Ruský prezident Vladimir Putin ve středu ve svém projevu o stavu země navrhl rozsáhlou ústavní reformu, která by mu po skončení funkčního období v roce 2024 poskytla několik možností, jak si zachovat moc.

Zdá se, toto oznámení, které vedlo k rezignaci vlády předsedy vlády Dmitrije Medveděva, naznačuje „úplné resetování ruského vládního systému“. Tak to aspoň pojmenoval komentář na The Moscow Times. Jen tak mimochodem také to, že Medveděv zřejmě přišel o šanci stát se zase zaskakujícím loutkovým prezidentem na jedno funkční období, jako se to stalo už v roce 2008. Pokud si tehdy Medveděv myslel, že bude aspoň trochu hlavou státu, tak se skutečně mýlil. Teď už ovšem nebude ani to. Co znamená jeho nová funkce Putinova zástupce ve Státní radě, to se ještě uvidí. Jak píšeme níže, Státní rada může získat nový význam, takže Medveděv bude třeba sloužit v méně dekorativním postavení, než se teď jeví.

Novým premiérem se stane Michail Mišustin, dosavadní šéf Federální daňové služby. Je příznačné, že o existenci nějakého Mišustina nemělo mnoho lidí dosud tušení. Profesí je původně ekonom, podnikal v oblasti počítačové techniky, pak od roku 1998 zastával různé vládní funkce. Vedl také Federální agenturu pro inventarizaci nemovitostí a Federální agenturu pro správu zvláštních ekonomických zón. V dubnu 2010 se stal šéfem Federální daňové služby. Nevypadá zrovna jako člověk, který by Putina svým charismatem nějak zastínil, a to ani kdyby byl vybrán jako loutkový prezident, až Putin nebude podle momentálního znění ústavy moci tuto funkci po roce 2024 zastávat.

Konec Medveděvovy vlády je ale méně zajímavý než to, o co v projevu skutečně šlo. Putin nejdřív nudně hodinu ze svého 80minutového projevu vykládal o demografii a ekonomice, což už po dvaceti letech jeho vlády nemohou brát vážně ani někde na vsi na ruských pláních. Pak ale přišlo to podstatné, že se v první řadě probudil i pospávající premiér. Putin najednou začal mluvit o ústavě. Většina jeho návrhů znamená, že by se omezily diktátorské prezidentské pravomoci. Také by se omezil výběr potenciálních prezidentů.

Zaprvé Putin navrhl, aby na prezidenta mohli kandidovat pouze lidé, kteří pobývali v Rusku nepřetržitě déle než 25 let a kteří nikdy neměli cizí cestovní pas nebo povolení k trvalému pobytu. Současná verze ústavy říká, že druhé občanství práva Rusů nijak neomezuje.

Putinovy ​​návrhy by tak z prezidentské kandidatury vyloučily velké množství bohatých a vzdělaných Rusů. Podle oficiálních statistik (je otázka, zda jim věřit, má 543 000 Rusů druhé občanství nebo povolení k pobytu v zahraničí.) Reformy by také odřízly velké emigrantské společenství, které podle odhadů OSN činí 10,5 milionu lidí. To odpovídá přibližně sedmi procentům ruské populace.

Navenek Putin tyto změny vydává za posílení ruské suverenity. Činitelé, jako je předseda vlády, šéfové ministerstev, gubernátoři a soudci by nesměli být držiteli dvojího občanství a povolení k pobytu v zahraničí.

Rovněž chce, aby ruské zákony měly přednost před mezinárodními úmluvami, smlouvami a soudními rozhodnutími. Ústava dnes prohlašuje mezinárodní závazky za přednostní. Vzhledem k poměrům v Rusku to třeba znamená řadu nepříznivých rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jeho loňská rozhodnutí stála Rusko asi 11,4 milionu amerických dolarů. Je to relativně malá částka, ale vyznívá to pochopitelně pro Rusko trapně. Takže teď by bylo možné si obhájce lidských práv patřičně potýrat a ničeho se už nikdy nikde nedovolají.

Pak jsou tady ovšem prohry v různých ekonomických sporech a třeba státní plynárenská společnost Gazprom tak ztratila 2,6 miliardy dolarů kvůli sporu s Naftogazem, vlastníkem ukrajinského systému na přepravu plynu. Teď by tedy žádný zahraniční aktér nemohl do fungování Ruska zasahovat.

Putin navrhl dát horní komoře parlamentu, která sestává z regionálních zástupců, slovo při rozhodování o klíčových bezpečnostních, obranných a zahraničních otázkách. To je dnes výlučná doména prezidenta.

Šéf Kremlu navrhl přijetí reformy lidovým hlasováním. O výsledek se nemusíme zřejmě obávat, protože pořádat referenda ruská moc umí. Je tu ostatně zkušenost s tureckým referendem prezidenta Erdoğana z roku 2017.

„Putin tím, že navrhl omezení prezidentských pravomocí, pro sebe po roce 2024 otevře tři cesty, které jsou méně přímočaré, než by bylo přímé prodloužení jeho pravomocí, jak tomu bylo v Bělorusku a několika bývalých sovětských středoasijských zemích. Jednou z nich je stát se předsedou vlády s posílenými pravomocemi a zůstat ve funkci na neurčito. Dalším je pokusit se řídit zemi z křesla šéfa parlamentu. Třetím je vládnutí zpoza scény jako vůdce dominantní parlamentní strany. Tak to dělá v Polsku Jaroslaw Kaczynski, vůdce Strany práva a spravedlnost.“ (themoscowtimes.com)

Předání větších pravomocí parlamentu vypadá velmi demokraticky, ovšem musíme si uvědomit, že Rusko má parlament spíše čínského typu. Volby jsou zmanipulované, kandidáti opozice, kteří by byli nepříjemní, jsou úřady předem vyloučeni, a tak parlamentu bude vládnout ten, kdo bude řídit vládní stranu.

Nejasné jsou teď také pravomoci a složení Státní rady, stejně jako rozsah, v jakém by měly být rozšířeny pravomoci parlamentu, třeba zda bude moci ministry nejen dosazovat, ale také odvolávat.

Rýsuje se jedna možnost, po které Putin zřejmě sáhne. Nyní navrhuje jasně v ústavě zakotvit roli Státní rady, tedy orgánu, který má zatím pouze poradní funkci. Putin ji založil po převzetí moci v roce 2000 a patří do ní gubernátoři, šéfové obou komor parlamentu a vůdci parlamentních stran. Prezident je její předseda. Tak tomu nadále být nemusí. Pokud zůstane Putin předsedou Státní rady s příslušnými pravomocemi, bude moci vládnout dál. Když už teď plánuje oslabit pozici prezidenta, půjde mu to snadno.

Putin vysílá jasný signál. Pokud se někdo obával, jak to bude po roce 2024 s jeho mocí, dostal odpověď. Vůdce už pro sebe hledá novou roli, kde bude moci vládnout bez prezidentské funkce. Co to přesně bude, to se ještě uvidí. Důležité je, že to tak bude.