Politické síly, které se skrývají za různé spolky, nám dosadily do Rady České televize tři figurky, které už se nejspíš postarají, aby vedení televize bylo patřičně ustrašené a kritiku současné vládní moci ještě více marginalizovalo. Orbánovský a polský model postátnění (postraničtění) médií běží. A za oceánem Donald Trump vyhrožuje, že zreguluje nebo zastaví Twitter. Proč? Uvedli tam na pravou míru některé jeho dezinformace. To se neodpouští. To je přece kampaň a spiknutí.
Zvýšená aktivita psychopatů a autoritářů u moci snažících se šlápnout na krk kritickým médiím je už celosvětová záležitost. Byli jsme na to zvyklí v diktaturách, ale v současnosti se to stále více projevuje i v dosud demokratických zemích. Dělá se to postupně, takže lidé si na jednotlivé kroky zvykají. Až žába zjistí, že je uvařená, bude už pozdě a kuchař si ji zkonzumuje.
Psychopatičtí mocnáři jako Andrej Babiš a Miloš Zeman budou teď zřejmě ještě více rozčileni. Aktuálně.cz přináší zprávu o nové aktivitě Facebooku: „Pravděpodobnost, že český uživatel Facebooku narazí na příspěvek, který bude označený jako nepravdivý nebo zavádějící, se výrazně zvýší. Americká společnost v úterý oznámila, že tým z projektu Demagog.cz, který se již léta věnuje ověřování pravdivosti výroků politiků pronesených zejména v diskuzních pořadech, doplní českou novinářkou z Agence France-Presse, která dezinformace v českém prostředí Facebooku vyvrací od letošního února.“
Postupovat se bude takto: Pokud se prokáže, že „je konkrétní příspěvek lživý nebo zavádějící, upozorní na něj Facebook. Ten ho nesmaže, ale sníží jeho dosah, a navíc své uživatele na nesrovnalosti v něm uvedené stručně upozorní. Zároveň bude odkazovat na detailnější rozbor, kde analytický tým podpoří své tvrzení konkrétními důkazy.“
Týkat se to bude politiků a ani ne jejich „původní tvorby“, ale toho, co sdílejí. Do politické debaty Facebook zasahovat nechce. Stejně ale můžeme očekávat, že to u známých „přátel lidu“ vyvolá pobouření.
Lhaní je u politiků už běžná praxe. Lhalo se vždycky. Rozdíl je v tom, že dnes politik pokračuje vesele ve lhaní, i když je při něm přistižen. Ze lži pak jako kolovrátek obviňuje novináře. Prosté masy, které rády nadávají na novináře (kromě těch, které si potentát koupil rovnou s celými novinami, a tak hezky vysvětlují blahodárnou činnost vlády) a spílají opozici a občanským aktivistům, na fakta nereagují. Těší je, že „flákači“ a inťoušové dostanou výprask a třeba skončí na polích a v továrnách.
Tento vývoj je nebezpečný. Timothy Snyder o tom píše ve své knížce Tyranie: „Kandidát Trump během volební kampaně uvedl pro ruský propagační kanál, že americká média neuvěřitelně podvádějí. Řadě reportérů zakázal přístup na svá volební shromáždění a svoje stoupence pravidelně podněcoval k nenávisti vůči novinářům. Ve shodě s předáky autoritativních režimů sliboval, že potlačí svobodu slova zavedením zákonů, které zabrání možné kritice. Shodně s Hitlerem používal výraz ‚lži‘ pro faktická konstatování, která se příčí jeho zájmům, a činnost novinářů vydával za kampaň namířenou proti němu. Vstřícnější vztah měl k internetu a čerpal odtud mylné informace, které pak předával milionům lidí.“
Potom Snyder popisuje, jak si lidé na hrůzy ze zpravodajství postupně zvykají: „Co to vlastně znamená, když prezident prohlásí, že ženy patří ‚domů‘, těhotenství je ‚nepříjemnost‘, matky v práci nepodávají ‚stoprocentní‘ výkon, potraty by se měly trestat, ženské jsou ‚flákači‘, ‚prasata‘ a ‚ženy‘ a sexuální napadení je běžná věc? Co vlastně znamená, že šest prezidentových firem zbankrotovalo, a přitom jeho projekty získaly financování ze záhadných zdrojů z Ruska a Kazachstánu? Odpověď se můžeme dozvědět z nejrůznějších médií. Když se ji ale dozvíme z obrazovky, zpravidla se necháme pohltit logikou spektáklu: jakmile se dozvíme o jednom skandálu, probouzí to v nás chuť na další; jakmile jednou naše podvědomí přijme jako dané, že namísto přemýšlení o skutečných událostech jen sledujeme reality show, nemůže žádný obrazový výjev prezidentovi politicky ublížit.“
Už jsme si zvykli na prezidenta pod vlivem, který pomlouvá tajné služby vlastní země, a premiéra, který je trestně stíhaný a nechal svého syna za podezřelých okolností odvézt na Rusy okupovaný Krym. Zvykli jsme si, že je možné ze dne na den uzavřít hranice směrem ven a nenamáhat se ani naznačit, jak dlouho to bude trvat. Sledujeme, jak si Hrad provozuje vlastní zahraniční politiku a do Číny posílá bez vědomí vlády jednat jednu osobu bez bezpečnostní prověrky, druhou s podivnými mezerami v životopise a pak jednoho lobbistu. Výčet už by byl na knihu. Co by ještě muselo přijít, aby se voliči probrali? Radši nedomýšlet.
Pokud se tyhle metastázy nezarazí včas (už včera bylo pozdě), neznamená to nutně, že někdo postaví tábory nucených prací a natáhne železnou oponu. Úplně bude stačit nastolení šikanistánu, kde si klika mocných a vzájemně propojených kámošů rozdělí kšefty, korupce se stane běžnou strategií i v maličkostech, postupy v kariéře budou vázány na loajalitu k šéfům, kteří znají jiné šéfy, a obří pokuty a vězení budou hrozit těm, kdo nevyhoví stupňujícím se požadavkům byrokratického arcimolochu. Všechno bude v souladu se zákonem, protože zákony si napíší a schválí oni. Oni budou u moci, protože zkrocená média budou prosťáčky zahrnovat zprávami o posledních úspěších v budování a sabotážích nepřátel. Na to pochopitelně nenaletí všichni, ale těch rozhodujících deset, dvacet procent lidí ano a to pak převáží. Takový stav se dá zabetonovat na dlouho.
Tak to je jen pár poznámek k tomu, co se děje. Aby si pak někdo nestěžoval, že mu nikdo nic neřekl.
