Protesty a zatýkání v Moskvě FOTO: ČTK / Reuters
FOTO: ČTK / Reuters
Podle OVD-Info bylo na protiválečných protestech za poslední dva roky zadrženo asi 15 tisíc lidí. Podle psychologa Alexandra Archapova je velmi obtížné použít toto číslo k posouzení plného rozsahu ruské protiválečné opozice. Sociologové, jako je Lev Gudkov z Levada Center, tvrdí, že 74 procent Rusů podporuje Putinovo rozhodnutí ohledně války na Ukrajině. To je číslo, které se za dva roky od zahájení plnohodnotné invaze téměř nezměnilo.
Psycholog Archapov na stránkách The Moscow Times dodává, že podle Levada Centra zároveň 57 procent podporuje okamžité zastavení vojenských akcí a zahájení jednání, ale pouze v případě, že si Rusko bude moci ponechat dobytá ukrajinská území.
Sociologové jako Grigorij Judin zpochybňují spolehlivost údajů z průzkumů veřejného mínění a naznačují, že většina Rusů se buď rozhodne neodpovídat, nebo odpovídá tak, aby se vyhnuli problémům, protože se domnívají, že průzkumy provádí vláda. Judin také tvrdí, že na průzkumy veřejného mínění odpovídá jen asi pět procent lidí, a proto údaj o 74procentní podpoře Putinovy války podle nich nelze adekvátně interpretovat.
Laboratoř veřejné sociologie využila výzkum skupin a na jaře 2022 provedla více než dvě stovky rozhovorů a na podzim dalších 90 rozhovorů, aby zjistila, které skupiny občanů válku podporují, které jsou proti ní a jaké argumenty jednotlivé skupiny používají. Sociologové rozdělili respondenty do tří skupin: příznivci války, odpůrci a nerozhodnutí. Na základě těchto údajů se pokusili sestavit emocionálně-psychologické portréty jednotlivých skupin a pochopit jejich argumenty a motivy.
Pro příznivce války až do vyhlášení mobilizace ani žádná válka nebyla. Termín „speciální vojenská operace“ je výhodně zavádějící, protože to není válka, ale něco vzdáleného, co nevyžaduje zvláštní pozornost. Ve výsledném narativu Rusko není agresorem. Spíše se brání útokům ze strany zlověstného „kolektivního Západu“. Značná část respondentů podle výzkumníků neklade Putinovi za válku na Ukrajině odpovědnost a dokonce prohlašují, že jsou proti válce. Protože se však zdá nevyhnutelná, mají pocit, že s ní musí souhlasit. Příznivci války také bagatelizují počet civilních obětí na Ukrajině. Ruská propaganda také vytváří přímé paralely mezi „bojem proti nacismu na Ukrajině“ a Velkou vlasteneckou válkou a protiválečný protest je pak nemožný, protože „my jsme tuto válku nezačali“, nebo dokonce zločinný, protože podporuje „globální zlo nacismu“.
Na podzim roku 2022 provedla Laboratoř veřejné sociologie druhý výzkum týkající se změn postojů v řadách příznivců války. Vyšly najevo významné posuny ve vnímání války veřejností po vyhlášení mobilizace. Počet věrných stoupenců se výrazně snížil, protože více lidí požadovalo ukončení bojů. Vnímání války jako nevyhnutelného zla ale zůstalo nezměněno, takže jakékoli akce proti ní se zdají být zbytečné.
Další skupinou, kterou výzkumníci identifikovali, jsou nerozhodnutí, kteří o válce nevyjadřují jasný morální soud. Snaží se chovat tak, jako by se jich válka netýkala, aby se vyhnuli trápení z vnitřního konfliktu.
Třetí skupina je aktivně proti válce a vychází z morálních norem netolerance vůči násilí. Tito lidé vědí, že když vyjádří odpor, tak to stejně nepřinese politické změny, ale jen policejní násilí. Od začátku vojenských akcí na Ukrajině v roce 2022 Rusko výrazně zpřísnilo legislativu proti protiválečným prohlášením, včetně přijetí zákona, který kriminalizuje šíření informací o akcích ozbrojených sil považovaných za nepravdivé. Pokuty mohou jít až do výše pěti milionů rublů (jeden a čtvrt milionu českých korun) a provinilec může dostat trest až desetiletého vězení. Za nahrazení cenovek v obchodě protiválečnými nálepkami padl trest sedmi let vězení. Pokud někdo protestuje proti válce na Ukrajině, pravděpodobným výsledkem je policejní obušek do hlavy, zatčení nebo trestní řízení, ale ne zastavení války nebo výrazné politické změny.
„V důsledku toho se odpůrci války často cítí v menšině a bezmocní a zdá se, že jejich akce přinášejí pouze negativní důsledky pro ně samotné. V takových podmínkách se aktivní protiválečný protest stává jednoduše nemožným,“ píše psycholog Alexander Archapov.
Přesto všechno se však některé činy dají jako protiválečný protest chápat. Pokud se protest proti válce bude chápat široce, tak zahrnuje i takové akce, jako je odmítání účasti na čemkoli, co s válkou souvisí, třeba i odchod ze země. Za druhé se objevilo to, co antropoložka Alexandra Archipova nazývá „skrytým“ protiválečným protestem, třeba hnutí anonymního uměleckého aktivismu v podobě protiválečných samolepek ve veřejné dopravě, anonymní graffiti a podobně.
Lze tuto situaci změnit? ptá se autor a nemá na to jednoznačnou odpověď.
„Smrt Alexeje Navalného nám ukázala, že nežijeme v hollywoodském filmu, kde hrdina porazí zlého imperátora. Tato válka může trvat mnoho let i bez masové podpory občanů, pokud ji většina bude považovat za přirozený jev, nad kterým nemá žádnou moc. Snad nejvíce, co mohou odpůrci války nyní udělat, aniž by se uchýlili k násilí, je nadále všem kolem sebe připomínat, že válka je katastrofou způsobenou lidmi. Není to zemětřesení ani výbuch sopky. Válku nezačali bohové, ale lidé z masa a kostí a to znamená, že jsme to my, lidé, kdo ji může zastavit.“
