Ačkoliv nese nová ruská vakcína jméno po první umělé družici, odborníci si nemyslí, že jde o symbolickou obdobu vypuštění Sputniku. Schválení vakcíny proti koronaviru v Rusku spíš ukazuje návrat do dob, kdy byl výzkum podřízen politice a mocní dostávali od vědců to, co si přáli. Zdánlivě.

Oznámení prezidenta Vladimira Putina o nalezení úspěšné vakcíny proti koronaviru vyvolalo ve vědecké komunitě po celém světě negativní ohlas. Nejde o nějakou žárlivost nebo protiruský sentiment. Nová vakcína prostě nebyla řádně testována.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

V článku na The Moscow Times popisuje epidemiolog Gregg Gonalves z Yale Law School, v čem je problém: „Většina očkovacích látek a nových léků selhává v klinických hodnoceních a tyto studie provádíme, abychom otestovali své předpoklady, abychom neoklamali sami sebe a nepoškodili ty, kteří budou tyto produkty užívat. Základní postup při schvalování vakcíny a léčiv po celém světě je založen na třech fázích:

V 1. fázi s malým počtem lidí vědci testují produkt na závažné a časté vedlejší účinky. Ve 2. fázi 2 vědci hledají ‚aktivitu‘; pokud jde o vakcínu, zda vyvolá imunitní odpověď. To ještě neznamená, že vakcína bude chránit, ale jen to, že si jí imunitní systém všimne. Pokud jde o lék, zda dokáže zabít patogen, proti kterému je léčivo cíleno. Fáze 3. je pak vrcholem biomedicínského výzkumu. Zde vidíme, zda je droga bezpečná pro velký počet lidí, protože tam se mohou projevit důležité, ale méně časté vedlejší účinky. To proto, že testujeme na mnohem větší skupině než v první fázi. Pokud se vedlejší účinek projeví u jednoho z 250 lidí, pravděpodobně bychom jej nezaznamenali v první fázi s 20 osobami, ale určitě bychom to viděli u skupiny 10 000 lidí, kteří daný produkt dostali.“

Právě v této poslední fázi se teprve pozná, jestli produkt funguje, a to pomocí srovnávací skupiny, která dostane placebo. Výsledky by u těch, kdo dostali nový produkt, měly být lepší. Třetí fáze zabere přinejmenším rok.

Jenže „Putinova vakcína“ byla urychleně schválena už po druhé fázi. Historie lékařského výzkumu přitom zná případy, kdy se nebezpečí často odhalilo až při fázi třetí.

Příkladem je třeba studie o potlačení srdeční arytmie publikovaná v roce 1991. Ta ukázala, že flekainid, léčivo zkoumané kvůli léčbě nepravidelného srdečního rytmu v souvislosti se srdeční zástavou, nakonec zabil více pacientů, než bylo zemřelých, kteří dostávali placebo. Lék přitom dobře fungoval při léčbě nepravidelného srdečního rytmu mimo kontext akutního infarktu myokardu.

Problém je i v tom, že lidé musí vakcíně důvěřovat a mělo by ji užít 70 až 80 procent obyvatel. Jenže když občané uvidí, že se k věci nepřistupuje zodpovědně ohledně jedné vakcíny, jak jim pak důvěřovat u těch ostatních?

Autor uvádí známý odstrašující případ ze sovětské historie. Vůdce SSSR Josif Stalin podlehl šarlatánství Trofima Lysenka, který tvrdil, že může naučit žít plodiny mimo jejich přirozené prostředí a že třeba půjde pěstovat pomeranče na Sibiři. Lysenkovy experimenty měly za následek ohromné škody a stály zřejmě kvůli hladu život mnoho lidí.

Putin tady hraje obdobu ruské rulety se svými vlastními občany a přitom není jasné, jakou mají šanci, že se jim aspoň nic nestane.