Ilistrační foto FOTO: Štěpán Mareš / FORUM 24
FOTO: Štěpán Mareš / FORUM 24
NÁZOR / Poprvé od vyhlášení mobilizace v září 2022 všechny tři nezávislé ruské průzkumy veřejného mínění ukázaly prudký pokles podpory veřejnosti pro invazi na Ukrajinu. Zajímavé je to i proto, že se vlastně nic zvláštního nestalo ani na bojišti, ani nebyla oficiálně vyhlášena nová vlna mobilizace. Přesto je znát určitý zlom.
Čísla zjištěná třemi týmy porovnává deník The Moscow Times. Nezávislá agentura Levada Center 31. října zveřejnila, že podíl Rusů, kteří jsou pro pokračování války, od minulého měsíce klesl o 11 procent na 37 procent. To je nejnižší hodnota od vyhlášení mobilizace v září 2022. Pro zahájení jednání s Ukrajinou se vyslovilo 56 procent respondentů.
Průzkum provedený společností Russian Field byl zveřejněn 15. listopadu. Téměř polovina respondentů byla pro zahájení jednání a 39 procent se vyslovilo pro pokračování „speciální operace“. Počet lidí, kteří se domnívají, že Rusko jde správným směrem, klesl o osm procent a počet těch, kteří se domnívají, že „speciální operace“ probíhá neúspěšně, vzrostl o čtyři procenta. Podíl těch, kteří nevěří oficiálním informacím o průběhu války, poprvé převýšil podíl těch, kteří jim důvěřují.
Třetí je průzkum Chronicle Group provedený v říjnu 2023 uvádí nejnižší míru podpory „speciální operace“ od mobilizace na podzim 2022. Tehdy i nyní ji vyjádřilo 51 procent respondentů. Podíl lidí, kteří nejsou připraveni na příměří, rovněž klesl ze 47 procent na 32 procent. Počet lidí, kteří upřednostňují výdaje na armádu, klesl z 37 procent na 25 procent.
Co ta čísla znamenají? A dá se jim věřit?
Levada Centrum je respektovaná nezávislá instituce. Proto si také vysloužila označení „zahraniční agent“. Tamní sociologové „znají své lidi“ a dobře vědí, že mnoho respondentů nechce riskovat odpovědi, které by odporovaly oficiálnímu nadšení pro válku, které se ani nesmí říkat válka. Pokud se ale přes veškerou nedůvěru a strach lidé vyjadřují tak, že je z nich patrná únava z války, zní to dost důvěryhodně.
Nemůžeme přehlédnout faktor stáda. Ať válka skončí, když to řekne sám Putin. Jako by na to lidé neměli vlastní názor. Trčí z toho známá vlastnost ruských mas, že zahraniční politika a podobné „složité“ věci jsou záležitost „těch nahoře“. Režim v Kremlu se také snaží, aby ve velkých městech obyvatelstvo válku moc nepocítilo. Potrava pro děla se bere v odlehlých republikách federace, nikoli v kavárnách Moskvy nebo Petrohradu.
Zásobárnou jsou také vězeňská zařízení. Počet vězňů v Rusku záhadně klesl o desítky tisíc. Důvod je zřejmý. Odsouzenci s vysokými tresty se za slib propuštění a vymazaní z trestního rejstříku vydávají střílet na Ukrajinu. Počet padlých a raněných je však už přes 300 tisíc a propuštění vězni, kteří prošli bojištěm, se po návratu do civilu chovají někdy naprosto nepřijatelně. Nespokojení jsou i ti, kteří vidí vraha svých blízkých najednou na svobodě, bez záznamu o trestu a navíc s penězi.
Sankce na Rusko přece jen postupně stále víc doléhají a je to znát na inflaci, zdražování, zmizení některých západních produktů, zkomplikování cest do Evropské unie. Milion až dva miliony ruských mužů utíkají do zahraničí před možnou mobilizací. Život se zhoršuje a přes velká slova vítězství nikde. Prakticky nehýbající se fronta není pro „druhou armádu světa“ žádný triumf a konec je v nedohlednu.
Nálada je prostě skleslá. Carský režim to za první světové války stálo existenci. Putin není moc dobrý historik, ale tohle si pamatuje, protože to ví každý. Odpovědí na „blbou náladu“ však z jeho strany nemůže být ústup. Spíše se po volbách v příštím roce čeká zostření represí. Jak budou potom vypadat průzkumy, pokud se budou moci vůbec zveřejňovat, jsme zvědaví.
