Politolog a kdysi jeden z autorů Putinových projevů Abbas Galljamov soudí, že sestřelení letadla s vůdcem wagnerovců není jen odvetou za pokus o vzpouru, ale signál vyslaný úplně všem, kdo by se chtěli postavit současnému vedení v Kremlu.
„Hlavním výsledkem včerejšího incidentu bylo, že se ruský stát definitivně formalizoval jako teroristický stát. Dříve se ‚vlastenecká‘ veřejnost mohla bavit iluzemi, že režim bezohledně ničí cizí, ale že je spravedlivější, čestnější, loajálnější ke svým. Nyní se stalo zřejmým, že skutečně svým je pouze Putin sám a pravidla jsou pro všechny ostatní stejná: každý, kdo se odmítne bezpodmínečně podřídit, bude zničen. Na tom, zda je člověk ‚vlastenec‘, nebo ne, nezáleží. Klasická tyranie bez jakýchkoli ideologií,“ píše Galljamov na webu exilové stanice Echo.
V rozhovoru pro list Novaja Gazeta Europe rozebírá tři varianty toho, co se stalo. V zásadě jde buď o akci nařízenou Putinem, atentát naplánovaný Ukrajinou, nebo (což je nejméně pravděpodobné) Prigožinův pokus „zmizet“ a svou smrt jen fingovat. První možnost je nejpravděpodobnější, předstírání smrti je jen velmi teoretická možnost.
„Ten člověk má tolik nepřátel, že si je dokázal vytvořit na obou stranách barikády,“ říká Galljamov. Ukrajina by měla důvod proti němu zasáhnout. Kdyby přispěl k ohrožení Putinovy moci, mohlo by to být výhodné. Nikdo si ale nemůže být jistý, jestli by někdy v budoucnu se svými žoldáky zase neznamenal pro Ukrajinu riziko. Ukrajinci umí zasáhnout Krymský most a na ruském území už útoky provedli.
Dokud nejsou k dispozici fakta, lze stále uvažovat o několika variantách. „Prigožin mohl zmizet sám, mohl se dohodnout s Putinem, mohl ho zlikvidovat Putin, mohly ho zlikvidovat ukrajinské speciální služby.“ „Verze Putin“ je ale nejpravděpodobnější.
Zvláštní je to, že Prigožin tak riskoval a letěl letadlem nad ruským územím, a ještě se spuštěným odpovídačem (zařízení, které umožňuje určit identitu letadla a jeho aktuální polohu).
„To je otázka, která mě napadla jako první. Když věděl, že ho Putin nenávidí, proč létal nad Ruskem?“ ptá se Galljamov. „A došel jsem k závěru, že Prigožin si zřejmě Putina příliš racionalizuje. Prigožin toho měl zřejmě příliš mnoho: operace v Africe, nejmocnější africká finanční schémata, financování ČVK (soukromé armády, pozn. red.) v Rusku a tak dále. Zřejmě si myslel, že ho Putin příliš potřebuje, že s ním bude Putin vždy raději jednat, že by Putin příliš mnoho ztratil, kdyby ho zlikvidoval. Myslím, že tato myšlenka dávala Prigožinovi falešný pocit bezpečí, falešné sebeuspokojení. Podcenil především míru nenávisti, kterou k němu Putin cítí. Za druhé podcenil, jak důležité je nyní pro Putina vyslat signál ruským elitám, které by mohly být potenciálně neloajální.“
Podle Galljamova prostě Putin považoval za důležité dát jasně najevo, že odpor vůči němu je zcela nepřípustný a žádné minulé zásluhy ani potenciální užitek takové osoby v budoucnu tady nehrají roli.