Bitva o Bachmut trvá již deset měsíců a ve skutečnosti se ještě neblíží ke svému konci, soudí politolog Kirill Rogov. V článku na Novaja Gazeta Europe připomíná, že od listopadu minulého roku to bylo prakticky jediné místo bojů v rámci rusko-ukrajinské války, o kterém se hovořilo. Podle vojenských expertů však Bachmut nemá žádný strategický význam a město je prakticky zničené. Obě strany souhlasí s tím, že výsledek bitvy má symbolický význam a boje u Bachmutu vážně zatěžují síly protivníka a brání mu v postupu jinými směry.

„V symbolickém smyslu nedosáhla ani jedna strana výrazného, jednoznačného efektu. Ukrajinské síly město skutečně opustily (bez ohledu na to, zda se udržely na poslední metě). A ruská strana jej šturmovala tak dlouho, položila v bojích tolik mužů a tolikrát oznámila jeho dobytí, že jen bezohledná televizní propaganda může výsledek bitvy prezentovat jako vítězství. Navíc po neúspěchu bleskové války a dobytí Kyjeva vyhlásila ruská strana v dubnu 2022 svůj nový omezený cíl ve válce ‚úplné osvobození Luhanska a Donbasu‘. Po letních úspěších v tomto směru však 10 měsíců bojů o Bachmut ukázalo, že ani tohoto omezeného cíle nemůže ruská armáda v dohledné době dosáhnout,“ píše Rogov.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Vláda ještě projde peklem. Musí zůstat statečná

Nový Týdeník FORUM ve svém editorialu upozorňuje na to, že „vláda projde ještě peklem. Potřebuje udržet statečný přístup…“ A šéfredaktor…

Samotné město nemá strategický význam a skutečným vítězem bude ten, kdo se lépe připraví na další fázi války. Podle politologa se při pohledu na období mezi listopadem 2022 a květnem 2023 dá s určitostí říci, že Ukrajina dosáhla obrovského průlomu. Přesvědčila Západ o nezbytnosti poskytnutí moderních protivzdušných systémů a těžké moderní techniky pro pozemní operace. Vycvičila vojáky v jejich ovládání a čeká na jejich dodání. Bez aktivních bojových akcí posledních měsíců by klid na frontové linii nejspíš snížil ukrajinský zápal. Myšlenka na dodávky těžkých zbraní v situaci slábnoucího konfliktu by působila méně přesvědčivě.

„Hlavní výsledek bitvy u Bachmutu je tento. Když začala, hlavní dějový oblouk války zněl: Mohou ruské síly ‚osvobodit‘ Donbas a Luhanskou oblast? O jejich vojenské převaze nebylo pochyb, stejně jako o zranitelnosti Ukrajiny vůči jejich raketovým a leteckým úderům. Hlavní dějový oblouk dnešní války zní: dokáže Rusko odrazit ukrajinskou protiofenzívu, vzhledem k tomu, že vojenské vybavení ukrajinské armády se mezitím dramaticky zvýšilo, zatímco ruská armáda spíše degradovala? A to už je úplně odlišná situace,“ soudí politolog.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Bitva u Bachmutu však měla ještě jeden nečekaný a zajímavý důsledek. Rozdělila ruskou „válečnou stranu“ na dva tábory, konvenčně řečeno na válečné fanoušky a válečné byrokraty, a to díky působení Jevjenije Prigožina a jeho wagnerovců. Podporou Prigožina, který slíbil, že Bachmut vítězně dobude s armádou naverbovanou ze zločinců, chtěl Putin ponížit vedení armády (Šojgua a Gerasimova), neschopné mu zajistit vítězství. Prigožinův neúspěch ve vlekoucínm se boji o Bachmut ale tento Putinův manévr proměnil ve veřejný konflikt. Z pohledu „válečných fanoušků“ (vojenských blogerů a jejich publika) vypadal nakonec sám Putin na pozadí Prigožinových vášnivých a zoufalých veřejných výlevů stále více jako osoba na straně těch neschopných a jako „dědeček“.

„Celkově lze říci, že bitva u Bachmutu poměrně dramaticky změnila celkový scénář války a změnila jej jednoznačně ve prospěch Ukrajiny. Skutečnost, že ruská televizní propaganda tak zoufale oslavuje vítězství, napovídá, že ruská strana nemá žádné tajné trumfy. A žádné nové „vítězství“ ji v dohledné době nečeká,“ uzavírá Kirill Rogov.