky ve školách, obchodech, restauracích i v kadeřnictví.
Babišův zásah
„Původní rozhodnutí bylo předčasné a zbytečné. Každý, kdo má selský rozum, což je můj hlavní pracovní nástroj, to nemohl pochopit a byl jím překvapen. Proto jsme ho změnili. Lidé jsou už otrávení z různých nařízení, proto si myslím, že teď jsme rozhodli správně,“ vysvětlil tento operativní zásah premiér.
Omlouval poníženého ministra, že byl uveden v omyl jeho odbornými týmy. Teď si prý udělá pořádek a upravená nařízení se už měnit nebudou, což nevydrželo příliš dlouho. Přehodil odpovědnost na hlavního Vojtěchova epidemiologa Rastislava Maďara, který vzápětí odešel z rezortu. Neměl zájem nadále se podílet na této taškařici a nést následky za laické zasahování premiéra Babiše do odborných rozhodnutí.
Dnes to vypadá, že zpřísňování pravidel bude ještě širší, než původně navrhoval Vojtěchův tým, dokud ho premiér potupně nedonutil ke změně.
Prymula s politickými ambicemi (pohrává si s prezidentskou volbou) si to ovšem nechce u premiéra rozházet. Tehdy ho nezastavil a na rozdíl od současnosti mlčel. Navíc „konkurenta“ Maďara nesnášel, zpochybňoval jeho odbornost a jeho odchodu jistě nelitoval. Dnes fakticky nahrává vládní propagandě.
Nejjednodušší je přehodit odpovědnost na část „nezodpovědné“ veřejnosti a polarizovat ji, distancovat se od rozhodování Vojtěcha v době, kdy u toho nebyl, a empaticky vyvinit premiéra, který umí svým voličům vysvětlit každý veletoč. Upozaděný Prymula se bude znovu hodit, jenže teď už jde do tuhého a epidemie se po vážných chybách a zanedbané přípravě ocitá mimo kontrolu.
