Situace kolem Kazachstánu opakovaně potvrzuje jednoduchou pravdu, Putinovské Rusko není vázáno žádným právním řádem. Jediné, k čemu se Kreml zavázal, je držet za každou cenu u moci svůj režim a udržovat sanitární pás kolem Ruska se zkorumpovanými režimy přátelsky nakloněnými prezidentu Vladimíru Putinovi. Můžeme tomu říkat, jak chceme, ale opravdu se nejedná o žádnou jinou doktrínu, a nejde o nic racionálního a legitimního.
Podpora spravedlivých požadavků obyvatel Kazachstánu proti klanu nenáviděných lidí z okruhu bývalého diktátora Nazarbajeva, a nevměšování se do vnitřních záležitostí této země, by Rusku přineslo přátelství s kazašským lidem a mohlo by si v něm zachovat vliv. Jenomže Rusko místo toho poslalo do Kazachstánu vojáky v rámci tzv. Organizace spolupráce kolektivní bezpečnosti (OSKB, jedná se o vojenské sdružení některých postsovětských zemí), aby potlačili zdejší lidový protest. Riskuje tím nové sankce, další citelné ztráty pro svou těžce upadající ekonomiku, nepřátelství obyčejných Kazachů a nejen jich.
Současnému putinovskému Rusku je ovšem jasné, že v ekonomice nemá co ztratit, protože jeho ekonomika je v troskách a jeho mezinárodní pověst je více než špatná.
Opakovaně se nabízí otázka, proč to všechno Rusko dělá, proč opakovaně porušuje mezinárodní právo? Pokud se podíváme na pozemní hranice Ruska jejichž délka přesahuje 22 tisíc kilometrů, je důležité zaměřit pozornost na jednu skutečnost. Z oněch 22 tisíc kilometrů tvoří 8592 kilometrů hranice s demokratickými zeměmi, zbývajících asi 13 000 kilometrů pak s autoritativními a diktátorskými režimy. Z toho více než polovinu 6846 kilometrů činí hranice s Kazachstánem.
Ale to není vše. Hranice s demokratickými státy (kromě Ukrajiny) jsou řídce osídlené a jsou rovněž rozhraním mentálním. To znamená, že na hranicích s prosperujícími státy Skandinávie a pobaltskými republikami žije buď velmi malá populace, nebo silně etnicky a mentálně rozdělena, takže Putinovo vedení v nich nevidí žádné ohrožení pro poslušné občany Ruska.
Ale poblíž hranic s diktaturami jsou docela hustě osídlené oblasti a navíc v nich dochází k prolínání lidí a kultur. Putin proto nemůže v Kazachstánu dopustit druhý Majdan, při kterém se Rusům blízcí obyvatelé Ukrajiny rozhodli pro svobodu a začali unikat z nepřitažlivého ruského světa plného násilí, pošlapávání lidských práv a korupce.
V Kazachstánu totiž žijí cca 2,5 milionů Rusů a v Rusku přebývá u hranic na milion Kazachů. Navíc Tataři a Baškirové, kteří jsou jim kulturně stále blízcí. Putin z toho vyvozuje nárok na území členských států OSKB, kterou považuje za zónu svého vlivu, což v praxi znamená zónu bez demokracie a zákonů.
Rusko vedené Vladimírem Putinem spolu s vykonavateli jeho rozhodnutí se dopouští následujících zločinů:
- V rozporu s Chartou OSKB vyslali jednotky ruské armády na území účastnického státu, v tomto případě Kazachstánu, přestože neexistuje jeho vnější ohrožení.
- Porušují právo kazachstánského lidu na pokojné protesty a uplatnění své svrchované moci ve svobodných a demokratických volbách, ve kterých by se mohl zbavit prohnilého Tokajevova diktátorského režimu. Putin, Lukašenko a další diktátoři vysláním vojsk do Kazachstánu podpořili Tokajeva v používání nezákonných metod potlačování protestů včetně praxe střílení bez varování do pokojných demonstrantů. To by již mělo být kvalifikováno jako válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
- Vladimir Putin se také dopustil dalšího zločinu proti ruskému lidu, když protiprávně použil jednotky ruské armády mimo území Ruska, aniž by získal povolení od Rady federace. V důsledku toho mají demokratické státy nejen právo, ale jsou také povinny, na základě priority svých hodnot, poskytovat podporu obyvatelům Kazachstánu, a to nejen ve verbální rovině.
Domnívám se, že je zcela legitimní vznést otázku vytvoření mezinárodního tribunálu pro Kazachstán analogicky k tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Vladimir Putin, Alexandr Lukašenko, Kasym Tokajev a další diktátoři, stejně jako ruský generál Andrej Serďjukov, musí pochopit, že za své zločiny budou postaveni před soud.
Problém má i další rozměr. Obyvatelé jednoho z nejbohatších států Asie žijí většinou velmi bídně kvůli zkorumpovanému klanu Nazarbajevů ovládajícímu velkou část země, jehož majetek se odhaduje na 60 miliard dolarů, a který pořád má pořád velký vliv.
Nedávno se Rádio Svoboda zabývalo poměry rodiny bývalého kazašského diktátora, který mimo jiné v České republice vlastní pět lukrativních nemovitostí. Britský parlament se již začal zabývat vlastnictvím příznivců současného kazašského vládce Tokajeva a jeho předchůdce Nazarbajeva a zvažuje sankce vůči nim.
Bylo by proto logické, kdyby se i český parlament a české úřady začaly zabývat majetkem Nazarbajevů v České republice, který by měly zabavit. Už z toho důvodu, že byl získán prostřednictvím korupce a praní špinavých peněz. Byla by to také jedna z forem podpory kazašského lidu v jeho boji za svobodu a demokracii.
Podpora boje Kazachů proti zkorumpovanému vládnoucímu režimu je také šancí pro vznik asijské demokracie přátelské k Evropě a ke Spojeným státům americkým. Slušné demokratické země se musí rozhodnout, koho chtějí podpořit. Jestli zkorumpovaný mafiánský tandem Nazarbajev-Tokajev, nebo lid Kazachstánu.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.