V naší veřejné diskusi se v posledních měsících objevuje stále dokola jedna nesmyslná a ve skutečnosti dost zákeřná téze. Že je prý totiž islamismus nebezpečnější než Putinovo Rusko. K prezidentově radosti to už říká i náš nejoceňovanejší generál Petr Pavel.
Nejde tu o to, že by měl člověk horovat pro obrácený pohled, totiž že je dnešní Rusko nebezpečnější než teroristé z „Islámského státu“. Jde prostě a především o absurdní a zavádějící spojení, z něhož plyne dojem, že Putinův režim není zas až tak zlý a že bychom se s ním měli vlastně „spojit“ proti fanatickému islámskému terorismu a tím také mimoděk legitimizovat agresivní operace na východě Ukrajiny.
Jistě. Putin neřeže lidem hlavy v přímém přenosu a nevysílá dramatické výhrůžky celému světu. Deset, či možná už patnáct tisíc obětí ruské agrese na Ukrajině nepůsobí jako bezmocné oběti hrdlořezů. Zemřeli jaksi „humánnějším způsobem“: Bez videa na Youtube, takže jejich smrt je pro nás méně bolestivá. Nemá ten dramatický účinek, který vyvolává panický strach. Ve skutečnosti je jejich smrt humánnější jen vůči nám, protože se přitom sami tolik netrápíme tak nepříjemnou věcí, jakou je pohled na násilnou smrt.
Putin také působí jako člověk, s nímž se dá jednat. Kancléřka Merkelová to přitom důkladně vyzkoušela. Ví dobře, že s Putinem si může domluvit všechno a to je… všechno.
Takzvaný „Islámský stát“ je barbarská teroristická organizace a nelze ji ani trochu srovnávat s regulérním státem. A nejhorším možným zjednodušením je obvyklá zkratka ze sociálních sítí, že „islám je horší než Rusko“. To je urážka jak islámu, tak i Ruska. A sčítání jablek s parními lokomotivami.
Islám je starobylé náboženství, které obohatilo kulturu lidstva. Naše číslice jsou arabské. Část Aristotela si křesťané ve středověku přeložili z arabštiny, v níž tento „pohanský“ filozof poněkud lépe přečkal temná staletí Evropy. Přečkal je v muslimských knihovnách.
Rusko je země s pozoruhodnými kulturními výkony, s geniálními literárními díly. Ruská hudba, ruský balet, ruské romány, ruské pohádky… Výčet ruských pozitivních výkonů by vydal na knihu, jakou býval kdysi telefonní seznam. Člověku se zkušeností komunismu se chce dodat, že podobný telefonní seznam by se dal zaplnit i „ruskými zločiny“. Byly to ale zločiny konkrétních politických režimů, a nikoli národa či země. Byly to zločiny Ivana Hrozného, carské ochranky, Lenina, Stalina. Rusko jako země je na straně jejich obětí.
Zároveň ale platí, že tolerance obyvatelstva vůči špatným vládcům nastoluje otázku spoluzodpovědnosti. Velká část ruské společnosti je spoluzodpovědná za Putinovu politiku. Ale „jen“ v morálním smyslu. Za každý terorismus mají ovšem zodpovědnost konkrétní teroristé, a to v jasném kriminálním smyslu. To je podstatný důvod, proč se vůbec nedá srovnávat problematický stát a teroristická organizace.
Nebezpeční nejsou v obecném smyslu muslimové. Nebezpeční jsou fanatici, kteří vyznávají terorismus zaštiťovaný islámským náboženstvím. A nebezpeční jsou ti fanatičtí muslimové, kteří nesnesou odlišnost víry a kultury.
Nebezpeční nejsou v obecném smyslu Rusové. Nebezpečný je ovšem zcela jistě každý ruský státník, který napadne sousední stát. A svým způsobem je nebezpečná i ta část obyvatelstva, která takovou agresi podporuje. Vždy musíme ale vědět, že to nejsou všichni. Tam i tam žijí mírumilovní lidé.
Tyto dvě hrozby ovšem hlavně nejsou ve vzájemném poměru ani menší a ani větší a ani stejné. Jsou naprosto odlišné. Liší se geograficky, liší se formou, liší se ideologií, liší se veřejným marketingem, jejich přímé srovnání v jedné linii plodí nebezpečný zmatek. A také se hodí do krámu každému, kdo hájí špinavou politiku Moskvy na Ukrajině.
Nebezpečnost lidí, kteří nahrávají videa s popravami svých obětí a šíří je po internetu, je jednoznačná, absolutně srozumitelná. Nemá smysl o tom vést diskusi.
Nebezpečnost lidí, kteří posílají bez kamer a bez vysvětlení tanky na území sousedního státu tak srozumitelná dnes kupodivu není. Pro všelidovou srozumitelnost se tam nedostává všeho, co u „Islámského státu“ tak žalostně přebývá. Video. Organizace „Islámský stát“ také nemá v Praze velvyslance, který by dokázal opít prezidenta.
Je lepší terorismus, který se vydává velkohubě a veřejně za stát, anebo je lepší tichý a dobře skrývaný státní terorismus v ušlechtilém balení? To je opravdu výběr této doby?
Je velmi nebezpečné a zákeřné proti sobě stavět nesmyslnou volbu, jestli je lepší rakovina, nebo požár. Putinovi lze domlouvat, teroristům se domlouvat nesmí a nedá. O „lepší“ povaze Putinova režimu to ale neříká nic. Potoky krve ty domluvy nijak nezastavily, můžeme se dohadovat, zda zmírnily. Zprávy o obětech na Ukrajině jsou veskrze nudné, stereotypní, postrádají silný individuální příběh. Oběti jsou spíše už jen statistiky. Zato zprávy o obětech islamistů zvedají diváky ze židlí. Víte proč? Je tam vždy silný individuální příběh popravené oběti. Zprávy o popravách obětí islámských fanatiků mají cílevědomou režii, která chce docílit, aby ty popravy působily jako filmy z Hollywoodu a měly odstrašující účinek. Ukrajinský konflikt má naprosto jinou a v podstatě opačnou zpravodajskou režii: Ruští vojáci prý nejsou ruští vojáci a ruské tanky prý nejsou ruskými tanky. Z toho takový strach nejde, protože vlastně o nic nejde…
Daleko užitečnější než se přít o to, jaké formy zla jsou „lepší“, je pochopit a respektovat, jaké „dobro“ nás chrání před pádem do propasti chaosu, který hrozí našemu světu. Toto „obecné dobro“ je přitom docela jednoduché. Až tak prosté, že už skoro není „zevnitř“ vidět. Je to spojenectví svobodných zemí. Neboli – méně pateticky – systém pravidel, institucí a mocenských prostředků západního světa, který dohromady chrání občanská a lidská práva té šťastnější části lidstva.
Dokud bude svobodná část světa dostatečně silná, tak půjde udržet různé formy zla, neboli různé vážné problémy, v jakýchsi mezích, o nichž ale nikdy nelze říci, že jsou to meze přijatelné. Jsou to jenom meze dosud reálné. Žijeme ale v době, kdy počet liberálních států má tendenci se zmenšovat, a nikoli, jako před dvaceti lety, zvyšovat.
Nevěřme Miloši Zemanovi, když říká, že islámský terorismus je hlavní hrozbou pro Českou republiku a že Putinův režim není vůbec nebezpečný. Je to součást propagandy, která je namířená proti západním institucím. Navíc je to podvod, který snižuje občany na pouhé televizní diváky. Což je mimochodem ta největší naše hrozba.
Přerod občanů v diváky videí otevírá dveře manipulaci ve všech směrech. A v manipulaci není geniální jen Putin…