Je velmi smutné, když i dospělí lidé podlehnou primitivním trikům z maňáskového divadla. U kýčovitého projevu ministra zdravotnictví Romana Prymuly v bombastickém aranžmá armádního štábu, při kterém za ním jako zbrojnoši stáli pohlaváři našeho zdravotnictví, by nás měla fackovat trapnost. Bohužel se ale dozvídáme, že Prymulův projev byl autentický a měl souvislý obsah. V naší zemi se totiž nyní radujeme jako děti, když představitel státu mluví souvisle.
Především je zcela skandální, že Česká televize neustále dává vládnoucím činitelům neomezený prostor, jaký nikdo jiný dostat nemůže. Prymula mluvil 22 minut. Takové barbarské praktiky znemožňují kritickou diskusi a podlamují demokratickou pluralitu v zemi. Pánové Šámal, Mrzena a Lutonský se zjevně inspirovali v Rusku nebo v Číně. To, že se nám zde roztrhl pytel s kýčovitě inscenovanými projevy státních funkcionářů, je samo o sobě neslýchaný úpadek poměrů. V demokratickém světě jsou taková vystoupení naprosto výjimečná a můžeme si všimnout, že při nich nedochází k manipulaci ve prospěch vládnoucí garnitury.
Skutečným motivem projevu ministra Prymuly totiž nebylo ani náhodou jeho špatné svědomí, které by mu nutkavě velelo omluvit se národu za to, že nedostatečně prosazoval své názory na boj s epidemií. Byla to marketingová komedie, která měla vytvořit obraz nevinného premiéra a provinilého ministra zdravotnictví. Výroky typu „i já jsem člověk“ patří k tomu nejtrapnějšímu, co nám vládní marketingoví experti dosud nadělili. Skutečným sdělením Prymulova projevu bylo to, že se vládnoucí garnitura moc chce udržet u moci, třebaže fatálně selhala.
Jistěže situace s epidemií je vážná. Ale není zase tak vážná, abychom si mohli dovolit ztratit soudnost a smysl pro přiměřenost. V normální zemi by se omluva ministra zdravotnictví odehrála v rámci rozhovoru s profesionálním moderátorem televize a tou pravou podstatou jeho vystoupení by byly věcné informace. Pakliže by ho tolik tížila potřeba omluvy, tak by následně podal rezignaci, protože právě to je to vyvození politické odpovědnosti, o němž se tu nyní tolik mluví.
Největší ostudou projevu Romana Prymuly ovšem byli ti sešikovaní panáci v pozadí, jejichž smysl nebyl po věcné stránce vůbec žádný. Šlo pouze o nastolení patetické nálady. Bylo to jedním slovem strašné a Prymulu je třeba odkázat do patřičných mezí. Hrdá občanská společnost takové hnusné divadlo k ničemu nepotřebuje a měla by ho jasně odmítnout.
