Vladimir Putin dlouho držel všechny v napětí, zda bude znovu kandidovat na nejvyšší post Ruska. Situace nejistoty dala vyrůst mnoha dohadům, zda máme jako prezidenta očekávat náhradníka nebo zda se poněkud zvyšuje mizivá šance pro opozičníky typu Navalného. V posledních měsících se neoficiálně započatý boj o prezidentské křeslo vyostřil vstupem nových aktérů jako televizní moderátorky Xenie Sobčak, o které se neví, zda kope za opozici nebo je to kremelský projekt, anebo se prostě jednoho dne probudila a řekla si proč nekandidovat.

Jak se nedělá kampaň

Vladimir Putin nedělá kampaň, stejně jako ji nedělá Miloš Zeman: objíždí regiony, setkává se s mládeží na fórech a potřásá si rukou s pracovníky různých fabrik. Ve středu 6. 12. v Nižním Novgorodu při návštěvě závodu GAZ se poprvé nevyhnul odpovědi a kandidaturu potvrdil. Velmi výhodně tím tak do jisté míry překryl sportovní skandál, když na začátku prosince bylo Rusko diskvalifikováno ze zimních Olympijských her v Pchjongčchangu kvůli rozsáhlé dopingové aféře. Od minulého týdne se totiž v ruských médiích nepřetřásá nic jiného než Putinova kandidatura.

Nezávislá ruská agentura pro průzkum veřejného mínění Levada Centrum přinesla informaci, že 78 % občanů se domnívá, že Rusko potřebuje mít v čele silného prezidenta. Z toho 40 % je přesvědčeno, že „jsou situace (na příklad v současnosti), kdy je potřeba veškerou moc sjednotit v jedněch rukách“. Průzkum ještě ukázal, že 61 % dotazovaných přičítají zásluhy za ekonomické úspěchy země prezidentu Putinovi.

Putinovský personalismus

Po všechna funkční období Vladimira Putina jsme mohli pozorovat personifikaci ruské státní moci do jeho osoby. Je však potřeba si uvědomit, že Vladimir Putin je zastřešující značka pro ohromné množství lidí, kteří profitují z nastavených pravidel. Rusko nebude v březových volbách vybírat jednu postavu, ale celý systém.

Rozparcelování byznysu, přírodních zdrojů, veřejných financí a vládní moci mezi putinovskou klikou ustavilo v Rusku režim, který se jen tak nezabalí a nepředá dalšímu prezidentovi. Pro tyto lidi v pozadí, z nichž jsou mnozí příbuzní Vladimira Putina a o nichž nedávno informovala agentura OCCRP, se Rusko rovná zdroji příjmů, kterého není lehko se vzdát. Putinovský moloch od roku 2000 soustavně likvidoval politickou, mocenskou, ale i obchodní konkurenci, až v podstatě zmonopolizoval státní i soukromou sféru. Do tohoto systému jsou zapojená i nejvyšší patra ruské pravoslavné církve, která jde vládní politice na ruku.

Konsolidace carství

Teprve v posledních letech se režim opravdu zkonsolidoval – můžeme to vidět na „krocích zpět“, co se týká občanských a politických svobod: prosazení konzervativních zákonů typu „ochrana citů věřících“, které se v podstatě týká jen pravoslavné církve, nebo „zákaz homosexuální propagandy“, zbití demonstrantů, tresty odnětí svobody za facebookové statusy o tom, že Krym není ruský, vyloučení ze školy za nabádání k účasti na opozičních demonstracích a další. Režim se cítí silný v základech, a proto si může dovolit to, co by si před deseti lety dovolit nemohl. Vybudovat takové impérium dalo práci, a proto je jasné, že se ho nynější car(ové) budou snažit udržet co nejdéle.

A jak do toho zapadá sám Vladimir Putin? Personalismus vždy funguje marketingově lépe, je hmatatelnější, úspěchy jsou vykládány jako zásluha konkrétního člověka, a ne nějaké amorfní vlády či skupiny anonymních úředníků. Obličej jednoho člověka můžete mít na tričku nebo na krytu na telefonu. Jednoho člověka lze milovat, protože je to hrdina, který loví amfory z mořského dna a zároveň moudře naslouchá svému lidu. Jeden člověk působí jako dobrá mediální nálepka, navíc běžní Rusové jsou na něj zvyklí. Tak proč stahovat z trhu něco, nač si lidé už zvykli a přejali za samozřejmost?