Již takřka měsíc trvající vojenské cvičení v Bělorusku i verbální útoky běloruského diktátora Alexandra Lukašenka vůči Ukrajině vyvolávají otázku, jestli je Bělorusko nejen připraveno na vedení války, ale zda se pod tlakem Moskvy na napadení svého souseda skutečně chystá.
Od počátku června se na řadě míst v Bělorusku uskutečňují různorodá vojenská cvičení. Podle ministerstva obrany Běloruska se jich účastní všechny kategorie vojenského personálu, včetně ještě nevycvičených branců, vojenské útvary, formace i velitelské orgány. Podle ukrajinské rozvědky jsou navíc na přelom června a července naplánována mobilizační cvičení. Oficiálně je jejich účelem nácvik opatření „pro přechod z mírové do válečné doby“.
Na konci května Bělorusko oznámilo plány na vytvoření lidové milice. „Podle důvěrné nepublikované zprávy Centra pro strategická a zahraničněpolitická studia se Lukašenko začátkem června setkal s bývalým ministrem vnitra Igorem Šunevičem, který nyní stojí v čele Běloruského sdružení lovců a rybářů, a nařídil mu, aby pro tuto domobranu zajistil pět tisíc mužů. Zpráva také uvádí, že ruské soukromé vojenské společnosti, jako je Wagner Group, v poslední době aktivně verbují Bělorusy,“ připomněl ve svém článku Brian Whitmore, nezávislý vedoucí pracovník Atlantic Council Eurasia Center.
V souladu s ruskou propagandou poměrně pravidelně diktátor Lukašenko vyhrožuje, že zasáhne do války na Ukrajině. „Také možná budeme muset bojovat za západní Ukrajinu, aby nám ji nevzali. Protože to je jako smrt pro nás, nejen pro Ukrajince,“ řekl Alexandr Lukašenko, podle kterého je dění na Ukrajině jen pouhým počátkem velkého přerozdělování světa.
Náměstek běloruského ministra obrany Andrej Žuk sice učinil prohlášení, že se běloruská armáda do války nechystá, ale rizika stále existují. „Mohu vás uklidnit: není třeba hledat protiatomové kryty, naše země se nechystá vést válku, jsme připraveni bránit náš stát, ale s nikým válčit nebudeme. Nebudeme na nikoho útočit,“ prohlásil Žuk.
Pokud by Bělorusko na Ukrajinu zaútočilo, vznikla by v západních oblastech druhá fronta. Podle ukrajinského vojenského experta Olega Ždanova by mohly hlavním cílem být Volyň a Rivne. „Nemyslím si, že by šli dál. Protože hlavním účelem této hypotetické invaze by bylo především pokusit se otevřít druhou frontu. Nikdo nikdy totiž nevyhrál válku na dvou frontách. Druhým úkolem by bylo odříznout Ukrajinu od západní pomoci,“ nastínil Ždanov, podle kterého však není možné Lukašenkova prohlášení ignorovat.
Poslanec Sergej Rachmanin, který je členem výboru Nejvyšší rady pro národní bezpečnost, obranu a rozvědku, v rozhovoru pro Novoje vremja na začátku června poznamenal, že Rusko „nevypustilo ze svých plánů možnost donutit Bělorusko k účasti ve válce proti Ukrajině“.
Valerij Kalinouskij, novinář běloruské redakce Rádia Svoboda, poznamenal, že Lukašenkovy výhrůžky úderem na Kyjev a bojem na západě Ukrajiny jsou opravdu znepokojivé. Podle jeho názoru by však běloruský diktátor měl před rozpoutáním další války důkladně zvážit možnosti vlastní armády i fakt, že drtivá většina Bělorusů válku nepodporuje. Zároveň však tento novinář upozornil, že Putin má na Lukašenka spoustu pák – od napojení běloruské ekonomiky na Rusko až po infiltraci ruských tajných služeb do běloruských ozbrojených sil. „Může se Lukašenko postavit proti? Těžko říct. Pravděpodobně už téměř nemůže. Uvidíme, jak tento tlak ustojí. Vše závisí na situaci ve válce na Ukrajině,“ domnívá se Valerij Kalinouskij.
Brian Whitmore je přesvědčen, že „Lukašenko je odsouzen k zániku a pravděpodobně si to uvědomuje. Koneckonců, pokud ruská válka na Ukrajině proběhne podle Putinova plánu, bude ohrožena suverenita a nezávislost Běloruska a Kreml už Lukašenka nebude potřebovat. Na druhou stranu, pokud Rusko válku na Ukrajině prohraje a Putin oslabí, Lukašenko ztratí svého jediného patrona a ochránce. A to běloruského diktátora učiní zranitelným vůči hněvu vlastního lidu.“