ROZHOVOR / „Navždy si budu pamatovat, jak můj syn 24. února 2022 lepil páskou okna našeho bytu, jako by se vrátila druhá světová válka,“ říká velvyslanec Ukrajiny v České republice Vasyl Zvaryč. V rozhovoru, který poskytl deníku FORUM 24, hovořil o prioritách svého působení v naší zemi, o nepokrytě proruských aktivitách některých středoevropských politiků a také o iluzích, které si navzdory bezmála tři roky trvající krvavé agresivní válce Západ nadále uchovává ohledně Putina. „S vrahem na ulici také nebudete mít soucit. Prostě ho zavřete do vězení,“ konstatuje Zvaryč s tím, že cesta k udržitelnému míru na Ukrajině může přijít jedině z pozice síly. Nic jiného totiž Rusko neuznává.

Krátce před začátkem plnohodnotné války jste byl čerstvě jmenován velvyslancem v Polsku. Jak na toto období vzpomínáte?

Formálně jsem byl jmenován 8. února, ale do Polska jsem odjel až v červnu, protože 24. února začala plnohodnotná ruská agrese. Živě si pamatuji právě toto ráno. Přibližně ve čtyři hodiny nás probudily zvuky výbuchů v okolí, protože bydlíme nedaleko letiště Žuljany, a to bylo toho konkrétního rána jedním z cílů bombardování.

Život se okamžitě změnil. Během jediné minuty přešel do válečného režimu. Ale co si budu navždy pamatovat a uchovávat v paměti, je scéna, jak můj syn klidně přelepuje okna lepicí páskou. To bylo pro mě velmi neskutečné, protože jsme viděli fotografie takových oken z druhé světové války, a najednou jsem si uvědomil, že se vrátila historie a my dnes musíme žít ve válečném období. Byla tu ale i obrovská motivace, abychom v této konkrétní situaci odvedli co nejvíce práce. Takže jsme téhož rána šli na ministerstvo zahraničí a začali jsme velmi aktivně pracovat na konsolidaci mezinárodní podpory pro Ukrajinu.

V té době jsem byl generálním ředitelem druhého teritoriálního odboru. Zabýval jsem se východoevropskými zeměmi. Měl jsem na starosti 18 zemí, včetně Česka, Polska, Slovenské republiky, Maďarska, počínaje jimi až po Tureckou republiku. Takže následovala velmi intenzivní nepřetržitá činnost a myslím, že jsme byli v těchto prvních dnech našeho odporu úspěšní. Vzpomínám si, že jsme také na pokyn našeho prezidenta měli speciální mise, kombinující diplomaty a politiky a členy parlamentu, a já jsem byl členem takové mise do Prahy, spolu s naším prvním předsedou parlamentu, panem Kornijenkem. To bylo v březnu 2022. Jeli jsme do Prahy, mluvili jsme tady se všemi významnými lidmi, s úřady a mluvili jsme o tom, jak dál podpořit Ukrajinu, o vojenských dodávkách a tak dále a tak dále.

Myslím, že jsme prostě v jednom okamžiku přešli do válečného režimu a začali jsme aktivně žít, snít o vítězství, což bylo opravdu pozoruhodné. V červnu jsem jel jako velvyslanec do Polska. Bylo to nové období v mé diplomatické činnosti, protože Polsko je pro Ukrajinu velmi důležitý partner. V té době už se Polsko stalo skutečným centrem vojenské podpory. Jistě víte, že vojenské letiště v Rzeszowě bylo a stále je vojenským uzlem, přes který přichází na Ukrajinu většina munice a zbraní z celého světa, takže takto si to pamatuji.

Existoval nějaký „jízdní řád“ před plnohodnotnou válkou? Byli jste předem připraveni na tuto možnost, že vás Rusko napadne?

No, je velmi těžké se na něco takového připravit, protože to odporuje logickému myšlení…

Mám na mysli, zda existovaly nějaké scénáře, hypotetické scénáře, že pokud se něco stane, tak uděláme to a to…

Velmi, velmi obecné, protože do poslední chvíle jsme si mysleli, že Putin není takový blázen. Ale mýlili jsme se, protože se ukázal jako nejšílenější člověk vůbec. Je těžké se připravit na takové scénáře. Měli jsme nějaká předběžná opatření, ale skutečná práce začala 24. února po čtvrté hodině ranní.

Byla to velice efektivní a obdivuhodná práce, kterou jste odvedli. Prezident Zelenskyj a celá ukrajinská vláda na mě udělali opravdu hluboký dojem. Reakce vaší země byla pro mě neuvěřitelná…

Myslím, že nás to zachránilo. Tento typ reakce zachránil Ukrajinu a to je důvod, proč se mnou dnes můžete mluvit jako s velvyslancem nezávislé Ukrajiny.

Vraťme se teď k Polsku, nebo možná šířeji k roli východoevropských zemí a samozřejmě České republiky na samém počátku války, protože se domnívám, že Česká republika a východní země byly první, kdo začal dodávat těžké zbraně, a později se k tomuto úsilí připojil i Západ. Je to tak?

Rozhodně ano. A byl to opravdu obrovský, obrovský projev solidarity a podpory od našich nejbližších sousedů, z Polska, z Česka. Myslím si, že i proto, že z vlastní zkušenosti z minulosti máte podobné historické pozadí a povědomí o tom, jak nebezpečná hrozba z Ruska může být. Takže tu byla obrovská podpora, solidarita a touha zastavit Rusko co nejdále od hranic vašich zemí. I proto jsme dostali okamžitě velkou podporu.

Ne všude to ale šlo takto hladce, že?

Samozřejmě. Jistě si vzpomínáte i na období přehodnocování podoby podpory. A tím nemyslím Polsko, protože Polsko a Česko nám okamžitě posílalo zbraně. Ale když mluvíme o jiných evropských zemích, tak zpočátku uvažovaly o tom, že pošlou jen přilby a nějaké ochranné prostředky, což nestačilo. Potřebovali jsme silnou výzbroj, protože nepřítel byl silný. Během okamžiku vstoupil do útočné války, a my jsme museli mít zbraně, abychom se mohli bránit.

Ale když už mluvíme o Polsku a Česku, opravdu na nás velmi zapůsobila obrovská vlna solidarity a podpory a také obrovská vlna empatie a solidarity od lidí, obyčejných lidí. Vzpomínám si, jak Polsko otevřelo své domovy, svá srdce milionům ukrajinských hostů, kteří prostě jeli přes hranice. Hranice byly doslova otevřené. Nikdo ani nekontroloval žádné dokumenty.

Já jsem po příjezdu do Polska nejprve odjel do Przemyślu, Rzeszowa a Chełmu, do všech měst, která byla nejblíže hranicím, a vyjádřil lidem svůj hluboký dík za to, co udělali. Prostě jsem hodiny poslouchal, jak mi polští kolegové vysvětlují a vyprávějí, jak to pro ně bylo těžké, ale jak byli motivovaní Ukrajince v té době podporovat. Pracovali 24 hodin denně 7 dní v týdnu, ve dne v noci. Navzdory všeobecnému utrpení se tam ale odehrály i pozitivní příběhy. Pozitivní, pokud to tak mohu říci. V těch centrech, kde Ukrajince přijímali a potom je posílali do různých měst v Polsku, se narodilo osmnáct ukrajinských dětí, což bylo opravdu úžasné. Když jsem to slyšel a ti pohraničníci, klienti a policisté o tom mluvili, tak plakali, víte. Byl to opravdu výbuch emocí a já si to budu navždycky pamatovat.

Vzahy mezi Polskem a Ukrajinou ale nejsou jen bezproblémové. Čas od času se v politických kruzích tematizuje jejich historická zátěž, například pokud jde o volyňský masakr. Vidíme, že Ukrajina se snaží adresovat i takto problematická bilaterální témata. Jaký vliv na to měla realita plnohodnotné války?

Dokázali jsme, že jsme otevřeni řešení těchto otázek, již dlouho předtím, než došlo k plnohodné ruské agresi. Myslím si, že tuto otevřenost z naší strany můžete vidět neustále. Ano, samozřejmě, s Polskem jsme si prošli velmi tragickou historií, ale naučili jsme se s tím žít a vyspělost našich národů dokázala, že můžeme společně budovat partnerství ve sjednocené Evropě.

Máme za sebou takto tragickou minulost a nemůžeme změnit historii, ale můžeme změnit naši budoucnost a na tom je založena logika našeho vztahu. Měli bychom se snažit ze všech sil, aby k podobným tragickým událostem v budoucnu nedocházelo. A proto by měla převážit vyspělost našich národů. Takový byl náš postoj a je to i postoj našeho prezidenta a naší vlády. Jsme velmi otevřeni diskusi o všech těchto otázkách, protože chápeme jejich citlivost. Ale nikdy nepřijmeme, pokud někdo chce dělat politiku založenou na minulosti. Minulost a naše historie by neměly mít negativní vliv na naše současné a budoucí vztahy. Všechny ostatní otázky, jako je bolest, úcta k obětem, vnímáme. A budeme je řešit s našimi polskými přáteli, protože chápeme jejich citlivost a velmi si vážíme našich vztahů a našeho strategického partnerství s nimi.

Jaké jsou vaše plány tady v Praze? Jaké nejpalčivější problémy budete řešit nebo se snažíte řešit již nyní?

Jsem tu už pět měsíců a jsou to velmi intenzivní měsíce plné velmi intenzivní činnosti. Mojí prioritou je především udržet vztahy na co nejvyšší úrovni. Domnívám se, že v současné době existuje strategické partnerství mezi Ukrajinou a Českou republikou, a jednou z mých priorit je zajistit stálou podporu Ukrajině v době ruské agrese. Tuto válku tedy musíme vyhrát společně s pomocí českých partnerů. Takže si vážím toho, co současná vláda, prezident, parlament a český lid v současné době pro Ukrajinu dělají. Věřím totiž, že podpora Ukrajiny je také dobrou investicí do vlastní bezpečnosti, vnitřní bezpečnosti samotné České republiky. Takže na základě toho věřím, že můžeme naše vztahy ještě více posílit.

Ale i v době ruské agrese rozvíjíme spolupráci i v jiných oblastech. Víte, že vzájemný obchodní obrat v loňském roce dosáhl téměř tří miliard amerických dolarů? Neustále se zvyšuje. Máme řadu oblastí společného zájmu. Vztahy mezi podniky jsou perfektní, řekl bych. A existují silné a živé příklady takového druhu partnerství. Český byznys je přítomen na Ukrajině, stejně jako je ukrajinský byznys přítomen v Česku. Spolupráce již probíhá ve spoustě sektorů, jako je infrastruktura, energetika, zdravotnické systémy, IT a obranný průmysl. Všechny tyto oblasti mají obrovský potenciál k dalšímu rozvoji. Takže na tom budeme tvrdě pracovat.

Myslím si rovněž, že úroveň vztahů a úroveň strategického partnerství mezi Ukrajinou a Českem dosáhla bodu, kdy ji neovlivní žádný politický vývoj v Česku nebo na Ukrajině. Mají skutečně oboustrannou podporu, protože rozvoj našich vztahů vychází ze společného strategického zájmu obou národů. A oba národy budou mít z prohlubování našich vztahů prospěch, stejně jako Evropa bude mít prospěch z prohlubování vztahů s Ukrajinou.

Když už mluvíme o hospodářských vztazích, po ukončení transportu ruského plynu přes ukrajinské území se premiér Fico velmi tvrdě a kontroverzně vyjadřoval na adresu Ukrajiny a ukrajinského prezidenta. Chtěl byste se nějak vyjádřit k jeho současnému způsobu jednání s Ukrajinou a k jeho argumentům?

Myslím, že je především na slovenském lidu, aby se k takovému chování svého premiéra vyjádřil. Nám je to líto, protože jsme velmi transparentní a všichni chápou, že nákupem ruského plynu podporují ruskou válku proti Ukrajině. Není na tom nic těžkého. Proto musíme udělat vše pro to, abychom omezili schopnost Ruska pokračovat ve vedení války proti Ukrajině. Ukončení dodávek plynu je jedním z kroků k tomuto cíli. Je to jeden z kroků ke spolehlivému a udržitelnému míru. A premiér Fico a jeho vláda měli spoustu času se na to připravit, stejně jako to udělalo Česko.

Je škoda, že se rozhodl jet do Moskvy a potřást si rukou s Putinem, jehož ruce jsou pokryté krví nevinných lidí, nevinných Ukrajinců. Vnímám to jako akt ponížení, ponížení sebe sama a ponížení celého slovenského národa. Myslím, že slovenský národ, který většinově podporuje Ukrajinu, by měl takové chování náležitě zhodnotit. A je to velmi špatný signál pro celou Evropu, protože premiér Fico takovými kroky podkopává jednotu a ohrožuje celou Evropu tím, že se, řekl bych, plazí před monstrem jako jeho poslušný sluha.

Válka s Ruskem je vnitřní věc Ukrajiny, říká. Nemáme s tím nic společného. A nepřejeme si, abychom trpěli tímto dvoustranným konfliktem mezi Ukrajinou a Ruskem. Nyní přicházíme o peníze za dopravu plynu. To je jeho argument.

Myslím si, že to není argument. Prostě tím Putinovi hraje do karet. Když mluvím o tomto poslušném sluhovi, myslím to vážně. On teď nepůsobí v zájmu slovenského lidu. Hraje proti němu. Jsem si tím docela jistý. Protože historie se bohužel opakuje. Silný politik chápe, že pokud bude hrát jakékoli hry s Putinem, tak z nich nikdy nebudete mít prospěch, protože dříve nebo později na to doplatí, bude se dostávat do stále hlubší závislosti na Putinovi. A Putin je typ člověka, který vám nikdy nedá volnou ruku k tomu, aby o sobě rozhodoval sám.

Pokud se do takového typu závislosti dostanete, budete vždy závislí na jeho vůli, zejména v oblasti energetiky. Víme, jak mistrně Putin umí obviňovat, vydírat a používat své energetické zdroje jako nástroj, jako zbraň proti těm demokratickým zemím, které chtějí zvolit jinou cestu, než Putin očekává. Protože teď jako Ukrajina sami platíme nejvyšší cenu za dřívější závislost na Rusku. Přál bych si, aby si ostatní země v Evropě vzaly patřičné ponaučení ze současné situace, kterou máme v Evropě v souvislosti s ruskou agresí. Pokud jde o Slovensko, je to velmi vážná a citlivá věc, ale myslím si, že, jak jsem řekl, je na slovenském lidu, aby se s tím vyrovnal a vystavil takovému chování své hodnocení.

Jak se díváte na ty politiky ze západních a východních zemí Evropy, kteří se snaží oslovit Putina přímo, jako maďarský premiér Orbán nebo německý kancléř Scholz, který si nedávno s Putinem telefonoval? Co to znamená? Přinese to něco dobrého pro Ukrajinu nebo pro Evropu?

Myslím, že odpověď je zřejmá. Co z těchto pokusů, z těchto rozhovorů vzešlo? Situace se ještě zhoršila. Pozorujeme nárůst útoků raketami i drony na Ukrajinu. Myslím si, že tyto pokusy a rozhovory jsou jenom ku prospěchu Putina, protože to tak trochu legitimizuje jeho agresivní chování. Víte, když se snažíte s někým mluvit, měli byste si být jisti, že tyto rozhovory mohou přinést nějaké pozitivní výsledky pro celou bezpečnostní situaci. A já nevěřím, že tento druh rozhovorů může být úspěšný, protože Putin se chová jako hluchý a má moc pokračovat ve válce. Nikdy nepřestane. Pokud nebude zastaven silou.

To je základ, který by měli pochopit všichni evropští a západní politici. Někdy podléhají dojmu, že mluví se slušným člověkem, ale ve skutečnosti je to bestie a z bestie nikdy neuděláte člověka. S ohledem na to by pro Ukrajinu a pro celkovou bezpečnostní situaci bylo mnohem prospěšnější, kdybychom Putina maximálně izolovali a ukázali mu, že jeho druh chování je v demokratickém civilizovaném světě nepřijatelný. Mělo by se s ním tedy zacházet jako s normálním zločincem. Když potkáte na ulici vraha, tak byste s ním neměli mít soucit. Jediný způsob, jak s ním zacházet, je zavřít ho do vězení. Měl by převážit princip odpovědnosti, protože svět vynaložil tolik úsilí po druhé světové válce, aby zavedl řád založený na pravidlech, aby zavedl mezinárodní právo. A to Putin najednou rozdrtil. On to mezinárodní právo porušil. Prostě na ten řád založený na pravidlech plivl. Co bychom měli dělat? Prostě ho za to chválit nebo si s ním potřást rukou? Ne, měl by za to být potrestán. Je to zločinec. A tak bychom se k němu měli chovat, pokud opravdu chceme mít udržitelný, dlouhodobý a skutečně spravedlivý mír. To je opravdu velmi důležité.

Dokud se bude Putin cítit dostatečně silný, bude v této válce pokračovat, a to navzdory všem pokusům o rozhovor. Vysvětlím to trochu jinak. Pokud mu vyjdete vstříc a snažíte se s ním mluvit, považuje vás za slabocha. Považuje to za vaši slabost, ne za vaši silnou stránku, protože obdivuje sám sebe a myslí si, že na světě není nikdo nejsilnější. Pokaždé, když s ním promluvíte, ještě více tím posilujete jeho sebevědomí, že je nejsilnější člověk na tomto světě. Proto bychom ho neměli legitimizovat, měli bychom ho maximálně izolovat sankcemi, realizací zatykače vydaného Mezinárodním trestním soudem. Jde o velmi vážnou věc. Neměli bychom mu dovolit, aby nadále porušoval mezinárodní právo a porušoval řád založený na pravidlech, protože ten je základem bezpečnosti nás všech.

V posledních měsících často slýchám z Ukrajiny novou větu: „Mír skrze sílu.“ Souvisí to s nástupem nového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten se pravděpodobně přesto nějakým způsobem bude muset vypořádat s Putinem, protože jde prakticky o vůdce Ruska…

Soupeření vůdců… (úsměv) Jen ten jeden je vůdce a ten druhý je zločinec, takže je tu rozdíl…

Ano, ale myslím si, že Trump bude tak či onak muset jednat s ruským prezidentem, a rád bych se proto zeptal trochu konkrétněji na ideu „míru prostřednictvím síly“, na to, jak chápat tuto myšlenku prakticky.

Logický princip tohoto konceptu „mír prostřednictvím síly“ je již zakotven v plánu vítězství, který předložil prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj, takže nejde o nic nového. Musíme být dostatečně silní, abychom Putina donutili k míru. Měli bychom být maximálně posíleni, měli bychom dostat skutečné bezpečnostní záruky, abychom zabránili dalším agresím, jako je tato, v budoucnu. A měli bychom být silní jako národ i jako země a být nezbytnou součástí sjednoceného euroatlantického společenství. To nás učiní dostatečně silnými, abychom obnovili udržitelný mír. Věříme, že osvobození Ukrajiny od ruských okupačních sil v mezinárodně uznaných hranicích zapadá i do konceptů zvoleného prezidenta Donalda Trumpa, jako jsou „mír skrze sílu“ a „učinit Ameriku opět velkou“. Protože pro to, aby Amerika byla opět velká, je důležité zachovat tento řád založený na pravidlech, zachovat mezinárodní právo a spravedlnost. Bez toho bude bezpečnost světa velmi křehká.

Prezident Trump hovořil o tom, že Ukrajina se bude možná muset vzdát některých částí svého území, které jsou již obsazeny, možná ne de iure, ale de facto ano, takže očekávám, že bude muset být dosaženo nějakého politického kompromisu i v tomto ohledu. Jak se na to díváte?

Především, nikdy nebudeme uzavírat kompromisy ohledně jakýchkoli územních ústupků. Prostě proto, že si nemyslíme, že to pomůže k dosažení míru. Tady v Česku to znáte velmi dobře kvůli Mnichovské tzv. „dohodě“ z roku 1938. Jakýkoliv pokus o ústupek agresorovi povede jenom k tomu, že se zvýší jeho apetit mít víc a víc. A za druhé. Jsme si celkem jisti, že ruská agrese nemá nic společného s územím. Putin si klade do budoucna podstatně ambicióznější cíle. Vymazat Ukrajinu jako suverénní stát a podkopat a dostat pod svou kontrolu celý systém vaší transatlantické bezpečnostní architektury. Jeho cílem je zničit NATO, zničit jednotu evropských zemí. To mu poskytne zdroj pro absolutní moc. Ukrajina je jen jedna etapa, po které půjde rozhodně dál. To je zásadní a měli bychom to pochopit, než se pokusíme zahájit nějaké rozhovory a budeme si přitom myslet, že když Putinovi odevzdáme nějaká území, zastaví se a nastolí se mír. Tak to není a my to chápeme lépe než kdokoli jiný na tomto světě, protože jsme se to naučili obrovskou obětí…

A možná i díky vašim zkušenostem od roku 2014?

Měli jsme dvě stě kol jednání s Putinem a on prostě využil tuto pauzu, využil tento čas k přípravě na plnou agresi. Pokud budeme opakovat tuto chybu, tak kdo ví, možná další etapou bude nějaká země NATO. Pro něj by bylo velmi důležité dokázat, že NATO je neúčinné, protože si sám ve své virtuální či paralelní realitě pro Rusko vymyslel nepřítele, a tím nepřítelem je NATO, nikoli Ukrajina. Jeho ambicí je zničit NATO, které považuje za prvořadou hrozbu pro bezpečnost Ruska. Z toho bychom měli vycházet dál a nežít v iluzi, že když se vzdáme nějakých území, bude spokojen. Máme Podněstří, máme Gruzii, teď máme Ukrajinu. Kdo bude další? Je to velmi otevřená otázka, ale je to reálná otázka, na kterou musíme najít odpověď, a musíme zabránit tomuto negativnímu scénáři. Jedině mír prostřednictvím síly může mít reálný dopad na nastolení udržitelného míru a bezpečnosti jak na Ukrajině, tak v Evropě a vašem severoatlantickém prostoru.

Mluví se o tzv. zmrazení konfliktu, kdy na Ukrajině vznikne demilitarizovaná zóna. Představme si, že přijdou evropští vojáci, kteří tuto smlouvu budou střežit. Dokážete si představit, že by to dlouhodobě fungovalo?

Můžeme mluvit o všem. Můžeme mluvit o každém modelu, o každé koncepci, ale měli bychom pochopit, že Putina to nezajímá. Putin takové návrhy nikdy nepřijme, protože má sílu pokračovat ve válce. Takže než začneme mluvit o takových možnostech, myslím si, že bychom měli prioritně usilovat o posílení Ukrajiny a poskytnout jí silné bezpečnostní záruky. Protože cokoliv jiného bude Putin považovat za naši slabost, a pokud bude mluvit se slabším partnerem, vezme mu všechno a na konci cesty ho zabije. To je typický způsob jednání tohoto zločince. Ale samozřejmě jsme otevřeni všem možnostem, mírovým silám i jinému typu zahraniční přítomnosti na našem území. Uvítali bychom to, protože by to ukázalo vážnost snahy evropských a západních partnerů pomoci Ukrajině a byl by to silný vzkaz Putinovi, že nenechají Ukrajinu samotnou v tomto nespravedlivém a neférovém boji, který začal. Měli bychom však myslet mnohem dál a vidět jasný cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout. Pozitivního výsledku můžeme dosáhnout jen tehdy, budeme-li dostatečně silní, abychom obstáli směrem k Putinovi nebo komukoli jinému, kdo přijde po něm. To je skutečně velmi, velmi důležitá věc a neexistuje pro ni jednoduché řešení. Především však musíme pochopit logiku této ruské agrese, abychom si byli schopni vytvořit správné scénáře a správnou taktiku či strategii, jak se s touto ruskou bestií vypořádat.

Předpokládám, že Ukrajinci mají velké zkušenosti s mnoha ruskými hybridními operacemi na svém území. Existuje nějaká zkušenost, kterou jste získali jako národ a kterou byste mohli předat například naší zemi, protože teď se blíží parlamentní volby a myslím si, že nikdo soudný nemůže zpochybnit, že se je Rusko pokusí ovlivnit. Můžeme využít zkušenosti Ukrajiny, abychom posílili naši společnost?

Myslím, že nejsem v pozici, abych vám mohl v něčem radit, ale jako pozorovatel vám mohu říci, že vláda České republiky udělala hodně pro omezení dopadů ruské propagandy na českou společnost. Rusko má nicméně motivaci i prostředky k tomu, aby pokračovalo v pokusech o posílení svého vlivu. Proto bychom měli být stále ve střehu a měli bychom být obezřetní vůči dalším pokusům Rusů o ovlivňování české společnosti. Vidíme, jak se chovají v jiných evropských státech – například v Rumunsku, v Moldavsku a v dalších zemích. I proto musíme být neustále ve střehu a přijímat řadu preventivních opatření. Rusko se samozřejmě bude snažit českou společnost ovlivňovat, protože v zájmu Putinova režimu je v první řadě podkopat její jednotu. V druhé řadě se pak bude snažit šířit strach a chaos a zdiskreditovat ty, kteří nadále podporují Ukrajinu.

Jsem toho názoru, že Rusko se bude snažit využít mnohostranného instrumentária k ovlivňování veřejného mínění tady v Česku. Ale věřím, že na základě vaší vlastní historické zkušenosti jste nyní vůči ruské propagandě odolnější. A jak jsem zmínil, česká vláda udělala hodně pro její omezení. Takže si myslím, že odvádíte skvělou práci. Ale vždy byste měli být obezřetní vůči brutalitě ruské propagandy a také kybernetickým útokům. Myslím si, že kybernetická válka už je přítomna i tady, a cílem kybernetických útoků je, jak jsem řekl, právě šířit chaos, podkopávat jednotu a diskreditovat ty, kteří podporují Ukrajinu. Rusko se samozřejmě také snaží za všechno špatné vinit Ukrajinu a Ukrajince a já jsem velice rád, že máme velmi úzkou spolupráci s českou vládou při zvládání těchto pokusů, lživých narativů a dezinformací. Důležitá je mediální gramotnost a informovanost veřejnosti o hrozbách, které přicházejí v podobě ruské propagandy. Myslím si ale, že budete určitě v tomto ohledu úspěšní díky svému imunitnímu systému a díky úsilí, které současná vláda v tomto ohledu vyvíjí.

Je nějaká otázka nebo nějaké téma, které jsme v tomto rozhovoru vynechali a ke kterému byste se chtěl vyjádřit?

Chtěl bych poděkovat české vládě, prezidentovi, parlamentu i českému lidu za obrovskou podporu, kterou cítíme každý den. Jsem vděčný za českou muniční iniciativu a věřím, že tato iniciativa bude pokračovat i v letošním roce. Jsme velmi spokojeni s úrovní spolupráce s Českou republikou a věříme, že žádné změny na politické scéně tady v Česku neovlivní negativním způsobem vztahy s Ukrajinou, protože ty jsou, jak už jsem zmínil, založeny na našich společných strategických zájmech. Rád bych tedy vyjádřil své uznání a přání všeho nejlepšího českému lidu do nového roku. Buďte silní, nebojte se a zůstaňte s Ukrajinou.