Krymský poloostrov navštívil ruský prezident Vladimir Putin. Byla to již třetí návštěva od loňské anexe Krymu, ale Putin se tentokrát na násilně získané území vrátil až po roce. Oficiálním důvodem bylo zasedání Státní rady k rozvoji domácí turistiky, ale těch důvodů jistě bylo víc.
Turistů je na Krymu méně než dřív – to zmíněná porada konstatovat musela: Už proto, že zatím jich sem letos přijely asi dva miliony, což je polovina, ale možná dokonce jen třetina počtu, jaký sem přijížděl v časech ukrajinských.
Není divu: Ukrajinské publikum zmizelo, ruské, které přijíždí po vlastní ose, musí volit nepříliš spolehlivou a málo propustnou trajektovou přepravu přes Kerčskou úžinu – no a případní zahraniční zájemci narážejí na tvrdý ruský vízový režim, vykazující ve srovnání s ukrajinským rozdíl nejlépe vyjádřitelný českým úslovím „nebe a dudy“.
Zmíněná porada se měla konat již před turistickou sezonou, ale z důvodů ne zcela jasných nakonec proběhla až v okamžiku, kdy se právě tahle sezona pomalu, ale jistě chýlí k závěru. O to jasnější je, že přinejmenším primárně o rozvoj domácí turistiky určitě nešlo. Putin to ostatně potvrdil během schůzky s představiteli jednotlivých etnik, žijících na poloostrově. Při této příležitosti pronesl například i tento výrok: „Ukrajina se bude rozvíjet pozitivně. Zbaví se dnešní ostudné politické praxe… Na mysli mám stav, kdy obrovskou evropskou zemi její politická reprezentace dostala pod vnější správu tím, že četné vysoké vládní i regionální posty obsadila cizinci.“
Že se tím myslí kupříkladu současný oděský gubernátor, v Rusku nenáviděný Gruzínec Michail Saakašvili, je nepochybné. A aby bylo jasné, jak to Putin s Ukrajinou myslí, zazněla i tato myšlenka: „Jsem toho názoru, že Rusové a Ukrajinci tvoří jeden společný národ.“
Na tyto nesporné nestoudnosti přirozeně reagoval i oficiální Kyjev. Ukrajinský prezident Petro Porošenko vyjádřil své krajní rozhořčení a Putinovu cestu na Krym „bez předchozí domluvy s ukrajinskou stranou“ označil za výzvu pro celý civilizovaný svět a pokračování scénáře eskalace napětí v Donbasu.
Reakce nejvyšších kyjevských míst je zcela srozumitelná, ba obligátní – jinak to v dané situaci ani nejde. Velmi zajímavé jsou ovšem komentáře západních analytiků. Někteří z nich si myslí, že z Jalty zazněla tato nabídka: Uznejte, že Krym je náš – a my dáme pokoj na východě Ukrajiny.
Těžko to doložit přímo, ale vyloučeno to není. Když si uvědomíme, že tzv. novoruský projekt na jihu a východě Ukrajiny Putinovi vyloženě nevyšel a že Rusko se zároveň hrouží do stále těžších hospodářských potíží, bylo by to vlastně pochopitelné. Pokud ale Západ chce zůstat věrný svým zásadám, nemůže přikývnout na násilný zábor cizího území, i kdyby odměnou byl mír na východě Ukrajiny. Tím spíš, že Putin už mnohokrát prokázal, že mu prostě není co věřit.
Převzato z Čro Plus. Autor je překladatel, pracuje v Čro Plus
