Zatímco ruský vůdce Vladimir Putin připravuje ukrajinské děti o rodiče a rodiče o jejich děti, v době, kdy jeho rakety a bomby děti mrzačí, dojal se strůjce toho všeho nad rodinami a tradičními ruskými hodnotami.
Ne snad, že by šéfovi Kremlu a celé země stáli jeho občané za osobní setkání. Opět se tak dělo prostřednictvím videospojení. Takto (oddělen spolehlivě od svých poddaných) obdařil některé vyvolené „Řádem rodičovské slávy“.
Celkem výklady vůdce z bunkru nestojí za řeč, protože to byla jedna fráze za druhou.
„Zvláště blahopřeji početným, semknutým rodinám, které jsou dnes s námi. Jsem si jistý, že děti jsou hrdé, velmi hrdé na to, že jejich otcové a matky byli vyznamenáni jedním z nejčestnějších a nejvýznamnějších státních vyznamenání v Rusku – Řádem slávy rodičů.“
Někdejší člen KSSS oslavil ruské tradice a náboženství: „K manželským párům, které se rozhodly pro obtížnou, ale opravdu krásnou cestu velké rodiny, se v naší společnosti přistupuje s obrovskou a upřímnou úctou. Tento postoj je v naší národní povaze a vychází z naší tisícileté historie. V Rusku byly v dávných dobách jedno nebo dvě děti v rodině spíše výjimkou, ale tři, čtyři nebo pět dětí bylo normou. A je hezké, že v dnešní době se postupně, krok za krokem, obnovují tradice velké rodiny s mnoha dětmi, že si stále více lidí uvědomuje nejvyšší morální a duchovní hodnotu rodinných vazeb a kontinuity generací – tak zdánlivě jednoduché a jasné, a přitom pro každého člověka důležité pravdy, jako je úcta ke staršímu a péče o mladšího, vzájemná podpora a radost z komunikace. Podotýkám, že tyto hodnoty jsou také základem všech ruských tradičních náboženství.“
Pak něco říkal o tom, kolik peněz dostanou držitelé jeho rodičovských medailí, což můžeme přeskočit, protože etničtí Rusové moc nerodí (to by pak nebylo nutné kolem toho dělat komedii s medailemi). Za zmínku ale stojí vrchol jeho cynismu, ke kterému se vzepjal vzápětí:
„Dnes, na Mezinárodní den dětí, samozřejmě nemůžeme nevzpomenout na děti z Donbasu, které jsou již osm let vystaveny smrtelnému nebezpečí. Ti mladší nepoznali život bez bombardování a ostřelování. Mnoho lidí bylo zraněno a mnoho jich bohužel odnesla válka, kterou kyjevský režim rozpoutal proti Donbasu. Mnoho dětí přišlo o rodiče a jsou i takové, které zůstaly zcela bez příbuzných.“
Tak předně válku na Donbasu udržuje osm let v chodu Kreml. Po nezákonné anexi Krymu dostal chuť na východ Ukrajiny, čemuž se Ukrajina kupodivu bránila. Dodával separatistům zbraně, posílal tam své vojáky a lhal, že nic takového nedělá. Ze lži byl Kreml usvědčen mnohokrát. Pak došlo k invazi, při které kvůli ruskému barbarství přišly o život stovky dětí. Násobek tohoto počtu utrpěl zranění. Kromě toho padly tisíce mladých vojáků na obou stranách. Mnoho z nich bylo v době anexe Krymu taky ještě dětmi. Vůdce Putin jim připravil temnou budoucnost, nebo jim veškerou budoucnost sebral. „Hodnoty“, které jsou podle Putina „základem všech ruských tradičních náboženství“ (zahrnul tam zřejmě ještě judaismus a islám), by si se svým sluhou patriarchou Kirillem vůbec neměl neměl brát do úst.
Zločinnost a ulhanost současného ruského vedení by byly neuvěřitelné, kdybychom to nepozorovali každý den. Jestli je něco střetem civilizací, tak to, co teď vidíme a miliony lidí prožívají na vlastní kůži. Na generaci dopředu připravil ukrajinským a ruským dětem jen noční můry. To je výsledek, ke kterému se tahle postava za více než dvě desetiletí svého vládnutí dopracovala.