Vladimir Putin FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Vladimir Putin ve středu na setkání s veterány druhé světové války a přeživšími obléhání Leningradu začal najednou mluvit o tom, jak Leningrad obléhali příslušníci mnoha evropských zemí. Jeho deformování historie zašlo neuvěřitelně daleko.
„Tady na leningradské frontě se blokády Leningradu účastnili a zločiny páchali zástupci velmi mnoha evropských zemí. Nikdy předtím jsme o tom nemluvili z důvodu určité tolerance a proto, abychom si nepokazili vztahy, abychom si nepokazili nějaké pozadí našich vztahů s mnoha zeměmi,“ cituje Putina agentura TASS.
Putin se pak pokoušel vysvětlit, co má na mysli. „Stačí se podívat na Modrou divizi u Stalingradu. A tady, na Leningradské frontě, během blokády, byli účastníci ze všech zemí, z mnoha zemí,“ upřesnil.
Šéf Kremlu navíc tvrdí, že nebohé Rusko na tom tak bylo vždycky. „Ano, je to tak. Tak tomu bylo vždycky. Stačí otevřít Lva Tolstého a přečíst si Vojnu a mír. Když říká, že přišla francouzská armáda vedená Napoleonem, ale byla to celá Evropa. Protože v té době už Napoleon Bonaparte fakticky ovládl celou kontinentální Evropu. A Tolstoj to všechno popisuje už tam. To bylo v době vlastenecké války v roce 1812. Totéž se stalo během Velké vlastenecké války v letech 1941-1945 poté, co Hitler fakticky dostal pod svou kontrolu celou kontinentální Evropu,“ pustil se Putin do literárních výkladů.
Jakmile Putin něco říká o historii, je lepší se na to podívat, protože vůdce popouští často uzdu fantazii.
Jak to tedy bylo s těmi účastníky blokády z „mnoha zemí“? To se dá zjistit dost přesně. Poté, co nacistické Německo v červnu 1941 napadlo Sovětský svaz, se německá vojska začátkem září přiblížila k Leningradu ze západu a jihu, zatímco Finové se blížili ze severu po Karelském průsmyku. Finská účast na blokádě spočívala především ve znovuzískání území ztracených v Zimní válce (1939-1940). To byla válka, kdy SSSR Finsko napadl, nepovedlo se mu ho porazit a získal jen nějaká teritoria.
Po následující tři roky Finové do bitvy o Leningrad příliš nepřispívali a udržovali své linie. Jejich velitelství odmítalo německé žádosti o letecké útoky na Leningrad a nepostupovali dále na jih od řeky Svir v okupované Východní Karélii (160 km severovýchodně od Leningradu), které dosáhli 7. září. Finové většinou zůstávali na předválečné hranici na Karelském průsmyku (s malými výjimkami, aby narovnali frontovou linii), navzdory německým přáním a žádostem, a nebombardovali město z letadel ani dělostřelectvem a nedovolili Němcům přivést k finským liniím vlastní pozemní síly. Je pravda, že se podíleli na snahách přerušit zásobovací linii přes Ladožské jezero. Putin by ovšem mohl vzít v úvahu, že Finové neměli žádný důvod mít ke Stalinovi a SSSR jakékoli pozitivní pocity jen proto, že se jeho spojenectví s Hitlerem nevyvedlo a tentokrát byl napaden on.
Putinem zmíněná Modrá divize byli Španělé, dobrovolníci z frankistického Španělska. Pak tu ještě byla italská XIIª Squadriglia Squadriglia MAS, což byla byla formace italského královského námořnictva, která sloužila na Ladožském jezeře.
Kde jsou tedy ti účastníci blokády „z mnoha zemí“?
Představa opuštěného SSSR (historického Ruska, jak by řekl Putin) je zcela lživá. Bez pomoci Spojených států a spojeného království by na tom byl Stalin špatně.
Sovětský diktátor pronesl na teheránské konferenci v listopadu 1943 za účasti britského premiéra Winstona Churchilla a prezidenta USA Franklina Roosevelta přípitek na program Lend-Lease.
„Chci vám říct, co z ruského hlediska prezident a Spojené státy učinili pro vítězství v této válce,“ řekl Stalin. „Nejdůležitější věcí v této válce byly stroje… Spojené státy jsou zemí strojů. Bez strojů, které jsme obdrželi prostřednictvím Lend-Lease, bychom válku ztratili.“
Nikita Chruščov na to vzpomínal podobně. „Kdyby nám USA nepomohly, nevyhráli bychom válku,“ napsal ve svých pamětech. „Být jeden proti jednomu, (SSSR) proti Hitlerovu Německu, nemohli bychom vydržet jeho nápor a prohráli bychom válku. Nikdo o tom oficiálně nemluví a Stalin nikdy, myslím, nezanechal žádné písemné stopy o svém názoru, ale mohu říci, že tento názor několikrát vyjádřil v rozhovorech se mnou.“
Zákon o půjčce a pronájmu byl přijat v březnu 1941 a povolil Spojeným státům poskytovat zbraně, zásoby a suroviny strategicky důležitým zemím bojujícím proti Německu a Japonsku, především Spojenému království, Sovětskému svazu a Číně. Spojené státy celkově dodaly v rámci programu materiál v hodnotě 50 miliard dolarů (608 miliard dolarů v hodnotě měny v roce 2020) a v tom je i 11,3 miliardy dolarů pro SSSR. Velká část pomoci ve výši 31 miliard dolarů zaslaná do Spojeného království byla dále předána do Sovětského svazu prostřednictvím konvojů přes Barentsovo moře do Murmanska.
Spojené státy poskytly Sovětskému svazu více než 400 000 džípů a nákladních automobilů, 14 000 letadel, 8000 traktorů a stavebních vozidel a 13 000 bojových tanků.
Spojené státy a Britské společenství poskytly 55 procent veškerého hliníku, který Sovětský svaz použil během války, a více než 80 procent mědi. Bylo také dodáno letecké palivo ekvivalentní 57 procentům toho, co Sovětský svaz sám vyrobil.
V roce 1963 příslušníci KGB při sledování maršála Georgije Žukova zachytili jeho výrok: „Lidé říkají, že spojenci nám nepomohli. Nelze však popřít, že Američané nám poslali materiál, bez kterého bychom nemohli vytvořit své rezervy nebo pokračovat ve válce. Američané poskytli životně důležité trhaviny a střelný prach. A kolik oceli! Opravdu bychom mohli zahájit výrobu našich tanků bez americké oceli? A teď říkají, že jsme měli všeho dost sami.“
Putin tedy otočil historickou pravdu úplně naruby, aby zdůvodnil napadení Ukrajiny a mohl z něj udělat novou „vlasteneckou válku“, kde nebozí Rusové zase bojují proti všem. Pokud jde o dění před 80 lety, falšuje historii. Pokud jde o přítomnost, má z poloviny pravdu. Skutečně vede boj proti civilizovanému světu. Druhou polovinou pravdy je, že ten boj svévolně a nesmyslně začal sám.
