Petr Hájek FOTO: David Sedlecký / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
FOTO: David Sedlecký / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
NÁZOR / Půl století po událostech se dozvídáme, že za invazi varšavského paktu do Československa v roce 1968 mohou Ukrajinci, protože Leonid Brežněv byl údajně Ukrajinec a mezi okupačními vojáky byli nepochybně Ukrajinci, nebo že nás vpád kremelských hord uchránil od nesvobody, kterou by tady nastolil Západ. Vesměs jsou to ti samí myslitelé, kteří tvrdí, že Rusko muselo vpadnout na Ukrajinu, aby předešlo útoku Západu na ruské území. Pochopitelně. Ta propaganda má v obou případech stejný a naprosto prolhaný základ.
Dne 19. srpna Hájek zveřejnil video, kde vykládá, jak podle něj máme pochopit invazi z 21. srpna 1968.
Začal dojemně osobní vzpomínkou.
„Také jsem lítal po ulicích a roznášel letáky, bylo mi 17 a volali jsme okupace a mysleli jsme si že to je okupace. Teprve později člověk pochopí že nelze okupovat dobytou zemi, my jsme byli součástí dobytého impéria a ve skutečnosti by se to dalo brát jako tehdy jako řekněme policejní akce v nepokojné gubernii, ale ono to bylo jinak přece a už jsme to tady také říkali. A to jsme se samozřejmě dozvěděli až po mnoha letech,“ vysvětluje Hájek, jak všechno pochopit.
„Sovětský svaz potřeboval učinit jedinou věc. Postavit proti rozmístěným jaderným raketám americkým v západním Německu odpověď na dostatečně krátké vzdálenosti na našem území. Antonín Novotný to nejdříve odmítl, bál se toho, ale prostě ty globální zájmy střetu, který se blížil, a on se opravdu blížil po té šílenosti kolem karibské krize, byly tak ještě žhavé, že neměli absolutně jinou možnost sovětští vůdcové udělat právě toto. Dostat sem ty jaderné zbraně ať chceme, nebo nechceme,“ odhaluje tento zvláštní muž.
Jasně, když „sovětští vůdcové“ prý „neměli absolutně jinou možnost“, tak se vlastně nic odsouzeníhodného nedělo. Co si kdo stěžuje, že někam vpadne půl milionu vojáků, odvlečou pod samopaly vedení země a postřílí pár zdejších občanů. Jinou možnost přece v Moskvě neměli „absolutně“. Vlastně to byli v Kremlu takoví chudáci vláčení okolnostmi, dost jako dneska Putin. Je to vlastně mučednictví řídit jadernou mocnost, když se ani nemůžete svobodně rozhodovat, kam vpadnete, koho zabijete a co rozbombardujete.
Následuje aktualizační pasáž, jak je to dneska údajně to samé.
„Nic jiného se neděje dnes. Američané sem potřebují dostat buď přímo k nám nebo Polska jaderné zbraně proti Rusku, je to jenom stranově obrácené. A my tady budeme bláznit. A hlavně ti, kteří to nezažili, budou bláznit a říkat, vzpomínáme na tu okupaci, jak nás rusáci… ne byl to Sovětský svaz. Mimochodem když jsme u toho, rozhodovalo tam většinově ukrajinské politbyro včetně Leonida Brežněva, ale nenechme se mystifikovat,“ bleptá propagandista. Ne, Brežněv nebyl Ukrajinec. Hájek málo studoval.
Brežněvovi rodiče byli Rusové a přistěhovali se na Ukrajinu, tehdy součást impéria, za prací. „V autobiografii vydané koncem 70. let svou rodinu charakterizoval jako ruskou a dělnickou. Svou národnost uváděl koncem 20. let jako ruskou, od 30. let jako ukrajinskou (občasně i ruskou), od přechodu do Moskvy začátkem 50. let opět jako ruskou. Ve slovnících a encyklopediích byl v 80. letech i ve 21. století řazen mezi Rusy.“
U impérií je ale koneckonců jedno, jaké je kdo národnosti, Josif Stalin byl Gruzínec. Podle Vladimira Putina byl SSSR „historické Rusko“ a obdivovatelé tohoto vůdce by výroky svého oblíbence měli znát.
Zvláště pikantní je udavačská pasáž, která následuje.
„Já jsem se koukal na ten vámi již zmíněný článek Alexandra Mitrofanova, ruského občana vystudovaného na Ukrajině či naopak, nevím, který k nám byl době normalizace vpraven pravděpodobně, já se dnes domnívám, že při přípravě už blížícího se převratu a také tu od té doby dělá tu práci páté kolony velmi dobře. A on chce chce nás opět vnést do té mystifikační roviny, kterou budeme vidět v televizi, kterou tvrdí onen Mádlův film, že šlo o nějaké Pražské jaro a výbuch demokracie kterého se Sověti lekli,“ obviňuje Hájek, který je sám pátou kolonou putinovské fašistické junty.
Nakonec svou roli bezděčně popisuje.
„Šlo o jaderné rakety, šlo o soupeření velmocí, ať se nám to líbí nebo ne, pokračuje to i dnes Takže zatímco tehdy jsme proti tomu neuměli nic udělat, protože jsme to nevěděli, dnes to víme a dělat proti tomu něco můžeme. Příklad radaru, který se nepostavil, amerického radaru, který nepostavili díky obrovské vlně odporu veřejnosti, ukazuje směr, tak pojďme dál,“ vyzývá Hájek, aby se lidé zapojili do vlastizrádné činnosti.
Petr Hájek je nepochybně na krajní části spektra. Echo 24, které se zajímavě názorově posunuje stále dál poté, co zaparkovalo s Parlamentními listy pod jedním majitelem, ale také není nadšeno Mádlovým filmem.
„Ten film má velmi chatrnou zápletku, celá story s nanicovatým nasazeným technikem, který se stane hrdinou proti své vůli, je chabá, naivní a nelogická, ale vše je jaksi odpuštěno, když se po hodině a půl nad filmovou noční Prahou začnou snášet letadla s tanky,“ píše Jiří Peňás o filmu Vlny. Ne že bychom Jiřího Peňáse podezírali z podpory Putinova Ruska, ale od doby, kdy Daniel Kaiser na stránkách Echa zpochybňoval, že masakr v Buči spáchali Rusové, máme z ladění tohoto média poněkud zvláštní pocit. Dalibor Balšínek zase pilně repostuje obavy Elona Muska z ohrožení svobody slova. Musk přitom sám ze svého účtu šíří dezinformační nesmysly Tuckera Carlsona a dalších a ze sítě X udělal hnědou trumpistickou stoku.
Někoho by nejspíš mělo zaujmout, jestli se v případě Protiproudu náhodou nejedná o popírání nebo omlouvání genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, z čehož je podezřelý útvar nazývaný Ruská federace. Říci podezřelý je slabé slovo, protože Rusko prostě ty věci na Ukrajině (ale třeba taky v Sýrii) prostě dělá. Zatím to nikoho v zemi, kde je údajně cenzura a pronásledují se jinak myslící, zřejmě moc nerozrušuje. Možná by mělo, když si Hájek pochvaluje výsledek dezinformační kampaně proti americkému radaru a sděluje, že v takové činnosti je třeba pokračovat.
