Vladimir Putin s gubernátorem Sevastopolu Michailem Razvozžajevem a metropolitou Pskovským a Porchovským Tichonem na Krymu. FOTO: Úřad ruského prezidenta.
FOTO: Úřad ruského prezidenta.
Západní tisk je v poslední době plný článků o prohře Ukrajiny. Některé z nich navrhují hledat tvrdší strategie proti Rusku a na podporu Ukrajiny, zatímco jiné prostě vyjadřují pesimismus a sklíčenost, všímá si ruská politoložka Taťjana Stanovaja. Podle ní je nálada v médiích den ode dne temnější a temnější. Zároveň se píše, že Putin má čas na své straně a vše jde tak, jak si to naplánoval. Podle politoložky je to ale jen povrchní pohled na věc.
Stanovaja, která spolupracuje s think-tankem Carnegie Moscow Center, soudí, že ve skutečnosti situace pro Rusko není ani z dlouhodobého hlediska příliš šťastná. Jmenuje tři důvody.
„Zaprvé je velmi nepravděpodobné, že by se naplnila Putinova očekávání kapitulace Ukrajiny nebo pádu režimu. Ani pro něj není čas nekonečný. Věří sice, že Kyjev je odsouzen k zániku, ale nemůže čekat roky. Takticky vítězí, ale strategicky je jeho plán rovněž odsouzen k zániku.“
„Zadruhé, bez ohledu na to, jak moc se únava Západu z Ukrajiny nahromadí, bez ohledu na to, jak se změní poměr sil v západních politických kruzích, je těžké si představit vznik schopné politické síly, která vsadí na normalizaci vztahů s Ruskem. Žádný Trump se nepostaví na stranu Ruska, i když by se samozřejmě vzestup takových sil Moskvě hodil. V tomto ohledu nebude oprávněná ani Putinova kalkulace, že ‚pragmatický‘ a národně orientovaný Západ převezme vládu a život se zlepší. Rusko bude odsouzeno k životu se stabilně nepřátelským Západem.“
„A konečně zatřetí, válka je pro Rusko vyčerpávající, ať už se vede jakýmkoli způsobem. Ano, vše může trvat dlouho, ale platí se za to gigantická cena. Putinův režim se bude pomalu transformovat, společnost se také mění (generační obměna je nevyhnutelná), Putin sám také není věčný, elity budou postupně hrát významnější roli. I když se Rusko stane agresivnější a jestřábí formou, může se také v průběhu let ukázat jako pragmatičtější, ne tolik upnuté na misionářské spasení ukrajinského lidu.“
Nakonec dodává, že při zvážení všech okolností si Ukrajina a Západ musí uvědomit, že je třeba se připravit na dlouhou válku.
„Taková je realita. A nemusí nutně znamenat Putinovo vítězství.“
Je zajímavé se podívat, jak viděla Taťjana Stanovaja situaci těsně před invazí Ruska na Ukrajinu. V článku z 4. února 2022 psala, že případná válka (ke které zhruba za tři týdny skutečně došlo), by znamenala upevnění moci konzervativních sil a další represe v zemi, což se pak také skutečně stalo.
„Pro siloviky (představitele silových struktur, zvláštních služeb, ministerstva vnitra, armády a vysokého státního aparátu, pozn. red.) a jejich spojence by krach jednání se Západem, rostoucí konfrontace a nové sankce nepředstavovaly žádný problém: naopak, jejich pozice by se posílily a oni by dostali více příležitostí k růstu moci a vlivu. Vojenská eskalace by posílila pocit výjimečného stavu v zemi, v němž lze nerespektovat zákony, účel světí prostředky a není prostor pro kompromis s protivníky. Zaměřila by prezidentovu pozornost na geopolitickou agendu a silovikům by poskytla větší manévrovací svobodu uvnitř Ruska. Válka by nevyhnutelně vedla k větší izolaci, přísnější kontrole médií a internetu, tlaku na zahraniční IT společnosti a přísnější kontrole politických stran. Jisté by byly další represe: nikoli proti skutečné politické opozici, která již byla zdecimována, ale proti kulturním činitelům, blogerům, apolitickým občanským aktivistům, novinářům, expertům a tak dále,“ psala tehdy.
K tomu všemu pak skutečně došlo.
