Když před měsícem Roman Prymula prohodil, že by hranice mohly být zavřené třeba i dva roky, vzbudilo to značné pobouření. Aspoň u lidí, pro které je svoboda pohybu důležitá. Teď už to nevypadá s vyhlídkami snad tak zle, ale Prymulova další vyjádření také nebudí dojem nějaké koncepce.
V rozhovoru na Novinkách.cz dostal náměstek ministra zdravotnictví a šéf týmu chytré karantény Roman Prymula dotaz, jak to bude o prázdninách, když se teď mluví o částečném otevření hranic. Na to odpověděl: „Novinářsky je to prezentováno jako změna názoru, ale tak to vůbec není. Svět bude postižen dlouhodobě a to omezení cestování tu opravdu bude mnoho měsíců. Ale pokud hovoříme o nějaké teorii, jestli bude možné do některých zemí vyjet, a těch bude v tuto chvíli opravdu minimum, tak je to otázka diskusí. Bude muset být souhlas na obou stranách a budou to země, kde je to riziko podobné, abychom neriskovali, že po návratu opět dojde k zavlékání nemoci… Pokud nastavíme model a budou během letních prázdnin možné dovolené, což v tuzemsku věříme, že ano, tak si dovedu představit, že by se režim rozšířil třeba na Slovensko, pokud by s tím Slováci souhlasili. Ale určitě to neznamená cestování po celém světě. To nenastane ještě dlouho… Myslím si, že doprava auty by úplně šťastná nebyla, takže by šlo spíš o leteckou přepravu. Jsou to složité technikálie. Připustil jsem to pouze jako možnost, která by mohla nastat.“
Tady by to chtělo některé věci asi dovysvětlit. Pokud jde o letadla, tak cestování s nimi znamená přece nakupení lidí v malém a uzavřeném prostoru. To se ostatně týká i letišť, kde se navíc z podstaty věci promíchávají lidé z mnoha zemí. V takovém případě se snad auto jeví výjimečně jako bezpečnější prostředek. Z letišť se lidé stejně budou muset přesouvat dál, třeba autobusy, budou někde bydlet a podobně. Vůbec také nevíme, jaké aerolinky budou v létě ještě existovat a jaké budou ceny letenek. Jistě nemůžeme ani po panu Prymulovi chtít, aby to věděl, ale snad by bylo dobré nezabíhat do věšteckých detailů.
Také není jasné, o jakých dohodách s konkrétními zeměmi je řeč. Třeba někdo nějaké dohody bude chtít. Jen by nás zajímalo, proč jsou potřeba dohody, když si každý stát může sám stanovit, kdo a za jakých podmínek smí vstoupit na jeho území, a tím se to jeví být vyřešené. Stanovovat nějaké konkrétní státy budí pak skoro dojem lobbingu ze strany cestovních kanceláří. Nechceme být zbytečně podezřívaví, prostě nás to jen napadne, když známe lidi a to, jak si umí prosazovat své zájmy. Někteří to už docela pilně předvádějí.