Vypadá to na první pohled jako další pokrok v humanitě už tak dost velkolepého a humánního ruského zřízení. Protože zprávy o poměrech v ruských věznicích a mučení vyšetřovaných se dostávaly příliš často na veřejnost, vůdce Vladimir Putin se rozhodl rázně jednat. Podepsal zákon.
Podle zprávy listu Kommersant to vypadá nejdřív docela dobře: „Prezident Vladimir Putin podepsal zákon, podle kterého hrozí pachatelům za trestné činy zneužití pravomoci a donucení k výpovědi až 15 let vězení. Zákon také upřesňuje pojem ‚mučení‘ v zákoně – nyní se jedná o jednání, kterým je osobě způsobena bolest nebo duševní utrpení s cílem získat přiznání nebo jakoukoli informaci. Text federálního zákona byl zveřejněn na portálu právních informací. Zákon, který již dříve schválila Státní duma, také přesouvá mučení do kategorie zvlášť závažných zločinů, za které mohou být odpovědní i příslušníci FSIN (Federální vězeňská služba), a nikoli pouze vyšetřovatelé nebo vyšetřovatelé. Za mučení úředníky bude hrozit až 12 let vězení a v případě smrti oběti až 15 let.“
Takže teď to bude v ruských věznicích dobré? Jen dávejte pozor, co se tam píše dál: „Dokument objasňuje, že fyzické nebo duševní utrpení způsobené ‚pouze v důsledku zákonného jednání úředníka nebo jiné osoby nebo v nevyhnutelné souvislosti s ním‘ nebude uznáno za mučení.“
Tak to můžeme předstírat, že jsme zmateni. O jaké „fyzické nebo duševní utrpení“ v důsledku „zákonného jednání“ by se mohlo jednat? Jako že vyslýchaný sedí na ruské tvrdé židli a nesmí kouřit? Že výslech trvá pět hodin, deset hodin, patnáct hodin nebo že se bude výslech konat ve tři v noci? Že bude vyšetřovatel (dva vyšetřovatelé, pět vyšetřovatelů) „zvyšovat hlas“?
A vůbec, Putin je u moci přes dvacet let, chce snad někdo říct, že se problém s mučením v Rusku objevil TEĎ?
Pak tu ještě máme problém, že mučení se netýká jen výslechu.
Na instagramu Alexeje Navalného 4. července čteme:
V Kremlu a ve vězeňství sedí strašně prohnaní lidé. Zřejmě si představují, že jsou králi lstivosti.
Nedovolí mi zavolat manželce ani matce.
Všichni ostatní odsouzení na oddělení mají pravidelné telefonáty se svými příbuznými, ale mně to nedovolí.
– To je naše rutina, je to vaše chyba.
A oči jsou šibalské a spokojené. A všechno je velmi smysluplné – to poznáte hned: příkazy z Moskvy.
Dělají to takhle, můj telefonát zařadí „do pořadí“ tak, aby se nemohl uskutečnit. Například advokát čeká pět hodin u dveří kolonie, pak ho pustí dovnitř a po pár minutách oznámí: „Máte hovor podle pořadníku. Můžete odmítnout návštěvu advokáta.“
Strategie! Nemůžete současně telefonovat, a tak jste nuceni odmítnout schůzku s právníkem.
Soudě podle samolibosti realizace tohoto mazaného plánu ho vymyslel osobně Putin spolu s Šojguem, náčelníkem generálního štábu a dalšími geniálními stratégy speciální vězeňské operace.
P.S. Vlastně si přečtěte jakoukoli knihu o sovětských disidentech a je to všechno stejné. Stejná úroveň nekonečných „vynálezů“, které mají co nejvíce ztížit a znepříjemnit život. Samozřejmě přizpůsobené zlé, bestiální době.
Nyní je to nesrovnatelně jednodušší – cítíš podporu. A ty telefonáty, to je samozřejmě nepříjemné, ale nejsem z cukru, přežiju i bez nich.
Navalnyj je svým způsobem celebrita, což ovšem není v Putinově Rusku velká výhoda. Umístili ho teď mezi nejpříšernější zločince. To se ale děje i velkému množství dalších. Společný zpěv hymny po ránu, zapáchající díra místo záchodu nijak neoddělená od zbytku cely, všude kamery, izolace od světa. Mučit se dá i tak, že na vás ani modřinu nenajdou. Stačí, když něco trvá dostatečně dlouho.
„V kasárnách mám reproduktor, který hraje písničky jako ‚Sláva FSB‘, píše v jiném příspěvku Navalnyj. „V práci sedíte sedm hodin u šicího stroje na stoličce pod úrovní kolen… Po práci pokračujete v sezení. Několik hodin na dřevěné lavičce pod Putinovým portrétem. Říká se tomu ‚vzdělávací aktivity‘.“
Putin je sadista a jeho režim je sadistický. Sadistický v rámci zákona. Jeho zákona.