Kdo se stane pánem syrského pohraničí? Syrští Kurdové, Američané nebo Turci? Turecký prezident R. T. Erdoğan v sobotu (5. 10.) na stranické akci prohlásil, že Turecku došla trpělivost s teroristy a že „dnes nebo zítra“ může být zahájena akce na vyčištění syrského severního pohraničí. Bude vojna? Nebude? Půjde Turek do války, nebo se jí vyhne tím, že si vynutí ústupky? Bude válčit s Kurdy, kteří porazili Islámský stát a mají podporu Američanů? Co na to Putin, „Waffenbruder“ tureckého prezidenta?
To jsou otázky, které člověka napadají, když se podívá na současné dění kolem turecké přítomnosti v Sýrii a na kontext, v němž se Turecko snaží uspět na více frontách – s plynem a ropou z východního Středomoří pro severní Kypr, při řešení uprchlické krize, se svými evropskými ambicemi i s nátlakem na USA skrze nákup ruských zbraní.
V srpnu bylo v severním pohraničí Sýrie vytvořeno nárazníkové pásmo o šířce asi 30 km. Od provincie Hatay po Eufrat je má kontrolovat Turecko, dál na východ USA a jejich spojenci z kurdské YPG (Jednotky lidové obrany). Turecká strana v poslední době nešetřila slovy ani činy, aby Kurdy dostala za Eufrat. Američané, kteří YPG pomáhají dodávkami zbraní, se dostali do delikátní pozice. Podporou YPG se totiž v tureckých očích stali sponzory teroristů. Aby se předešlo nedorozuměním, byly zahájeny společné hlídky turecké a americké armády. Jenže ty zatím byly v terénu jen asi sedmkrát a podle prezidenta Erdoğana jsou jen „bajkou“. Souběžně Pentagon v posledních týdnech zvýšil dodávky zbraní pro YPG, což samozřejmě Turky dost irituje.
Podle tureckých analytiků jsou náklady na status quo a zdržení se intervence větší, než by byla cena ozbrojené akce. Rusku a Íránu taková situace konvenuje, protože vnáší nesoulad mezi USA a Turecko a může vést až k roztržce. To ovšem zase neúnosně zvyšuje politickou i vojenskou cenu operace pro tureckou stranu.
Turkům, nejen prezidentu Erdoğanovi, dochází trpělivost s Kurdy i s Američany, ale především se syrskými uprchlíky na tureckém území. Rádi by do pohraniční zóny přesunuli dva miliony uprchlíků (z asi 3,6 milionu osob), což se nelíbí ani mnoha uprchlíkům, natož Kurdům a Američanům. Erdoğan chce ale jejich přesun do Sýrie spojit s rekonstrukcí celé zóny, jejíž plán už prý mají Turci připravený. Proti tomu se špatně argumentuje. Nutnou podmínkou je ale pro Erdoğana odchod YPG ze zóny, protože je prý spolu s uprchlíky používána jako nástroj nátlaku na Turecko. Proto prý musí „jednat rozhodně a rychle“.
Turecký prezident je zvyklý řešit problémy rázně, a tak svým partnerům sdělil, že buď mu vyjdou vstříc, nebo Turecko „podnikne jednostrannou vojenskou akci“. Jejím cílem prý bude „zaplavit území na východ od Eufratu mírovými fontánami“.
Kdo ví, co přinesou příští hodiny! Konflikt Turků s USA by byl těžkou ranou celému NATO. Turecko používá jako pozitivní argument rekonstrukci části severní Sýrie, což je jistě chvályhodné, a její „vyčištění“ od údajných teroristů z YPG. Je dost regionálních hráčů, kterým by takové řešení bylo vhod. Spekuluje se proto o možnosti, že Američané přesvědčí Kurdy, aby opustili zónu. Mají-li se USA rozhodnout mezi Tureckem a YPG, kdo by si vsadil na YPG?
