Zaposloucháme-li se do projevu vicepremiéra vlády, ministra průmyslu a obchodu a nově též ministra dopravy Karla Havlíčka, mnohým z nás vytane na mysli pojem ptydepe nebo newspeak. To první je umělý jazyk z divadelní hry Václava Havla Vyrozumění, to druhé se vyskytuje v Orwellově slavném románu 1984. Obé pak symbolizuje bizarní nesrozumitelnost a překrucování významů řeči v totalitní společnosti. Proč se tak začalo říkat projevům bolševických papalášů z předlistopadových dob budování komunismu, je tudíž víc než jasné. Už méně jasné je, proč někteří politici dnes zase hovoří úplně stejně.

Otto Exner v článku zveřejněném v časopise Naše řeč (ročník 75, r. 1992), publikovaném na webu Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v článku nazvaném „Některé charakteristické rysy úředního jazyka komunistické éry“ uvedl několik bodů, které tento politicko-blábolivý projev charakterizují.

1. Krátké výrazy se nahrazují delšími, holé rozvitými. 2. Prosté a srozumitelné výrazy se nahrazují méně srozumitelnými, zejména cizími slovy a zkratkami. 3. Konkrétní a přesné pojmy se nahrazují obecnými, obsahově chudými. 4. Významová slovesa v aktivním rodě se nahrazují pasivními a neosobními vazbami nebo podstatnými jmény slovesnými.

A jako příklad uvádí citaci z komunistického projevu před rokem 1989: „Výsledky, kterých bylo dosaženo, vytvářejí předpoklady pro cíle, které chceme dosáhnout, a pro jednání, která budou uskutečňována…“

K tomu postavme výrok ministra Havlíčka z publicistického pořadu Události, komentáře z 24. ledna 2020. Jde o součást odpovědi na dotaz, zda je, či není v plánu sloučení ministerstev: „…toto se nám podařilo třeba s ministerstvem průmyslu, které prostě bude základem dneska hospodářské politiky dát tam do pořádku už je to, co do pořádku se dát musí.“

Ve výňatcích z komunistických proslovů pak dále čteme: „Světonázorová a teoreticko-metodologická průprava vytváří předpoklady pro prakticko-politickou činnost.“

A od ministra Havlíčka v odpovědi na otázku „Co konkrétně učiníte na ministerstvu, aby to bylo zvládnutelné?“ slyšíme: „Tak první, když teda nechám, já už jsem tam viděl, tak to nebudu opakovat, prostě ty kontrolní mechanismy, které jsou nesmírně důležité, tak pochopitelně je to restrukturalizace ve smyslu prostě jiná organizační struktura toho resortu, prostě ty resorty, jako se nám to podařilo na průmyslu, se postaví produktově, ale postaví se to tak, že prostě tam bude o něco méně sekčních náměstků, udělá se to tak, aby to pochopitelně, to říkám rovnou…, udělá se to tak, že z toho hospodářského světa je na toto velmi pozitivní odezva ve smyslu toho, že prostě je šance synergicky dát dohromady dva klíčové hospodářské resorty nikoliv fúzí.“

Ve svém článku o zrůdných jazykových motanicích komunistických aparátčíků z dob před Listopadem jazykovědec Exner také uvádí: „Za výrazy, že byly vytvořeny příznivé předpoklady k realizaci, přijat soubor účinných opatření, realizovány nové kapacity či mobilizovány síly pro vyjasnění perspektiv, se většinou skrývá holý fakt, že se neudělalo vůbec nic, nebo pokud se něco udělalo, bylo by lépe o tom pomlčet. Naopak výrazy, že se objevily určité nedostatky, došlo k podcenění společenské závažnosti, existují jisté negativní jevy, mohou skrývat závažná provinění.“

A třicet let po Listopadu z úst pana dvojministra na téma případného pochybení jeho odvolaného předchůdce Vladimíra Kremlíka posloucháme: „Pan Kremlík měl být tvrdší, nikoliv to, že by pan Kremlík udělal nějaký přehmat ve smyslu prostě finančního charakteru, že by prostě něco za ním šlo…“

A na dotaz, zda je pan Havlíček schopen garantovat, že příští rok už se bude jezdit s elektronickými dálničními známkami, posloužil odpovědí: „Udělám pro to maximum, je to dělatelné…, po té odborné stránce to naprogramovatelné je, po té stránce té funkcionality a toho designu jede se na tom prakticky nonstop.“

Ruku na srdce – máte dojem, že běžný občan, jen s letmým zájmem o politiku, když něco takového uslyší, bude vědět, co ten pán povídá, a porozumí tomu? A může tomu rozumět vůbec někdo? Nemluvě o tom, že forma bezmála konkuruje legendárnímu projevu bývalého generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše o hodných holkách, co berou miliony.

Prostě chtělo by to mluvit o něco prostěji. Jak prosté, pane ministře. Ale třeba by tak vyšly najevo věci, které je lepší do toho blábolivého ptydepe zahalit tak, že už se v tom ani to příslovečné domácí zvíře nevyzná. Prostě je to dělatelné a postavíme to produktově. Jasné?

Autorka je řadovou členkou TOP 09.