Ruský diktátor a válečný zločinec Vladimir Putin v moskevském Kremlu (2024). FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Neustále je třeba připomínat, že eurasijské Rusko má sice evropské mimikry, ale stejně je to jiná civilizace. Protože jí sama chce být. Nikdy tam neexistovala skutečná politika jakožto správa věcí veřejných. Vždy šlo jen o obludnou pyramidu moci s gosudarem na vrcholku. Kdo se jakkoli vymyká parametrům „ruského světa“, je vždy nemilosrdně zlikvidován.
To se samozřejmě týká i aktuální ruské imperiální éry, kdy v Kremlu vládne mafián a zločinec Putin, přičemž Rusko vede genocidní válku proti Ukrajině. Stačí si připomenout jména Anna Politkovská, Sergej Magnitskij, Boris Němcov a Alexej Navalnyj.
Magnitskij versus kremelský gang
Pojďme se na jednotlivé případy podívat a vezměme to spíše „tematicky“ než chronologicky. Proč a jak byl zlikvidován Sergej Magnitskij? Tento ruský právník, mimochodem rodák z ukrajinské Oděsy, zjistil při auditu zahraničního investičního fondu Hermitage Capital Management, působícího v Rusku, že v něm docházelo k nezákonným machinacím s daňovými odvody. A na nich se podíleli vysocí státní úředníci z ministerstva vnitra.
Všechno začalo už v roce 2007, kdy do sídla fondu v Moskvě vtrhla policejní jednotka. Mimo jiné tehdy odnesla firemní razítko a zakládací dokumenty dceřiných společností fondu, který patřil k největším západním investorům v Rusku.
Poté došlo k podivným transakcím, kdy moskevský finanční úřad fondu vrátil zpětně na daních zhruba 230 milionů dolarů, které ovšem putovaly do kapes lidí z ministerstva vnitra. Šlo o důležité „siloviky“ spojené s Putinovým kremelským gangem. Proto přišel protiúder.
Sám Magnitskij byl v listopadu 2008 obviněn z daňových podvodů a vzat do vazby ve věznici Matrosskaja tišina. Při náhlých zdravotních problémech mu byla odmítána řádná lékařská péče, rychle chřadnul a do roka ve vězení zemřel. Podle některých svědectví byl umlácen dozorci. Proč? Aby nemluvil o obří korupci v Putinově vládní administrativě.
Pozor, také Putin krade!
Připomíná to případ Navalnyj. Osudy Alexeje Navalného, ruského právníka a politického aktivisty, jsou pro Rusko více než symbolické. Jeho případ totiž nasvítil velmi ostře skutečnost, jak funguje tradiční ruská autokracie. A také nám připomněl občas opomíjený fakt, že politická opozice není v současném fašistickém Rusku možná. Stejně jako to, že ne každý ruský opozičník je hned „liberál“ a „demokrat“ západního střihu. Navalnyj byl klasický ruský nacionalista, který považoval Putina za škůdce Ruska.
V roce 2011 založil Fond boje s korupcí, soustavně informoval o defraudacích na nejvyšších místech ruské pyramidy moci včetně samotného gosudara. Díky Navalnému mohla alespoň část Rusů, pokud chtěla, nazřít skutečnost, že Putin není hodný báťuška-car, kolem něhož se to hemží zkorumpovanými rádci. Ale naopak: že sám Putin je hlavou a hybatelem ruské korupční hydry.
I proto byl Navalnyj pro Putina velmi nebezpečný, poněvadž svůj útok nevedl primárně z ideových pozic, nýbrž ukazoval Rusům, že Putin krade a užívá si na úkor Rusů obrovského luxusu. Vrcholem Navalného „drzosti“ bylo, když ohlásil, že bude v roce 2018 kandidovat na prezidenta Ruské federace. K volbám nebyl připuštěn a byl odsouzen k vysoké pokutě. A pak už kremelský gang pracoval programově na jeho likvidaci: v srpnu 2020 byl na palubě letadla letícího do Omsku otráven novičokem, ale přežil. Bylo mu umožněno odletět na léčení do Německa.
Jenže se v roce 2021 vrátil, zřejmě i v návaznosti na tradici ruského nábožensko-politického mučednictví, poněvadž musel tušit, co ho čeká. Záhy byl odsouzen za extremismus na tři a půl roku v trestanecké kolonii. Ve věznici Charp na Sibiři za polárním kruhem strádal, držel hladovku, neměl dostatečnou lékařskou péči. V únoru 2024 bylo oznámeno, že náhle zemřel. Opět šlo o tradiční ruskou, nikoliv jen putinovskou odplatu: prostě byl ve vězení utýrán, byla to vražda.
Putin znamená válku
Vraťme se nyní více do minulosti. Boris Němcov, někdejší gubernátor a vicepremiér ruské vlády, dodnes působí trochu jako zjevení, v Rusku nečekané. Jako předák Svazu pravicových sil a později hnutí Solidarita kritizoval z autentických liberálních pozic Putinův zkorumpovaný autoritářský režim, v roce 2010 patřil k prvosignatářům manifestu „Putin musí odejít“. Organizoval protesty proti Putinovi a roku 2011 byl pro výstrahu odsouzen k patnácti dnům vězení.
Roku 2012, po takzvaném znovuzvolení Putina prezidentem, byl hlavním řečníkem opozičních protestů a v roce 2014 podpořil ukrajinský Euromajdan, kritizoval též ruskou anexi ukrajinského Krymu a válku na Donbase. Veřejně tvrdil, že Putin znamená válku, a tudíž katastrofu pro Rusko. Tím si podepsal vlastní rozsudek, který zněl „smrt“. V únoru 2015 byl zastřelen v centru Moskvy atentátníkem a je jedno, zdali to nařídil sám Putin, anebo to byl dárek od Čečenců pro kremelského cara. Byla to politická vražda.
Nejstarším případem z éry putinismu jakožto aktuální fáze tradičního ruského imperialismu je případ Anny Politkovské. Proč ta byla zlikvidována? Anna Politkovská vlastně nebyla ruská, ale americko-ruská novinářka s ukrajinskými kořeny. Jejím klíčovým tématem byla barbarská koloniální válka Moskvy proti Čečencům. Jako novinářka upozorňovala na válečné zločiny ruské armády a s ní spojených paravojenských skupin: na vraždění, mučení, znásilňování, rabování. Ale také na obrovskou korupci ruských důstojníků.
Putin, který tvrdý postup proti Čečensku považoval za svůj válečný úspěch, ji nenáviděl. Jako zpravodajka listu Novaja Gazeta byla ruskými nacionalistickými kruhy běžně označována za „nepřítele ruského lidu“. Už v roce 2004 byla otrávena čajem, tedy byl na ni spáchán tehdy neúspěšný atentát. V říjnu 2006 pak byla ve svém moskevském bytě v podstatě rozstřílena, paradoxně, anebo symbolicky na narozeniny ruského gosudara Putina. Jistě mu to udělalo radost.
Kdo je demokrat a liberál?
A nyní se pokusme o jakési srovnání. Co spojovalo právníky Alexeje Navalného a Sergeje Magnitského a v čem se naopak lišili? Oba byli vzděláním právníci, ale Magnitskij nebyl na rozdíl od Navalného politik. Jednu spojnici bychom tu však našli. Oba se odvážili upozornit na obří korupci ruské politické elity, ukázali, jak věrchuška krade, byť Magnitskij v jednom konkrétním případě, zatímco Navalnyj opakovaně a veřejně. To vládcové Kremlu nikdy neodpouštějí…
Co Boris Němcov a Anna Politkovská? Němcov byl politik, zatímco Politkovská novinářka, to jsou poněkud rozdílné role. Politkovská upozorňovala na válečné zločiny a korupci, neměla ovšem politické ambice, zatímco Boris Němcov chtěl jako politik Rusko aktivně měnit.
Jedno však přece jen měli společné a souvisí to s jejich ideovým ukotvením: na rozdíl třeba od Navalného byli oba, Němcov i Politkovská, svým vnitřním založením skuteční liberálové, kteří politicky ani intelektuálně neholdovali ruskému imperialismu a velkoruskému šovinismu… Tím se ovšem míjeli jak s ruskou politickou a intelektuální elitou, tak s většinovou ruskou společností.
