Od moskevského Kremlu nečekáme již tradičně nic než zvrácená divadelní představení. Někdy horor, jindy frašku. Tentokrát jsme pod dojmem ruského jaderného arzenálu a zároveň drtivého neúspěchu ruské armády mohli čekat tu horší možnost. Ale nakonec šlo opět jen o frašku.

Vzhledem k vysoké míře ruské zločinnosti a drzosti jsme totiž mohli očekávat od projevu ruského vůdce Vladimira Putina při teatrálním začleňování anektovaných území do ruského státu mnohem horší míru vyhrožování. Místo toho Putin vyštrachal v paměti vznešené obraty o nezcizitelných právech člověka a právu národů na sebeurčení. Od masového vraha zní takové věty trapně. Ale také hlavně ukazují na malou kuráž.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Rétorické cvičení o právech lidu má před vlastním obyvatelstvem projevit doktrinální pevnost a vznešenost ideálů, jež ostře kontrastují s tím, co Putinova armáda na Ukrajině reálně provozuje. Je to něco, co má stabilizovat moc, kterou si Putin už zjevně není až tak beze zbytku jistý.

Ve vykreslení proradného Západu se přitom Putin dopracoval do dimenze šarlatánského ideologa Dugina, když z nás lidí na Západě dělal satanisty, kteří ohrožují celé lidstvo. Takovým psychopatickým bludům věří po světě jen naprostí tupci.

Putinova představa, že si nakradl území a teď za tím udělá tlustou čáru a dojedná mír, je mimořádně naivní. Dokonce se brzy ukáže, jak je naivní, že by prohlášení cizího území za součást Ruska nad nimi vytvořilo nějaký jaderný deštník. Ukrajinskou armádu nezastaví vyhrožováním a faktický jaderný útok by znamenal kolaps i pro Rusko. Takový vývoj musí ruské vysoké velitele i ostatní „siloviky“ zcela děsit.

Nevidíme do hlav toho tragického shromáždění ve Svatojiřském sále Velkého kremelského paláce. Ale není možné, aby se příslušníci ruské elity cítili komfortně a bezstarostně, když je porážky ruské armády staví před fatální otázky. Vždyť ani použití menších jaderných střel nemohou zůstat bez reakce a Rusům velmi akutně hrozí, že se válka přenese k nim a nebo dojde k turbulencím, které změní mocenskou situaci v Rusku.

Rusové si nedokázali zavést slušný politický systém, a proto mají v čele zamindrákovaného zoufalce, který si hraje s ohněm. Jistěže je pochopitelné, když v nás tento oheň vzbuzuje obavy i strach. Buďme si ale jistí, že oni se bojí také, a možná ještě víc. I ten kremelský banket byl vlastně jejich svéráznou skupinovou psychoterapií proti strachu z důsledků vlastní politiky. Koneckonců i samotný závěr ceremoniálu, kdy Putin oslavoval s loutkovými představiteli anektovaných území rozšíření Ruska, působil jako obrázek vystřižený z nějaké léčebny, kde si chovanci utužují narušené sebevědomí.

Kremelská propaganda nám nakonec naservírovala masový mítink na Rudém náměstí, kde fanatický nacionalistický dav podporuje svého vůdce. Goebbels by to nepřipravil lépe. Ruské vládce vyděsil masový úprk lidí z Ruska po mobilizaci a soustředili se na to, aby ukázali, že někdo stojí také na jejich straně. V dvanáctimilionové Moskvě to není těžké zařídit.