Ilustrační foto FOTO: flickr.com
FOTO: flickr.com
Psychologie dezinformací – myšlenkových zkratek, zmatků a iluzí, které nás vedou k tomu, abychom věřili věcem, které nejsou pravdivé – nám může hodně napovědět o tom, jak zabránit jejich škodlivým účinkům.
Tommy Shane píše ve svém článku na Firstdraftnews.org o tom, jaký je skutečný význam některých pojmů, které se ohledně dezinformací používají.
„Ačkoli psychologické pojmy mají svůj původ v akademické sféře, mnohé z nich si našly cestu do běžného jazyka. Jedním z nich je kognitivní disonance, poprvé popsaná v roce 1957, a dalším je konfirmační zkreslení. A právě to je součástí problému. Stejně jako máme kuchyňské epidemiology, můžeme se snadno stát kuchyňskými kognitivními vědci a nesprávné vymezení těchto pojmů může vytvořit nové formy dezinformací.“
Pokud nebudeme těmto pojmům rozumět, můžeme se kvůli špatnému přístupu stát spíš sami součástí problému.
„Podívejme se na hlavní psychologické pojmy, které se týkají dezinformací, jejich nápravy a prevence. Je to taková první pomoc pro přehled a je samozřejmě dobré pokračovat ve vlastním studiu dál.
Kognitivní dezinformace
Psychologickou vlastností, která nás činí vůči dezinformacím nejzranitelnějšími, je to, že jsme „kognitivní lakomci“. Dáváme přednost jednodušším a snazším způsobům řešení problémů před těmi, které vyžadují více přemýšlení a úsilí. Vyvinuli jsme se tak, abychom používali co nejmenší duševní úsilí.
Pro efektivní činnost našeho mozku je to důležité. Nechceme o každé věci usilovně přemýšlet. Znamená to ale také, že se dostatečně nezamýšlíme nad věcmi tehdy, když by to bylo na místě. Třeba když přemýšlíme o tom, jestli je pravdivé nějaké sdělení, na které jsme narazili na internetu.
Teorie duálních procesů
Teorie duálních procesů říká, že máme dva základní způsoby myšlení: Systém 1 – automatický proces, který nevyžaduje velké úsilí, a systém 2 – analytický proces, který vyžaduje úsilí větší. Protože jsme kognitivní mizerové, zpravidla použijeme myšlení systému 1 (to snadnější), když máme dojem, že nám to projde.
Automatické zpracování vytváří riziko dezinformace ze dvou důvodů. Zaprvé, čím snadněji se něco zpracovává, tím je pravděpodobnější, že si budeme myslet, že je to pravda, takže rychlé a snadné úsudky nám často připadají správné, i když nejsou. Zadruhé, jeho efektivita může přehlédnout detaily, a to někdy ty zásadní. Můžeme si například vzpomenout, že jsme něco četli na internetu, ale zapomeneme, že to bylo mezitím vyvráceno.
Heuristika
Heuristiky jsou ukazatele, které používáme k rychlému úsudku. Heuristiku používáme, protože je to jednodušší než provádět složitou analýzu, zejména na internetu, kde je mnoho informací.
Problémem heuristik je, že často vedou k nesprávným závěrům. Například při posuzování důvěryhodnosti příspěvku se můžete spoléhat na „heuristiku sociálního potvrzení“, tedy že někdo, komu důvěřujete, příspěvek na sociálních sítích podpořil (například retweetnul). Ale ať už této osobě důvěřujete jakkoli, není to zcela spolehlivý ukazatel. Může vést k tomu, že uvěříte něčemu, co není pravda.
Jak vysvětluje Claire Wardleová (z webu firstdraftnews.org): „Na sociálních sítích chybí heuristiky (mentální zkratky, které používáme k tomu, abychom se orientovali ve světě). Na rozdíl od novin, kde chápete, na jakou část novin se díváte, a vidíte vizuální signály, které vám ukazují, že jste v názorové sekci nebo v sekci karikatur, na internetu tomu tak není.“
Kognitivní disonance
Kognitivní disonance je negativní zkušenost, která následuje po setkání s informacemi, jež jsou v rozporu s vaším přesvědčením. To může vést k tomu, že lidé odmítají důvěryhodné informace, aby disonanci zmírnili.
Potvrzovací zkreslení
Konfirmační zkreslení je tendence věřit informacím, které potvrzují vaše stávající přesvědčení, a odmítat informace, které jsou s nimi v rozporu. Dezinformační aktéři mohou této tendence využít k posílení stávajících přesvědčení.
Konfirmační zkreslení je jen jedním z dlouhého seznamu kognitivních zkreslení.
Motivované uvažování
O motivovaném uvažování hovoříme tehdy, když lidé používají své rozumové schopnosti k tomu, aby věřili tomu, čemu věřit chtějí, místo aby zjišťovali pravdu. Klíčová je zde myšlenka, že racionální schopnosti lidí, a nikoli líné nebo iracionální myšlení, mohou způsobit mylné přesvědčení.
Motivované uvažování je klíčovým bodem současné debaty v oblasti psychologie dezinformací. David Rand a Gordon Pennycook, dva kognitivní vědci působící na Virginské univerzitě, respektive na Massachusettském technologickém institutu (MIT), v roce 2019 ve svém článku pro deník The New York Times píší: „Jedna skupina tvrdí, že naše schopnost uvažovat je ovlivněna naším stranickým přesvědčením: to znamená, že jsme náchylní k racionalizaci. Druhá skupina – k níž patříme my dva – tvrdí, že problém je v tom, že často neuplatňujeme své kritické schopnosti: to znamená, že jsme duševně líní.“
Pluralitní nevědomost
Pluralitní nevědomost je nedostatek porozumění tomu, co si myslí a čemu věří ostatní členové společnosti. To může vést k tomu, že se lidé nesprávně domnívají, že ostatní mají většinu, pokud jde o politický názor, ačkoli ve skutečnosti jej zastává jen velmi málo lidí. To může být ještě zhoršeno vyvracením dezinformací (například konspiračních teorií), protože mohou způsobit, že se tyto názory zdají být populárnější, než ve skutečnosti jsou.
Variantou tohoto jevu je efekt falešného konsenzu: když lidé přeceňují počet dalších lidí, kteří sdílejí jejich názory.
Efekt třetí osoby
Efekt třetí osoby popisuje způsob, jakým mají lidé tendenci předpokládat, že dezinformace ovlivňují jiné lidi více než je samotné.
Nicoleta Corbu, profesorka komunikace na Národní univerzitě politických studií a veřejné správy v Rumunsku, nedávno zjistila, že existuje významný efekt třetí osoby, pokud jde o vnímání schopnosti lidí rozpoznat dezinformace: Lidé sami sebe hodnotí jako lepší v rozpoznávání dezinformací než ostatní. To znamená, že lidé mohou podcenit svou zranitelnost a nepodniknout odpovídající kroky.
Plynulost
Plynulost se týká toho, jak snadno lidé zpracovávají informace. Lidé s větší pravděpodobností uvěří, že je něco pravdivé, pokud to dokáží zpracovat plynule. Proto má opakování takovou sílu: pokud jste něco už někdy slyšeli, zpracováváte to snadněji, a proto je pravděpodobnější, že tomu uvěříte. Když to zopakujete vícekrát, zvýšíte tím účinek. Takže i když jste něco slyšeli jako vyvrácenou informaci, pouhé opakování původního tvrzení ji může učinit známější, plynulejší a uvěřitelnější.
To také znamená, že snadno pochopitelné informace jsou věrohodnější, protože jsou zpracovány plynuleji. Jak vysvětluje Stephan Lewandowsky a jeho kolegové:
„Například stejné tvrzení bude s větší pravděpodobností vyhodnoceno jako pravdivé, pokud bude vytištěno ve vysokém barevném kontrastu namísto kontrastu nízkého … prezentováno v rýmované formě namísto nerýmované … nebo předneseno známým přízvukem namísto neznámého … Navíc je méně pravděpodobné, že budou zavádějící rozpoznány otázky, pokud budou vytištěny snadno čitelným písmem.“
Vnímavost k hloupostem
Takzvaná bullshit receptivita se týká toho, jak jste vnímaví k informacím, které mají malý zájem na pravdě; například nesmyslná klišé. Bullshit se liší od lži, která záměrně odporuje pravdě.
Pennycook a Rand používají koncept bullshit receptivity ke zkoumání vnímavosti k nepravdivým novinovým titulkům. Zjistili, že čím větší je pravděpodobnost, že přijmeme nějaký hluboce znějící nesmysl (třeba „Skrytý význam proměňuje nevídanou abstraktní krásu“), tím náchylnější jsme k nepravdivým novinovým titulkům.
Zdá se, že problém, proč někdo naletí nějaké fake news, prostě pramení spíše z nedostatečného analytického myšlení. Příliš jsme uvízli v automatickém myšlení, které je pro nás pohodlnější.
