Poslední dobou se mi stává, že má veřejná debata o stavu země pro mě nepříjemně osobní charakter. Jako šéfredaktor jsem kdysi řídil dlouhá léta různé noviny, které v současné době kvůli vlastnictví premiérem opustily normy evropských a západních standardů žurnalistiky a nakonec opustily i samotný civilizační rámec demokratické Evropy.
To se týká i rozlišování mezi fakty, názory a prostou lží. Jsme v zemi, kde premiér osobně jmenoval klíčové šéfredaktory, a právě proto se tu lež tak silně prolíná s názory a útočí na fakta. Současného šéfredaktora Reflexu sice nejmenoval Babiš osobně, ale muselo jít o člověka, který by mu nevadil. A tak se to stalo.
Týdeník Reflex dnes šíří ochotně probabišovskou propagandu, podle níž údajní progresivisté útočí na katolickou nominantku do Rady České televize Hanu Lipovskou kvůli svému neomarxismu. Zapadá to do názorového spektra editorialů šéfredaktora Stoniše o zlé Evropské unii a hnusných proevropských progresivistech nebo do spektra názorů dalších médií, která statečně bojují s Evropskou unií. Babiš s ní také statečně bojuje. Jenom mu jde o něco jiného.
Na tom všem je zajímavé, jak se všichni ti nepřátelé Evropské unie a v podstatě i evropské civilizace zaštiťují jakýmsi konzervatismem. Kde se to v nich bere?
Konzervativní myšlení stojí hodnotově, historicky a věcně na principech aristokratického establishmentu a mnoha lidí, kteří v 19. století vyznávali jistou aristokratičnost životního stylu i myšlení. Je to konzervatismus velikosti a nikoli malosti. Proto Evropa kdysi tolik uspěla, mnoho lidí totiž chtělo být ve svém životě také šlechtici. Aspoň chováním, což je přitom podstatnou vlastností civilizovaných lidí.
K této kultuře má buranství východního pseudokonzervatismu hodně daleko. Spíše je jeho pravým opakem.
Evropský konzervatismus se opírá o hlubokou víru v Boha, odevzdanost rodině, o posvátnost majetku a zodpovědnost za lidi, kteří z něj mají užitek. To vše může fungovat spolu se svobodou voleb i svobodou médií. Proto se také v Evropě jako nejúspěšnější systém i většinový hodnotový proud ujala liberální evropská forma konzervatismu. To je hlavní frakce v Evropském parlamentu. Tedy žádný neomarxismus, jak nám tu běžně lže Institut Václava Klause. Liberální katolíci nejsou ani trochu neomarxisti. Máme rádi svobodu, víru a svoji zemi.
Přátelům v dnešním Reflexu, kteří často píší o tom, jak progresivisté útočí na Lipovskou, je třeba sdělit toto: My nejsme žádní progresivisté, jak rádi lžete. Jsme evropští liberální konzervativci. Nezajímá nás kupříkladu genderová ideologie a přehnaná klimatohysterie. Zajímá nás právní stát, vyrovnání s komunistickou minulostí, svobodná tržní ekonomika, pluralitní demokracie, parlamentarismus a svoboda médií. A také otevřené hranice se všemi partnery v Evropě, kteří vyznávají stejné hodnoty svobody pohybu osob a zboží.
Jestli nás, evropské konzervativce, něco opravdu irituje, tak to je putinovská forma pseudokonzervatismu. Co je konzervativního na okupaci cizího území? Co je konzervativního na vraždách novinářů? Co je konzervativního na zatýkání politických odpůrců? Co je tak konzervativního na zneužití pravoslavné církve pro ideologii státu? Jistě, to byl také konzervatismus samoděržaví. Ale evropská demokracie šla už dávno opačným směrem, a to včetně konzervativců, kteří dbali na právo a na soudržnost společnosti.
My nekonzervujeme ani vládu KGB a ani Babišův superstát založený na někdejší kolektivizaci polí. Nekonzervujeme absurdní a trapné národovectví. A ani buranský odpor k rovnosti žen s muži. K našemu názoru, že mají muži i ženy ve všech ohledech rovná práva, vůbec nepotřebujeme všechny ty absurdity feministek, genderových aktivistů a dalších kašparů.
Evropský konzervatismus respektuje různost. Ale veřejné lži, popírání právního státu a obracení ke komunismu nesneseme s klidem. Konzervatismus arcibiskupa Duky se blíží ke konzervatismu moskevského patriarchy Kirilla. Zatímco východní pravoslavný konzervatismus miluje politickou moc státu, tak náš západní a evropský konzervatismus miluje každý individuální lidský příběh. Jeho cestu za štěstím, jeho ideály, jeho práva, majetek a jeho úspěch.
Putin je naopak sovětský a kágébácký demagog. Jeho konzervatismus je ideologií pro mužiky. Andrej Babiš se mu podobá. Je ze stejného těsta.
Český veřejný prostor zaplavil antievropský pseudokonzervatismus. Proto ta mocná obrana katoličky Hany Lipovské. Je to ale obrana temného bludařství, xenofobie a buranských lží o Evropě. Evropský katolicismus je úplně jinde. Je to souhrn postojů civilizovaných lidí, kteří pečují o své rodiny, firmy a města, a také o svoji lidskou a občanskou důstojnost. Stejně jako protestantismus a nenáboženský humanismus.
Evropský katolicismus a evropský konzervatismus je antiburanský a antisovětský. Je ale pozitivní ve víře v individuální úspěch, v soustavnou práci, v podnikání a kreativitu. A k tomu potřebuje rámec právního státu.
Ať si naši pseudokonzervativci ráčí strčit ten svůj konzervatismus za nějaký hezký Putinův klobouk. Skutečný evropský konzervatismus – ať už katolický, protestantský, či nenáboženský – žije a funguje mnohem lépe, než tu hlásá redakce Sputniku a spol.
