Orbán na rozdíl od ostatních evropských politiků s Putinem stále komunikuje. FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
„Na Ukrajině se bojuje za Prahu,“ vyhlásil premiér české vlády Petr Fiala v bezprostřední reakci na ruskou invazi. Věřím, že nedal jen průchod pochopitelným emocím, ale že takto stručně vyhlásil českou strategii pro nejnebezpečnější ozbrojený konflikt v Evropě od konce druhé světové války. Věřím proto, že Česká republika rozhodně odmítne jakékoli výzvy Ukrajině k územním či jiným ústupkům, které se její vedení a velení nerozhodne učinit samo a o své vůli.
Ruská invaze na Ukrajinu znamenala šok, ale vlastně byla jen logickým pokračováním Putinova dlouhodobého úsilí o rozšíření ruské sféry vlivu. Od roku 2008, kdy Putin zavelel k napadení Gruzie, jsou záminky, pod kterými útočí, čím dál absurdnější a nehoráznější. Nejnověji je to na Ukrajině údajný „boj proti nacismu“, při němž ruská vojska systematicky páchají válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
Rusko prostřednictvím státní tiskové agentury RIA Novosti vyhlásilo záměr zničit Ukrajinu a ukrajinský národ. Všichni jsme viděli otřesné záběry vybombardovaných škol, nemocnic a krytů, palbu do uprchlíků a znásilněné, spoutané, okradené a do týlu střelené oběti z řad civilního obyvatelstva. Násilné deportace a únosy dětí na převýchovu do Ruska nesou nepochybně rysy genocidy. Je pravděpodobné, že mezinárodní trestní soud obviní Putina a další strůjce této války z nejhorších zločinů, které lze na tomto světě spáchat.
Proto uvažovat nahlas o tom, jak pomoci putinovskému Rusku vyváznout z této války a „zachovat si tvář“, jak to učinilo již několik evropských lídrů, je nehorázné a nesmyslné. Putin je válečný zločinec a představuje přímou hrozbu všemu, na čem lze stavět mezinárodní spravedlnost a řád. Podkopávat tento řád je to poslední, co by bylo v zájmu České republiky, země, která přece také měla patřit do ruské „sféry vlivu“. Tvář, kterou by si Putin byl býval mohl zachovat, už dávno nemá. Doufám proto, že Česká republika bude připomínat svým spojencům, že v téhle válce si musíme „zachovat tvář“ především my sami.
Putinův režim se drží díky strachu, který po léta vyvolává ve svém obyvatelstvu a rozsévá v celé Evropě. Bombardováním a zvěrstvy, miliony uprchlíků a blokováním černomořských přístavů, kde uvízly lodě s potravinami pro velkou část Afriky. Ruské vítězství, ale i jakýkoli nerozhodný výsledek vnucený Ukrajině „v zájmu míru“, by dříve či později nevyhnutelně vedl k další ruské agresi. Agresor musí být zastaven, usvědčen, odsouzen a potrestán.
Ukrajina bojuje o život a platí denně obrovskou cenu, aby se osvobodila od ruské okupace, a to včetně území obsazených Ruskem přímo nebo nepřímo od roku 2014. Nabádat Ukrajinu k ústupkům nemáme ani právo, ani žádný rozumný důvod. Velmi dobře víme, že ustupovat agresorovi není cesta k míru, ale k ještě rozsáhlejší válce v budoucnu. „Mír pro naši dobu“, který měla zajistit západní Evropě tzv. mnichovská dohoda v roce 1938, nevydržel ani rok. A víme, že Putin není jediný vůdce na světě, který sní o přivlastňování si cizího území a vnucování své vůle cizím státům.
Ukrajinské vítězství je jedinou cestou k obnovení bezpečnosti v celém regionu východní Evropy a cestou k posílení demokracie. Ruská propaganda a dezinformační sítě bohatě financované z rozpočtu ruského ministerstva obrany už nejméně celou poslední dekádu podvrací důvěru v demokracii. Ovlivňování voleb, vývoz korupce a uplácení politiků, stejně jako podíl na vyvolání migrační krize a paniky z ní, to všechno jsou příklady zbraní hybridní války, kterou vede Rusko proti Západu a demokracii jako takové.
Demokracie je totiž pro Putina problém. Jeho podpora v Rusku po léta klesá, a to navzdory cenzuře, propagandě, likvidaci názorových odpůrců a umně vystavěné pyramidě moci, na jejímž vrcholu se drží. Země stagnuje, talentovaní lidé ji opouštějí, a přesto se každých několik let objeví nová vlna aktivních občanů, kteří si nechtějí nechat takové zacházení líbit a začnou protestovat. Nedokáže-li Putin už nadále obhajovat svůj režim, jedinou cestou, jak se udržet u moci, je porazit možnou alternativu.
Opravdu není v našem zájmu pomáhat tomuto Rusku, aby si „zachovalo tvář“. Pomozme Rusku najít tvář novou. Ukažme mu, kde začíná a končí, a podpořme ho, pokud jednou – s novým vedením – projeví zájem vrátit se do mezinárodního společenství, ze kterého ho agresí proti sousední zemi vyřadil jeho současný prezident.
Marek Hilšer je vystudovaný lékař a politolog, přednáší na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zároveň od roku 2018 zasedá v Senátu Parlamentu České republiky, kde je členem klubu Starostů a nezávislých a místopředsedou Výboru pro sociální politiku. V roce 2018 kandidoval na prezidenta republiky a před časem oznámil svou opětovnou kandidaturu i pro rok 2023.
