Ze všech pamětihodných momentů tiskové konference ruského prezidenta Vladimira Putina po setkání s jeho americkým protějškem Joem Bidenem v Ženevě 16. června vynikl zejména jeden. Putin se vyhne odpovědi a pokouší se ukázat, že na tom nejsou ti ostatní lépe.

Článek na RFE/RL.org popisuje, jak Putin ve své demagogii postupuje. Po několika opatrných, ale vřelých slovech o Bidenovi a tvrdém odsouzení uvězněného politického nepřítele Alexeje Navalného se otázala Rachel Scottová, reportérka ABC: „Seznam vašich politických oponentů, kteří jsou mrtví nebo ve vězení, je dlouhý,“ řekla Scottová Putinovi a narážela na kritiky, jako byli Boris Němcov, zastřelený v roce 2015 kousek od Kremlu, Anna Politkovská, novinářka zavražděná v roce 2006, a řada aktivistů, kteří v současnosti živoří v ruských věznicích.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

„Takže moje otázka zní: Pane prezidente, čeho se tak bojíte?“ řekla.

Putin se této otázce vyhnul a po dotazu Scottové spustil o útoku davu na americký Kapitol ve Washingtonu z 6. ledna. Uvedl, že účastníkům hrozí vězení z „nejasných důvodů“, přičemž přehlédl údajné zapojení několika desítek lidí s vazbami na krajně pravicové skupiny a spousty důkazů, které byly o jejich činech zveřejněny.

„Mnoho zemí prochází přesně tím, čím procházíme my,“ pokračoval Putin s odkazem na politickou nestabilitu v Rusku. „Dovolte mi jen zopakovat: soucítíme s tím, co se dělo ve Spojených státech, ale nepřejeme si, aby se to stalo v Rusku.“

Matthew Luxmoore to na stránkách RFE/RL komentuje: „Tento typ ‚whataboutismu‘, tedy odhánění sondážních otázek o ruské politice jízlivými a obvykle přehnanými komentáři o problémech, kterým čelí bývalý protivník z dob studené války, se stal základním prvkem výkladů z Moskvy a věrně jej opakují moderátoři státní televize a ruští vládní činitelé všech stupňů.

Putin byl často původcem nebo alespoň klíčovým prostředníkem tohoto druhu uhýbání. Během své tiskové konference v Ženevě také ospravedlňoval ruské zásahy proti opozičně zaměřeným médiím, která prohlásil za ‚zahraniční agenty‘, tím, že je přirovnal k omezením, která vůči některým zahraničním médiím uplatňují Spojené státy, aniž by zmínil podstatné rozdíly mezi nimi.

Když se ho reportér BBC News zeptal na nepředvídatelnost ruské politiky a její dopad na vztahy se Západem, Putin předvedl něco, co jeden komentátor označil za ‚mistrovskou třídu ve whataboutismu‘. Prošel seznam mezinárodních zločinů, kterých se Spojené státy údajně dopustily, aniž by se vůbec zabýval podstatou původní otázky zaměřené na Rusko.

A když byl konfrontován s podezřelým počtem kybernetických útoků, z nichž západní zpravodajské služby viní hackery z Ruska, kteří údajně jednají s tichou podporou státu, Putin prohlásil, že z amerických zdrojů vyplývá, že většina kybernetických útoků ve světě je prováděna z kybernetického prostoru Spojených států.

Neupřesnil zdroje ani se nezabýval skutečností, že američtí experti a úředníci usvědčili ruskojazyčné hackery z nejškodlivějších kybernetických útoků v historii, včetně viru NotPetya, který v roce 2017 způsobil ekonomické škody přesahující 10 miliard dolarů, a květnového útoku na ropovod Colonial Pipeline, který na pět dní přerušil dodávky pohonných hmot na východní pobřeží USA.“

„Všechny obtížné otázky řeší svým tradičním stylem: ‚Měli byste se podívat do zrcadla,‘“ řekl ruský politolog Dmitrij Oreškin v rozhovoru pro Current Time po ženevském summitu.