Ruský diktátor Vladimir Putin ztrácí aureolou neporazitelného vůdce. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Putin a Kreml nereagovali na vzpouru šéfa soukromé armády Jevgenije Prigožina a jeho bojovníků z 24. června a nechali na místních ruských představitelích, aby rozhodli o jeho tažení na Moskvu, píše americký Institut pro studium války s odkazem na americký deník The Washington Post. Ruské bezpečnostní služby prý o plánované vzpouře věděly. Údajná nedostatečná reakce Putina prý naznačuje, že pravděpodobně neměl kapacitu vzpouru rychle ukončit, a je si vědom toho, že jeho ochromení zdůraznilo určitou míru nestability režimu.
Ukrajinští a evropští bezpečnostní činitelé prohlásili, že Putin nevydal po většinu 24. června žádné rozkazy, přestože ruské bezpečnostní služby varovaly před pravděpodobností vzpoury nejméně dva nebo tři dny předem, píše americký deník The Washington Post. Ruské bezpečnostní služby prý před vzpourou zvýšily ostrahu několika strategických míst, včetně Kremlu, ale nepodnikly žádné další kroky.
Regionální představitelé se tak museli během vzpoury šéfa soukromé vojenské Wagnerovy skupiny rozhodnout, jak na konvoj bojovníků, který směřoval k Moskvě, zareagují. Právě oni se podle amerického deníku rozhodli nepokoušet se zastavit konvoj silou.
Nedostatečná reakce Kremlu a Putina naznačuje, že ruský bezpečnostní aparát se pravděpodobně nepřipravil na přímou výzvu ruskému vojenskému vedení a neměl tak kapacitu vzpouru rychle ukončit. „Kreml si je pravděpodobně vědom toho, že jeho ochromení zdůraznilo určitou míru nestability režimu, a zřejmě konsoliduje vnitřní bezpečnostní aparát Ruska v Ruské národní gardě, aby se připravil na další vnitřní hrozby a dal najevo odhodlání,“ dodává ve své pravidelné zprávě o průběhu války na Ukrajině Institut pro studium války (ISW).
Putinova neschopnost rychle jednat také prý naznačuje, že si není jistý svou schopností shromáždit kolem sebe ruskou elitu, a může ukazovat, jak frakční se stala vnitřní politika Kremlu. „Jeden z vysokých představitelů NATO údajně uvedl, že blíže nespecifikovaní vysocí ruští političtí představitelé v Moskvě se zdají být připraveni spojit se s Prigožinem v případě, že vzpoura wagnerovců uspěje,“ píše deník The Washington Post.
„Kreml se tak nadále snaží identifikovat ruské elity, které by mohly být připraveny postavit se na stranu Prigožina, a považuje rozhodnutí regionálních představitelů nezastavit Wagnerův postup za ukazatel neloajality,“ uzavírá zprávu ISW.
S několika tisíci svých bojovníků se Prigožin 24. června vydal v časných ranních hodinách po dálnici M4 na Moskvu. Kolona čítala několik tisíc mužů s tanky, obrněnými vozidly, protiletadlovými zbraněmi a civilními nákladními automobily. Vozidla postupovala přes Voroněžskou oblast, kde se setkala jen s malým odporem. Podle zdroje blízkého vedení Doněcké lidové republiky tvořilo kolonu směřující do Moskvy přibližně pět tisíc bojovníků, údajně pod vedením vyššího velitele skupiny Dmitrije Utkina. Ruští vojenští blogeři tvrdili, že počet vojáků směřujících do Moskvy činil čtyři tisíce, britská rozvědka odhadovala, že se povstání účastnilo asi osm tisíc wagnerovců. Moskva a další oblasti kvůli napjaté situaci zavedly protiteroristická opatření.
Ještě 24. června večer ale ruský tisk překvapivě informoval, že se běloruskému vůdci Alexandru Lukašenkovi povedlo dojednat s Prigožinem návrat bojovníků na základny. Prigožin to vzápětí potvrdil a později média uvedla, že se wagnerovci stahují z Rostova na Donu. Dohodu pozdě večer potvrdil i Kreml. Oznámil také, že Prigožin ani wagnerovci, kteří se akce účastnili, nebudou stíháni a Prigožin, který dohodu zdůvodnil tím, že nechtěl, aby byla „prolita ruská krev“, se v rámci dohody přesune do Běloruska.
Wagnerovci pomohli Rusku v roce 2014 anektovat ukrajinský poloostrov Krym a zapojili se do bojů v Sýrii, Iráku a několika zemích Afriky. Na Ukrajině letos – za značných ztrát na obou stranách – dobyli město Bachmut. Podle Evropské unie je Wagnerova skupina odpovědná za závažné porušování lidských práv, a Brusel na ni proto uvalil sankce.
