NÁZOR / Je jasné, že když se o nějaké události ví málo a něco se vysílat musí, vyplní prostor experti. Expertů, kteří jsou okamžitě k dispozici, není zas tolik, takže pokud se trvá na tom, že se musí v tématu pokračovat, dojde na různé postavy. Třeba na poslance SPD Radka Kotena. Jak někoho napadlo zavolat právě tomuto člověku, je záhadou.
Jak by věděl i novinář jen trochu zkušený, kdokoli z SPD využije jakékoli téma, aby hodil špínu na momentální vládu a vyzvedl vlastní jasnozřivost. Koten očekávání splnil.
„Od roku 2019 leží na ministerstvu vnitra koncepce ochrany měkkých cílů a bohužel ani za ministra Hamáčka, ani za ministra Rakušana se v tom směru neudělala nějaká práce navíc, jak jsme si všimli v minulých letech. Například ve Žďáru nad Sázavou byl spáchán trestný čin psychicky nemocným člověkem a bohužel, jak vidíme, tak od té doby, vyjma nějakých naprosto dílčích opatření, se nic nezměnilo a bohužel nyní vidíme v přímém přenosu, jak to vypadá,“ odvykládal Koten.
O legendárním důchodci Baldovi, fanouškovi SPD, který dostal čtyři roky za mřížemi (odseděl si tři) za kácení stromů na koleje, aby u veřejnosti vyvolal strach z islámu a migrantů, Koten nic neříkal. Jak by jakákoli „koncepce ochrany měkkých cílů“ mohla zabránit podobné tragédii, která se odehrála na filozofické fakultě, není jasné. Možná by bylo zábavné, kdyby to pan Koten zkoušel vysvětlit, ale nejspíš to nebyla vhodná doba pro politický humor.
Koten je známý myslitel. Kdysi se divil, jak je možné, že se hned po uzavření volebních místností zveřejňují nějaká čísla (šlo o volební projekce). Předtím mu vrtalo hlavou, proč v létě padají ledové kroupy, když má být globální oteplování. Jeho příspěvek o škodlivosti mikrovlnek není třeba připomínat. Podle něj dostal poslanec svou přezdívku „mikrovlnka Koten“. V SPD je víc takových. Poslanec Jiří Kobza zase nevěří, že Američané přistáli na Měsíci.
Veřejnoprávní média by samozřejmě měla přinášet zprávy a názory z celého spektra společnosti. Jen není jasné, proč někdo čeká nějaké smysluplné vyjádření zrovna od tohoto člověka. Není samozřejmě vinou televize, že je velmi obtížné najít v řadách útvaru Tomia Okamury někoho, kdo by se okamžitě neztrapnil, když otevře pusu. Možná by ale bylo dobré, aby aspoň v případě nějaké tragické události tihle prostomyslní a „myšlenkově“ naprogramovaní jedinci na obrazovce nevystupovali.