Rozdíl mezi hlavami Ukrajiny a Ruska, pokud jde o blízkost k bojům, je zjevný. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj předal vojenská vyznamenání bojovníkům na frontě v Bachmutu. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov pak prohlásil, že ruský vůdce přijel do oblasti „zvláštní vojenské operace“. Později se zjistilo, že video, které Kreml zveřejnil, bylo pořízeno ve štábu Jižního vojenského okruhu, který se nachází v Rostově na Donu, asi 200 km od frontové linie.
Je zřejmé, že ruské úřady se snaží posílit svou pozici a ukázat, že jsou představitelé země silní. Má to vylepšit jejich image, která v poslední době utrpěla. To je vidět například na létání ministra obrany Sergeje Šojgua nad obrannou linií Krymu vrtulníkem, píše k tématu list Novaja Gazeta Europe.
Ukrajinští představitelé denně veřejně vystupují, aby lidem sdělili situaci na frontě a v zemi. Naproti tomu ruské špičky vystupují na veřejnosti jen zřídka. Podle komentátorů s občany válčící země již měsíce nevedou téměř žádný dialog kromě únavných zpráv o likvidaci hord nepřátel a několikátém dobývání těch samých vesnic. Velitelé poskytují nečetné rozhovory na dálku a ministr obrany létá uprostřed zimy nad zelenými travnatými pláněmi Krymu.
„Šojgu vždy vynakládal velké úsilí na PR,“ řekl pro Novaja Gazeta Europe jeden z důstojníků ruské armády, který si přál zůstat v anonymitě. „Vzpomínáte si na dobu, kdy býval ministrem pro mimořádné události? Celá země každoročně hořela, docházelo k lidmi způsobeným katastrofám, hasiči brali úplatky, zatímco Sergej Šojgu se dál prezentoval jako zachránce vlasti.“
„Často končil na druhém místě ratingu po Putinovi. Jeho jediným úkolem bylo udržet si rozumný odstup od ratingu svého šéfa. Mezitím, kdo si dnes vzpomene na jméno současného ministra pro mimořádné situace? Po svém povýšení na ministra obrany si Šojgu dál budoval image otevřeně veřejnými triky: přehlídkami, tankovým biatlonem a zprávami o nejmodernějších zbraních, které byly vyvinuty ještě za sovětských časů. Místo vytváření profesionální armády se rozhodl jezdit s Putinem na ryby a na lov, jezdil kempovat a užíval si image druhého nejžhavějšího macha v zemi,“ říká důstojník.
Na začátku invaze Ruska na Ukrajinu se Putin snažil držet dál od vojenského velení. Časem se ale stále více zapojoval do válečných akcí. Začal pořádat pravidelná zasedání bezpečnostní rady a nedávno navštívil vojenské velitelství, aby rozdal rozkazy. Podle experta Carnegieho centra Andreje Kolesnikova je pro Putina důležité ukázat svou blízkost k občanům, zejména v rámci „speciální vojenské operace“. Kolesnikov říká, že Putin to demonstroval například při setkání s dobře nabrífovanými „matkami“, při návštěvě frontové linie (pravděpodobně fiktivní) a dalšími podobnými triky.
Nyní se Putin bude snažit všem ukazovat, že je neoddělitelně spojen s armádou a plně řídí válečné akce a toto představení je určeno obyčejným lidem i armádě.
„Myslím, že je to velmi riskantní strategie,“ soudí politolog Dmitrij Oreškin. „Protože lidé si Putina nebudou spojovat s vítězstvími, kterých má být teprve dosaženo, ale s porážkami, které již utrpěli, a s těmi, které potenciálně přijdou v budoucnu. Putin nyní smí pouze vítězit, protože se stal přímým účastníkem, a dokonce klíčovou postavou toho, co se děje. Jeho image je přímo závislá na tom, jak dopadnou boje na bitevním poli.“
„Putin byl i v KGB kancelářským důstojníkem,“ vysvětluje Sergej Kanajev, expert na ruské speciální služby. „Má velký strach o svůj život, nikdy se nevystavuje nebezpečí a na rozdíl od Zelenského nejezdí na frontu. Stačí se podívat na Putinovu ochranku, která každým rokem stále roste, a vše je jasné. Všechny zmínky o jeho minulých i současných výkonech jsou obvyklé pohádky a PR kampaně. Šojgu není vůbec lepší. Všechno to veřejné chvástání má na lidi udělat dojem. Samotné ministerstvo se utápí v klanových válkách a nepředstavitelné korupci.“
Závěr je tedy takový, že Kreml nyní potřebuje výrazná a působivá vítězství. Mnozí experti jsou přesvědčeni, že ruský generální štáb chystá rozsáhlou ofenzivu, která nemůže nebýt vítězná.
„Putinovy akce jsou vynucené, a proto předvídatelné,“ je přesvědčen politolog Oreškin. „Kyjev a Západ jsou si plně vědomy připravované útočné operace. Vše připomíná rok 1943, kdy byl Hitler již zahnán do kouta, ale ještě neprohrál.“