Ruský ekonom Konstantin Sonin, působící v Chicagu, soudí, že ruský vůdce Vladimir Putin není v dobrém duševním stavu, a hovoří o rozkladu osobnosti. Na Telegramu se Sonin velmi negativně vyjádřil o posledním velkém Putinově veřejném vystoupení a tvrdí, že z vyjadřování šéfa Kremlu je zjevné, že ztratil kontakt s realitou.
„Putin samozřejmě není jen sociopat. Je v takovém stadiu rozpadu osobnosti, že nemá kontrolu nad tím, co říká,“ píše Sonin. Připomíná „vtip“ pronesený nedávno kremelským vůdcem během několikahodinové konference, kdy odpovídal na vybrané dotazy občanů. Putin prohlásil, že se Rusové neobejdou bez „rozhýbání“, a proto začal válku. („Víte, když máme všechno klidné, odměřené, stabilní, začínáme se nudit. Stagnujeme! Chceme se rozhýbat.“)
Soninovi přijde takový způsob mluvy zcela nevhodný vzhledem k tomu, co Rusko způsobilo na Ukrajině a také samo sobě.
„Za tři roky rusko-ukrajinské války byly zabity statisíce lidí, mírumilovných Ukrajinců i vojáků z obou stran, desítky měst a vesnic byly zničeny a vymazány z povrchu zemského. Ale sociopatovi se zdá, že vtipy o válce jsou vtipné.“
Ekonom Putina srovnává s vůdcem nacistického Německa Adolfem Hitlerem a Putin mu z toho vychází jako osobnost ještě hůře.
„Hitler v posledních letech války nepořádal velké tiskové konference a k samému konci se setkával jen s úzkým okruhem lidí. Kdyby však tiskovou konferenci uspořádal, zhruba takovou bychom viděli. Vymyšlené údaje, neschopnost pochopit jednoduché otázky, které nezapadají do jeho vlastního obrazu světa (jako dnes otázka na neúspěch v Sýrii), a debilní vtipy.“
„V tom však záhada není. Ve vedení Ruska jsou rozumní lidé. Podvodníci a zloději, podvodníci a dobrodruzi – kdokoli, ale příčetní. Jak se mohou cítit v pohodě, když v čele jejich vlády stojí opravdu nezpůsobilý člověk?“ uzavírá Konstantin Sonin.
Otázka příčetnosti Vladimira Putina je předmětem rozsáhlých diskusí, zejména ve světle jeho kroků a rétoriky v souvislosti s invazí na Ukrajinu a dalšími geopolitickými kroky.
Někteří odborníci tvrdí, že Putin jedná s jasnou, i když bezohlednou strategií. Domnívají se, že jeho kroky, včetně anexe Krymu a podpory separatistických hnutí na východní Ukrajině, mají vést k posílení pozice Ruska ve světové politice. Jeho minulost důstojníka KGB naznačuje vypočítavý a chladný přístup k mocenské politice. Tento pohled naznačuje, že to není šílený, ale spíše strategický myslitel s autoritářskými sklony.
William Burns, ředitel CIA, prohlásil, že Putinovy názory sice „přitvrdily“ a je „mnohem izolovanější“ od odlišných názorů, ale to z něj nedělá „blázna“, spíše „je extrémně obtížné s ním jednat“.
Někteří psychologové interpretují Putinovo chování jako projev silných temných osobnostních rysů, jako je machiavelismus, narcismus a prvky psychopatie, které nejsou šílenstvím, ale spíše směsicí osobnostních rysů, jež se vyskytují u mnoha autoritářských vůdců.
Objevily se spekulace, že Putinova izolace, zejména v době pandemie covidu-19, vedla ke změně jeho chování, takže je paranoidnější, agresivnější a možná i lehkomyslnější než kdykoli předtím. Jako příznaky této nápadné odtažitosti byly uváděny ony dlouhé stoly používané při (některých) schůzkách a jeho omezené přímé interakce s lidmi.
Sam Greene z King’s College London upozorňuje, že je obtížné rozlišit mezi tím, zda je Putin „blázen“, nebo prostě jen chápe svět zcela jinak než západní politické špičky. Naznačuje, že Putinovo jednání může být založeno spíše na nesprávné interpretaci nebo odlišném výkladu globální politiky, než že by bylo důsledkem „šílenství“.
Experti se ovšem často shodují, že přinejmenším Putinovo jednání vybočuje z toho, co je na Západě považováno za přijatelné a srozumitelné.