Návrh federálního rozpočtu na léta 2024-2026 poskytuje hlubší vhled do situace v Rusku a Putinových záměrů, než by se mohlo na první pohled zdát, píše ekonom Vladimir Milov. Rozpočet je zcela nerealistický a má jen uspokojit klienta, tedy Vladimira Putina.
V roce 2024 se navrhuje navýšení vojenských výdajů na téměř 11 bilionů rublů (111 miliard dolarů), což je téměř třiapůlnásobek předválečné úrovně. Kromě toho se očekává, že extrémně zvýšené vojenské výdaje přetrvají i v letech 2025 a 2026 – 8,5 bilionu rublů (85 miliard dolarů), respektive 7,4 bilionu (74 miliard). Putin zjevně nepočítá pouze s prodloužením války, ale hodlá také změnit její směřování prudkým navýšením finanční podpory. Významných 84 procent vojenských výdajů pro rok 2024 je utajeno, takže je obtížné přesně určit, kam budou dodatečné prostředky přiděleny.
„Nejschopnější a nejlépe připravený vojenský personál byl zdecimován během úvodního roku a půl plnohodnotné invaze na Ukrajinu a výcvik náhradníků bude časově náročný i při zvýšeném přídělu finančních prostředků. Vzhledem k masivnímu odchodu kvalifikovaného personálu ze země není jisté, zda se podaří najít potřebný počet lidí pro kritické vojenské specializace. Není jasné, jak chce Putin s dodatečnými finančními prostředky řešit problémy s nedostatečným operačním velením v jednotkách a nízkou morálkou armády. Je také pravděpodobné, že těžkopádný, neefektivní, monopolní a zkorumpovaný vojensko-průmyslový komplex přidělené prostředky jednoduše spotřebuje, jak se to již v minulosti mnohokrát stalo,“ píše na webu The Insider Milov.
Kde Putin získá další finanční prostředky? Zjevné je snížení výdajů na ekonomiku, bydlení, komunální služby a nápadná absence podstatného zvýšení přídělů na školství, zdravotnictví a transfery do regionů. Podle vládních prognóz se očekává vzestup příjmů z ropy a plynu o pozoruhodných 30 procent, zatímco příjmy z neropných a plynových zdrojů vzrostou o 19 procent.
Takový nárůst by vyžadoval trvalý růst světových cen ropy, které by překročily 100 dolarů za barel, a také silný růst ruské ekonomiky. Růst příjmů bude údajně tažen vyššími daněmi v surovinovém sektoru a v roce 2024 se předpokládá řada „jednorázových“ příjmů do rozpočtu (v podstatě jde o další zvýšení daňového zatížení).
Zvýšení daňové zátěže spolu s nedávno oznámeným „prodlouženým obdobím přísné měnové politiky“ předsedkyně ruské centrální banky Elvíry Nabiullinové má potenciál zcela zmařit veškeré naděje na hospodářské oživení, na které úřady spoléhají.
Vladimir Milov cituje z knihy Jegora Gajdara „Kolaps impéria“, která zachycuje přílišnou sebedůvěru sovětského vedení, jež trvalo na svých nerealistických plánech za drasticky se zhoršujících ekonomických podmínek, jako je tomu i dnes.
„Projevy (sovětských) vůdců v letech 1985-1986 ukazovaly neochvějnou důvěru ve vlastní schopnost omladit sovětskou ekonomiku, urychlit hospodářský růst a překlenout propast s nejvyspělejšími zeměmi… Vedení nedokázalo vnímat skutečnou povahu a rozsah hrozícího nebezpečí,“ psal Gajdar.
Ministerstvo financí a vláda si jistě uvědomují, že prudký nárůst příjmů popsaný v rozpočtu je pouhou iluzí vytvořenou „k uspokojení jediného neadekvátního klienta, který zoufale hledá jakoukoli šanci, jak se vyhnout prohře ve válce, kterou inicioval“ (Putina). Tvrdá opatření připomínající hospodářskou mobilizaci s cílem získat příjmy zasadí ránu ekonomické aktivitě uprostřed stupňující se inflace a přísné měnové politiky.
Panuje všeobecná skepse, že pouhé navýšení výdajů může zajistit vítězství ve válce. Rozpočet „bude realizován metodami připomínajícími komisařskou éru dvacátých a třicátých let minulého století“. Prostředky vložené do výroby zbraní a munice, které se během války na Ukrajině rychle vyčerpávají, nepřinášejí ekonomice žádnou dodatečnou hodnotu.
„Putin měl na výběr: pokusit se vyjednat nějaké ‚mírové rozhovory‘, získat čas a prostředky na stabilizaci ekonomiky. Jeho tvrdohlavost však nezná mezí – rozhodl se vyždímat z ruské ekonomiky poslední kapky, aby mohl pokračovat v šílené a nesmyslné válce,“ konstatuje ekonom Vladimir Milov.